Jan Motal

***

I kdyby měl člověk doktorát z fyziky
mechaniky i teorie kvant,
copak by asi dělal, kdyby se z nebe
snesl nespočet kladek
orosených lehkým jarním deštěm,
prosoleným
chladnými
nočními pablesky
stříbrné oceli městských zábradlí,
světel a kandelábrů,
tisíce kladek s olověnými háky,
které se nehlučně spouštějí
a namáčejí v tichosti tmy
jako květina utržená v odpoledním žáru
letního slunce
a namáčená v bystřině
hornaté krajiny,
bezmapě ztracené
pro člověka?

Kladkostroj hučí
tichým zvukem elektřiny
jejíž zdroj je v nedohlednu
a člověk neznalý zákonů
vesmíru
je neosedlá,
i kdyby měl doktorát
z universa.

***

Promnu si
ještě jednou
vlastní tělo
Zbytek reality
poškubané jako slepice
z polévky
Bez peří
se neletá
Ani já
nejsem slepice

Škubu sebou v posteli
a sním
o vajíčkách

***

Vysnil jsem si barokní krajinu
poběhanou dětmi
Zarostlou bílými květy
s božíma mukama
Hory jak sepjaté ruce
nad nedělním stolem
plným popela

Země se černá
novými červíky
Biomasou budoucnosti
Lacinou
jako podání rukou

V barokní krajině neusnu
tam se jen
umírá

(současná tvorba)