Miloň Čepelka

Sonet o konci všeho převtělování

Kolik je vůbec v jednom těle lidí?
Určitě nejmíň aspoň dva. I tři.
A který toho druhého víc šidí?
A kterého to více rozjitří?

Jeden jde vždycky cestou stroze přímou,
nezajímá ho, co to bude stát,
druhého ve všech labyrintech přijmou,
a je to snad sám ztělesněný pád.

Jeden, jak může, stojí před zrcadlem,
druhý se brouzdá parkem v listí spadlém
a sčítá křivdy, co jen jich tu je.

Ten věří v Boha, onen se mu rouhá,
v nás všech však hoří jedna shodná touha,
být jediným jen, jenž tě miluje.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Miloně Čepelky publikovaná v Divokém víně:
DV 51/2011: PF 2111
DV 43/2009: Haiku
DV 41/2009: Ú S M Ě V
DV 40/2009: *** a další
DV 33/2008: Monolog k noži
DV 32/2007: Nděje
DV 31/2007: Sonet o tobě a o starých slovech
DV 30/2007: Sonet o tobě jako o inspiraci
DV 29/2007: Sonet o podzimní skepsi
DV 28/2007: Sonet o tobě a o našem milování
DV 23/2006: Sonet o velkém třesku na konci cesty
DV 22/2006: Sonet s vážnou prosbou
DV 19/2005: Sonet o nespočetnosti tvých krás, Sonet o věčné pošetilosti
DV 18/2005: Sonet o touze a s blatouchy, Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou
DV 17/2005: Sonet o básnění pro tebe, Sonet o milostném rýmování
DV 16/2005: Sonet o hrůze z toho, jak jsi daleko, Sonet o starém dilematu v novém rouše
DV 14/2005: Sonet s vážnou prosbou
DV 11/2004: Ticho, Noc a další
DV 100/2019: Sonet se zesnulým dědečkem a další
DV 8/2004: PF 2004
DV 2/2003: Červené jablko, PF 2003