na další stranu
Michael Lorenc
CHCI VÍC
Chci víc,
a kdo by nechtěl,
chci černé stříbro Berlína
i kočičí zlato Prahy,
chci vyprahlý jih
i deštivý sever.
Vezmi si všechno,
co pojme tvá noc,
jen lásku mi neber.
Chci všechno, co souvisí
s promluvou havranů
na Starých Hamrech.
Já rebel z rodiště
rebelů u hradu Rábí,
chci vodu z věder,
ty průhledné hady
kolem tvých žeber.
Chci zpátky do lavic
obecných škol,
chci tvoje modré
oči, Maruško,
chci přeplavat Volhu
na jeden nádech
pro horkou slzu
na dívčí bradě.
Chci včerejší hlad
i zítřejší žízeň,
oblouk tvých kroků
i přímku tvých zad,
chci přízeň dlaní
i trýzeň boků,
rockovou operu
roků chci hrát.
Až jednou pokosím
rákosí myšlenek,
až zdusím smích
řehtavých zeber
v ratejně bez ozvěn,
s hudbou i bez ní,
vezmi si všechno,
všechno si vezmi.
Jen lásku mi neber.
PRAVÁ ZBOŽNOST
Spatřil jsem hrotitý
vrcholek hory,
tvůj vzpurný prs
nad listem z tóry,
hledal jsem hráz,
val z panských sídel,
tvých boků tvrz
na stránkách bible,
a našel jsem úvoz,
který se svažuje
k horkému vnitřku,
tvůj hebký klín,
vábení
zítřků.
TŘIKRÁT
Ještě jsem ji
ani třikrát neobjal
a už mi utekla
na samotu mezi kopci.
Lne k hřívě koní,
k srsti psů...
Trvá na svém,
třikrát věrnější než já,
člen štafety
proradných.
DŘÍV NEŽ VYJDE SLUNCE
Dříve, než se rozední,
vůně těla rozhodne.
Ale to není to hlavní,
důležité je,
co je právě teď
opravdového v srdci.
Vidíte jen viditelnou skutečnost,
je to pohled začouzeným sklíčkem,
jiný úhel pohledu
v kouřové cloně slov.
Naučte se milovat svůj hlad
dříve, než se k vám
snese hejno kačen.
Jistá bezohlednost brání
nejisté ohlednosti.
Buďte citlíví a odvážní.
Ale to není to hlavní.
Důležité je,
co je právě teď
opravdového v srdci.
Povinnost není svobodná,
svoboda není povinná.
Každá volba je iracionální.
Naučte se milovat svůj hlad
dříve, než chlad kosmu
dosáhne k srdci Země.
Ale to není to hlavní.
Upřímný je jenom čin
a jenom bůh
soudí.
ÚŘEDNICE
Je oficiální,
státní úřednice,
samaritán,
nebo lvice.
Klame tělem
jako každá jiná,
Johanka z Arku,
nebo mesalina.
Vždy míří na cíl,
smíš se jí dotknout
jen pod trestem
veřejných prací.
Klame tělem
jako každý stát,
slibuje budoucí
úrok z vlastních ztrát.
Je oficiální,
přesto je krásná
jak obloha při bouřce,
temná i jasná.
POST SCRIPTUM
Rád se dívám
do tvých očí,
ve kterých pluje
bezhlavý úhoř.
Miluji tvá ústa,
to pohlaví hlavy,
lekníny leklé
poledním žárem.
Líbám tvůj klín,
barokní portál,
který mě naplňuje
hladovým prázdnem.
JAKO
Jsi jako Neapol,
vidět tě a zemřít,
jsi jako severní,
nebo jižní pól,
jsi ledová tříšť,
věř mi,
jsi šikmá jako věž,
útlá jako stvol,
slavná jako M.A.S.H.,
pyšná jako Voroněž...
Něco z toho zvol,
lásko mezi dveřmi.
UŽ ZAS
Hlavou do zdí,
světlem do sklenic,
už zas hoří synagogy,
mají vše a chtějí víc.
Betonový komtur láme
křídla vzdorným andělům,
už zas rostou pyramidy,
haldy kostí v popelu.
Hlavou do zdí,
světlem do sklenic,
už se třpytí křišťálová
noc a dál - a dál už nic.
OMYL
Měl oči jenom pro ni,
mrkací pannu, co mluví
a čurá.
Chtěl se s ní milovat,
ale protože pořád mluvila
a čurala,
dočkal se třiceti stříbrných
slov
a zlata její moči.
HOLANĎAN
Kam jsi to odcházel
po hřbetech vln,
za rytmem pobřežních
vod?
A proč ses zbavoval
balastu žen,
prestiže
kdysi tak nezbytné?
Vrátíš se z bezcílné
plavby sám k sobě,
k bludnému korábu
v tmě...?
JITKA
Ve vlasech včely,
v očích rosu,
v náruči stély,
v rukách osud,
na bocích samet,
na ňadrech mušelín,
v srdci zánět,
v klíně stín.
Tělo jak zjevené
tajemství,
duše hořká
vůně jader.
Co by to bylo
za život bez ženství,
deštivý červenec,
kudla v zádech.
MUŽ A ŽENA
Muž je kus vola,
vynikne v prostoru,
k ženě jde zdola,
odchází nahoru.
Žena je prázdno
posvěcené objetím,
tisíc cest na dno,
jediná k dítěti.
|
