na další stranu
Markéta Hejná
Vzlyk
Sedmkrát
a sedmdesátkrát,
sedmsetkrát
a ještě sedmtisíckrát
pro Hvězdu mořskou,
pro oheň svého milosrdenství
se naděju, že mi odpustíš.
Já taky hvězda jsem, leč v mořské roklině
vrstvami těžkých písků a bahnem zacloněná,
slepá snící hvězdice
lidská.
Otevři, prosím, moře,
a otevři oči mé,
z kalných hlubin, svatý Rybáři, mě vylov
a promiň ještě
sedmsettisíckrát.
Ne
Jsi má dívka,
má stará krásná dívka.
Pod habrovými haluzemi
chci konečně už někdy mezi prací s tebou jít,
kde psí jinoši jásají a jančí
a vláha Prahy mží.
Mění se Letná,
NY se mění.
Jen kdybych věděl,
na čem vskutku záleží...
Má dívko,
má stará krásná dívko,
pod habrovými haluzemi
chci s tebou jít,
kde psí jinoši řádí, tančí
a vláha Prahy mží, jenže ty pořád spíš.
Přirovnala ses kdysi k zemi
já prý byl tvojí sladkou zátěží,
když my dva byli spolu mladí.
Ach Bože, kdybych věděl, na čem vskutku záleží!
Nejsi zem, víš
Přátelská
Stolisté mezidní je mezi
Kde my se zatím tetelíme Bůh ví a my
Růžové stolisté úsměvem oči mhouří a čeká zas
jak předtím čekalo když jsme se trápili pro jiné věci zas
Nedej se otrávit Sloup světla v polích
je opuštěný ale dost času má a počká
Rej a plej a sázej a počítej
s tím že neprožiješ pěkně úplně
stolisté růžové mezidní v hezku a pokoji
když přijde a foukne ve svůj mezidenní čas
Zavrká při odletu Koukne očkem nazpět a mávne
jak rukou jak ať! se říká když se ví
že čas ještě není ale že jistě přijde čas
Jen zatím neumři moc nekuř a nepij a v míru vevnitř buď
aby ses dožil pro rozmilá prožití růžových mezidní
poprávu Jen abys nezapomněl že jsou Namouduši jsou
Putyka
Temná prkna,
malé dítě
se bojí.
Všude temná
prkna.
Prý ostění.
Kdo v něm?
Temné stíny,
stojáci
bez citu,
hlupáci,
neštěstí.
A patřím k nim.
Je to zlé,
však budu,
budu žít
i zítra.
|
