literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

Smíření

Smířeni se štěstím zrození
padáme dlouze, jak zranění
ptáci, do tišin bez jména,
nesrozumitelní, jen písmena,

usínáme v chladném čeření,
objímáme – ruce z kamení –
co zůstalo po bičujícím pádu
našeho, co pro parádu,

u sloupu času na zlé kolonádě,
uštvaní štěstím, nohy v kládě,
rukama hrabeme zem jako krti

a semínka podzimního kvítí
zasazená v úpatí bytí,
nám klíčí ve znamení smrti.

Snubní

Trojklaný nerv
otce, matky
a dcery.

Prorůstá,
nebezpečný něhou
podoby.
Chceš-li jinam,
zařeže se.

Jsoucnější než ty,
ach, bolí,
klam.

Máš vytočená lýtka,
milá, vím,
se zpocenými prsty
naklání se
dědic vin.

Ve vánočním lese

Příkrov řek je křehký jako křída,
liška má i na čenichu led,
ptákům v slunci ohořela slída
na křídlech a v bříšku roztál jed.

Bojím se, že dohmátnu až k matce
dřív, než závěj kosti ohlodá,
kosi zpívají jak na oprátce
a nikdo živé vody nepodá.

(publikováno v Divokém víně 1 / 1971)