literární časopis založený v roce 1964

Vzpomínám na Divoké víno přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Byla to černozem, z níž vyrůstaly rostlinky i stromy. Byl jsem jakýmsi hybatelem K-klubu, který uvnitř Divokého vína představoval osoby a osobnosti na prahu dráhy životní i literární. Vzpomínám na Markétu Hejnou: Plujeme zhloubi — Žárem míjeni/ Vysoký lupen vtisknut do paměti./ Zmatnělá rumiště úží svá sevření. / Tichounce: Kam? Sten: Tvrdý svit / na pošetilé lilie a rmeny./ Do nebe těžkne bratr zimovít. / — Mnohý tomu vytkne leccos, ale jaký cit pro slovo! Vzpomínám na Heřmana Chromého (později poslance): Pole. Kalná a bahnitá. / Rozrytá vějířem brázd, / opuštěná jak šedivá strast / starců, do jejichž tváří / píše smrt. Marná a vrásčitá./ Vzpomínám i na sebe: Nedůvěřujeme zahradám./ Zvětralí, ohníčky křísíme. / Září na rovinách./ Listnatá noci, / kdo tebou prochází sám ve tvém šatu. / Jaký soud souvisí s osvitem skal. / Přes zákaz písku, spojeni pouští, / ctíme jen kříže o žhavých slavnostech./ Marná úzkosti. Studení hadi./ Podoba úzkosti cestu si láme./ — Verše ovlivněné Markétou Hejnou. Zvukomalba převládá nad myšlenkou. … Nebo: Jiří Medek — psal prózu. Cítil jsem v něm jakousi odpovědnost k rodinné tradici a snad ho to i trochu ochromovalo. Nebo: Ivan Ryšavý — psal prózu. Myslím, že pak působil v nějakých novinách. Dále vzpomínám na Václava Suchého: Čas trnů. Sršňů. Dýk a zrad. /Potoky zimou rozechvěné. / Vkováni k sobě strachem stád, / vcházíme zvolna do plamene, / ty a já. / Vším jsi na pospas./ Přirozená hudebnost. Vydal záhy sbírku básní Tranzit. Pak pracoval v diplomatické misi. To byl K-klub. Uváděli jsme i další autory, třeba Jiřího Žáčka, který stál tehdy na prahu své básnické cesty. Nebo Karla Sýse, již tenkrát osobitého básníka.

Vzpomínám na Klub v Michalské, tenkrát jsme tam odpracovali nějakou tu hodinu. S Markétou Hejnou jsme tam uvedli pásmo z Demlovy Miriam. Vzpomínám na Divadlo v Nerudovce, na tu neopakovatelnou atmosféru divadélka na Malé Straně, kdy každou chvíli nějaký náhodný chodec nakoukl a většinou už zůstal. Neubráním se tomu, abych zde nevyjmenoval umělce, kteří zde účinkovali, mnohdy začínali svou kariéru: Zdena Lorencová, Vladimír Merta, skupina Windowsongs, Paleček — Janík, Brňák Pavel Řezníček, který se uvedl coby pracovník městských vodáren, Eva Jakoubková, Dáša Bláhová, M.Joanovičová, Zoja Pistoriusová, V. Kotzy, Gabriela Kováčová, Jana Černíková, Vladimír Marek, Venuše Dytrichová — nyní působí v divadle v Kladně, výtvarníci — P. Helísek, M. Tomek, A. Synek. Poezii J. Stegbauera zde četl Václav Voska. Ze sbírky Karla Sýse četl Karel Knechtl. Tančily baletky Tamara a Jitka Kornovy.Hrál zde flétnista Jan Riedelbauch. Hudbu vybíral Miloš Skalka. Osobitě zde četli poezii Ludvík Hess / tehdy jsem napsal: Ludvík Hess čte poezii jakoby polykal lanýže…/ a Jan Rosák, který již tenkrát nezapřel profesionálního spíkra. Heřman Chromý četl v pořadu V klecích poezii Petra Cincibucha. Vzpomínám si na jeho krásnou báseň: Na konci. — Na konci travnaté plochy letiště/ stojí pojízdné krychle s šachovnicí / červených a bílých čtverců…/

Vzpomínám na pořady, které se uskutečnily: Sběratel houslí, Kasandra, Přípitek, Vij, Prvničky, Perlypigám, Zelený host (pořad z Hosta do domu), Heliogramy Zdeňka Šimanovského, Výčep v kostele, Ludvík Hess čte verše z Divokého vína ročník l969, Vrstva chleba, Divoké víno, K-klub a hosté, Písničky a povídání, R. Jeffers: Básně.

Vzpomínám na pořady, které se už neuskutečnily: Goethe: Pohádka o zeleném hadu, Večer latinskoamerické poezie, F. Kafka: Popis jednoho zápasu, P. Cincibuch: Panychida, recitály písničkářů…

Vzpomínám. A dodnes mě mrzí, že jsme nemohli pokračovat. Rozjeté to bylo dobře.