Michal Černík

NEKLID

Vyškrtal sis telefonní čísla mnohých
oni vyškrtali tvůj zítřek
Stojíš ve stínu doby
Pravda se pro tebe nestala přežitkem

Jsi jenom srozumitelnou
ozvěnou světa
kterému stále víc
nerozumíš

OBČANSKÉ VERŠE

Přejme si docela obyčejný život
který obhájíme i v čase lámání
Jestliže tohle můžeme nazvat statečností
pak to tak nazývejme

Dávno si nečiním nároky líbit se všem
Nesmyslné příkazy jsem neplnil
Stojím po boku těch
kteří ruší svět za spánku

ODPOVĚĎ ČTENÁŘŮM

Už se mne neptejte proč píšu
Ve svých verších mluvím o životě o lásce o pravdě
tedy o tématech neměnných jako skála
Příboje dějin o moc víc neopracovaly
ani lidskou povahu a touhy
Nic si nenamlouvám o nesmrtelnosti lidského díla
Přesto dělám vše s takovou opravdovostí
jako by to mělo přetrvat navždycky

ZLATÁ NIT

Brzy ráno se pootevřenými dveřmi
k tobě do pokoje protáhne koťě
Pohladíš ho jako bys mu uděloval milost
a ono tiše rozpřede zlatou nit

Cosi čistého a příliš křehkého proti osudu
z tebe vystoupí na povrch
Jako bys už nikdy neuměl ublížit
a přestal se ostýchat i za něhu

ATAVISMY

Naše kočka ulovila sýkorku
Přiběhla s ní do pokoje
aby se pochlubila úlovkem
a čekala na pochvalu
Z tlamy jsem jí vytrhl mrtvého ptáka
a zahrabal na zahradě
Zabíjí - a nemusí
Ani my jsme se nezřekli touhy zabíjet

RANNÍ AKORD

Ještě dříve než se ptáci úplně rozední
najednou se probudíš
Jitro se v tobě zajíkne
a už neusneš

Tichounce vstaneš
v kuchyni postavíš vodu na čaj
a na vrásky ze své tváře zabrnkáš
Jen tak jen tak

PENDLOVKY

Pendlovky na stěně v pokoji každou hodinu
odbíjejí další hodinu tvého života
Jejich tikot zašívá protržené ticho
a je tak konejšivý
že v tobě hojí propasti
zaobluje hrany kamenů a otupuje ostří dýk
Opájíš se slatí vlastního klamu
Připadá ti že všechno přetrvá až do skonání světa

ZBYTEČNÉ KLÍČE

Hned za dveřmi na skobě
visí svazek zbytečných klíčů
Některý den pak klíče vyzkouším
do všech zámků
Každý bude zmýlený
Jen stříbrně zacinkají
jako když z děravé kapsy vypadnou mince
Pro to zacinkání se shýbnu

SMRTELNÁ KŘEHKOST

Ve vitríně máme čajové šálky
které žena zdědila po své prababičce
Po okrajích jsou olíbané dávno zemřelými
Pít se z nich neodvážíme
Pro jejich smrtelnou křehkost
jsme je zbavili původního smyslu
a těšíme se podobou jejich malovaného ticha
S námi znovu stárnou

Ostatní tvorba Michala Černíka publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 69/2014: Vůle k životu, Poddanství a další
DV 68/2013: Verše zimní a vánoční
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 58/2012: Trochu jako modlitba a další
DV 57/2012: Čtvero ročních období a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 46/2010: Tajemství, Milenecké poučení a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další