David Krch

Chléb

barevné pustiny otevřených hrobů
voní chlebem
hmyzí šeptavost
vyzvídá v sliznicích zčernalých úst
která tvář
měla podobu pecnu
která prsa
voněla pšenicí
který klín měl podobu klasu
v převlecích ochočených hadů
hněteme ženy
do poddajnosti střídy
posledního drobtu krásy
pak zrna na krovcích brouků
odvádíme zemi
k poslednímu mletí

(publikováno v Divokém víně 3 / 1971)