Miloň Čepelka

***

Lidé na všechno zapomenou,
ty však se, drahá, rozpomeň,
tys musela být pra-pra-ženou,
jež starala se o oheň,

neboť jen ty, ach, plamen ve mně
umíš tak zplna rozdmychat,
až hoří nebe, hoří země
a já jsem jeden žhavý chvat

stravující se do popela,
jejž ranní vánek rozptýlí...
Že ses tak věrně rozpomněla,
jsem láskou k tobě opilý.

***

Není to možné, ale je to,
a v tom je boží tajemství.
V duši mám ještě horké léto,
a na těle už jíní tkví.

Čas nemůže se nikdy vracet,
protože není žádný čas.
Stačí strach strachem neuplácet
a smrt se stane jednou z nás,

ochránkyní a kamarádkou,
s níž dá se přejít každý práh,
současně dcerou i zas matkou
na křižovatkách hvězdných drah.

***

Ó hlavo,
je tak bolavo!

Srdce
vydané Smrtce.

Krása
mě drásá.

V ránu šedivém
div za divem.

Kovářka láska,
ohňostroj okují,

ve výhni praská,
já jen děkuji.

***

Jen přejde kolem,
hned probudí bouři.
Ač nejsem Golem,
z čela se mi kouří.

***

V určité chvíli začínáme žít
jen ze dne na den,
odmotáváme nezměřenou nit
z posledních přaden.

Čteme si v moudrých knihách o smrti
a v pachu prachu
zbavujeme se, než nás uškrtí,
strašného strachu.

***

Bolíte mě, tak bolíte,
i když už nejste z Lolítek.
Mám v srdci rokli. V rokli té
škrábe mě trní do lýtek

a krev, co prýští,
doufá v příští
trojsečné bolesti,
jež vedou ke štěstí.

***

Jen se tak opřít o tvůj stín,
být jako pěna,
užívat si
té blízkosti
a plavé vůně...,

pak obejdu se bez hostin,
a přece budu
víc než král
na přepychovém trůně.

***

Mám pocit zvonu na věži,
jenž hrozí se,
že spadne,
že je té věži přítěží.
A hlubiny jsou zrádné.

Ty jsi ta věž,
já zvon, napůl už puklý.
A sny,
všecky mé krásné sny,
jsou lež.

A posměváčci do houfu se shlukli,
pískajíce a cloumajíce
lanem, na němž jsem zavěšen.
Nezazvoním už nikdy více,
ba nevydám už ani sten.

Až přímo z hvězd
jde na mne trest.

Ostatní tvorba Miloně Čepelky publikovaná v Divokém víně:
DV 51/2011: PF 2111
DV 43/2009: Haiku
DV 41/2009: Ú S M Ě V
DV 33/2008: Monolog k noži
DV 32/2007: Nděje
DV 31/2007: Sonet o tobě a o starých slovech
DV 30/2007: Sonet o tobě jako o inspiraci
DV 29/2007: Sonet o podzimní skepsi
DV 28/2007: Sonet o tobě a o našem milování
DV 24/2006: Sonet o konci všeho převtělování
DV 23/2006: Sonet o velkém třesku na konci cesty
DV 22/2006: Sonet s vážnou prosbou
DV 19/2005: Sonet o nespočetnosti tvých krás, Sonet o věčné pošetilosti
DV 18/2005: Sonet o touze a s blatouchy, Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou
DV 17/2005: Sonet o básnění pro tebe, Sonet o milostném rýmování
DV 16/2005: Sonet o hrůze z toho, jak jsi daleko, Sonet o starém dilematu v novém rouše
DV 14/2005: Sonet s vážnou prosbou
DV 11/2004: Ticho, Noc a další
DV 10/2001: Sonet se zesnulým dědečkem a další
DV 8/2004: PF 2004
DV 2/2003: Červené jablko, PF 2003