literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

VORONĚŽ

V mlze větví kmen,
v mlze kmenů věž,
v mlze věží štíty jmen:
naježená Voroněž.

CETELEM

I když házíš jiným
kříže těl
jak perly sviním,
jsi trestuhodně nevěrný
všem myslitelným
přítelkyním.

KVĚTINY

Hlavičky skloněné
jako hlavy panen,
otep tulipánů
v horském věnci ramen,
hlavičky k hlavám skloněné,
blesky bez hřmění,
bez hlav jsme odepsaní,
bez květin ztraceni.

SBOHEM POEZIE

Sbohem poezie,
Skácel se v hrobě obrací,
zajme nás nová pandemie,
básník se bojí o práci.

DOPRAVNÍ PODNIK PRAHA

Tramvaje,
ty suchozemské jachty,
jak se pachtí
v kopcích Barrandova
znova a znova,

nebo trolejbusy,
pavouci ve výklencích
industriálních katedrál,
potulní harmonikáři
hrající na žebra
u vchodu do metra,

právě tak autobusy,
podomní prodejci času,
nacházející krásy
Moravského krasu
na trase Veltrusy
- hospoda U Pinkasů,

a především:
kolesový parník,
bitevní křižník Vltavy,
který, nevěda co činí,
klade miny
a vypouští torpéda!

PARALELNÍ SVĚTY
Natěšené dívky běží k horizontu,
nahánějí mračna do ohrad,
konvertují z Makra do diskontu
ve svěracích kazajkách
svých vnad,

odlévám
dutý hrbol do bronzu,
hojnost tvarů redukuji v bod,
izoluji šumný šelest z hlomozu,
hájím bohabojnou bóji vod.

TI DRUZÍ

Ti, co nosí stejnokroje,
hlomozí jak stroje,
ti polonazí po podlaze
poletují jako saze,
až jim Nazim Hikmet srazí
k nohám hvězdný žal,
naběhnou si, sebevrazi,
nazí na kinžál.

KŘIK

Pleť kreolky,
příčina mé slabosti
pro holky,
vůní vlasů
kolem pasu veden
k hodokvasu klína,
s očima zavřenýma
naslouchám hlasu
svého budoucího syna,
který, jako Na Poříčí,
křičí jak ho ničí
převozničit
mezi vším a ničím.

POLARITA

Máš starou duši
v mladém těle
a já
naopak,
jsi polymorfní úhoř,
já
pod pompézní duhou
rak.

KONVERZE

Nejprve
spočítám tvé řasy,
sled průkazných
i pošetilých vět,
následně
z té mnohoznačné masy
stvořím pro trapasy
věrohodný svět.

PŘEDČASNÝ ODJEZD

Něco očividně končí,
něco zřejmě začne,
dívka, která vstala,
zas si brzy hačne,
vzápětí upadne
do náručí muže,
se směnkou růže
nastoupí do tramvaje,
která se rozjíždí
právě když jí tíha ráje
stoupá do hýždí.

RUTH,

někdo ti musel říct,
že krása není všechno,
že muži nejsou bouře,
již nelze obeplout,
někdo ti musel říct,
že country není techno,
že láska není moře,
v němž nelze utonout.

ALTERNATIVY

Hřívou řeky
orosené mosty,
nebo opocené
lebky kopistů,
sedmikrásky
na hrudi mé lásky,
nebo halda písemností
recyklovatelná
v propisku?

BOŽSKÝ KLID

Slova jsou schovaná
za přenosným paravánem,
zřejmě tvrdě spí
a procitnou až s ránem,
slova jsou zmožená,
zatáhla i plentu
před projevy honáků
a trhovkyň
v parlamentu.

JSME

Jsme závislí
na jídle,
na pití,
na stolici,
jsme závislí
na stresu,
na děsu,
na justici,
jsme závislí
na tatících,
kteří nám vládnou,
jsme závislí
na hadicích,
které vadnou.

KARUSEL I.

Chápeme jen to,
co jsme už dávno tušili,
zavádíme jen to,
co jsme už jednou zrušili,
dovídáme se jen to,
co jsme už kdysi věděli,
nevíme jen to,
za co jsme vlastně
seděli.

DVOJNOST

Proč nás tak povznáší
vlahý vzduch večera
a kam ho zaplaší
puch v holinkách dontéra?
Jsme zároveň uvnitř
jevů i vně,
současně v ubikaci šelem
i v aréně.

TVÁŘE VODY

Rosa,
ještě ne jinovatka,
liják,
ještě ne povodeň,
strouha,
ještě ne Svratka,
pařez,
ještě ne peň,
jímka,
ještě ne sádka,
slza,
ještě ne pláč,
dívka,
ještě ne matka,
posera,
ještě ne sráč.

MISANTROP

Pohybuje
těly uvnitř hrobů,
obouvá si
jejich černé boty,
čerpá vodu
ze hřbitovní studny,
potlouká se
jako kámen bludný.

HOMINOIDI

Radši střílím, než kopu,
prohlásila Scarlett Johansson,
sexy symbol milénia,
kráska tisíciletí.
Mohla by to být
má žena,
konstatoval Yetti.

CO ZBYLO I.

Co zbylo z okna
ve skladu oken,
co zbylo z expertíz?,
pastelové barvy Tunisu,
podletí loken,
z jaspisu spis?
Co zbylo z epicentra
vícehlasé fugy,
co zbylo z analýz?,
výčitky z početí,
robátka kabátek,
byznysu vlys?

CO ZBYLO II.

Co zbylo z hudby
v horském pásmu ramen?,
spár s vypitým džbánem,
výpisy ze spisů,
ve stráni tis?
Co zbylo z analýz
posvěcených ránem?,
přehršle předpisů,
listiny k podpisu,
sudičky bříz?

SLOVO

Slovo jako skalpel,
řeže do živého,
pro poetu apel,
pro apologetu
řehot trhovkyň,
slovo jako frappé,
droga poslankyň,
vedle něho
kouzla nechtěného
nedohledná síň.

OBEHRANÉ DRAMA

Bez moře plavba,
bez plavby loď,
bez lodi malba,
bez malby šalba,
bez konce pouť,
po zápase past,
po pasti jáma,
po jámě propast,
ve které, jak to říct,
zaklepu bačkorama.