literární časopis založený v roce 1964

Marta Kocvrlichová

Černý oheň hoří dovnitř

Černý oheň hoří dovnitř
Kruh se menší
kruh se úží

V staré duši nové svíce
kruhy víří — polednice

V jiných sférách duše žije
Černý oheň nepustí je
Černý oheň nepustí je

Černý oheň dovnitř hoří
nepohoří duše stará

V stínech temna
V stínech jara

Znovu zvoucí kolemjdoucí
Černým ohněm dovnitř vchází

Na kameni kámen není
zvony zvoní na vzkříšení

Černý oheň dovnitř hoří
nepohoří nepokoří

Kolemjdoucí Znovuzvoucí
v Černém ohni nehynoucí...

V skryté poušti

skrytá hora
V skryté hoře
živý plamen

Bílý plamen
krystal tvoří
pod pohořím
rudých skal...

Ze skřivánčí ulice

odletěli ptáci
Zpívat v mraze na sněhu
se skřivánkům nevyplácí

Víly se schovaly v puklinách stromů
Cesta domů
se v zimní šedé krajině ztrácí

Jen přátelé havrani
nad poli krouží
A po cestě ztracené se plouží
osamělá
jedovým šípem zasažená
žena

S nadějí — bez naděje
hledá Čaroděje

Po ulicích bloudí stíny

odděleny od svých těl
Paměť stínu v sobě nosí
co kdo z nás kdy mlčky děl

Na ulici šustí listí
prázdné zimní neznámé
Stíny šeptaj hluchým (d)uším
otevři se sezame.

Havranu v letu

Havrane v letu
s havraní tváří
ve mě se sváří
s nocí noc

Havrane v letu
havrane žháři
v křídlech ti hoří mohoucnost

Havrane v letu
havrane v záři
nad polem plným
věrných černých tvých

Havrane v letu
havrane stáří
v dlaních mám hlínu —
přísliby květů omamných...

Zaříkání

Černý Petr chodí v kole
padne tomu kdo je dole
Nahoře se nikdo neptá
kde se rána s ranou setká

K ráně rána pěkně sedne
kam dosedne
nic se nehne
nehne se vzduch ani voda
nepohne se němá vdova
Jenom země tiše kvílí
věčnou chvíli černou chvíli
že se život k smrti chýlí

Černý Petr vede k scestí
balík vzteku a bolesti
Propast jistá
krysař v čele

Smělá slova příliš směle
pronesená ze tmy civí

Černý Petr příliš chtivý...
Zaklínání k popukání
a vrána je fuč

(současná tvorba)