na další stranu
Michal Černík
verše zimní a vánoční
POCTA RODIČŮM
Matko vesmíru
matko země
matko setby
matko úrody
matko všeho živého
matko mé řeči maminko má
buď skrze mne vidomá
Otče rozumu
otče pravdy
otče osudu
otče porážky i vítězství
otče vlasti
otče mého dětství tatínku můj
vzpřímený ve mně stůj
VELIKOSTI
Tak malý jako zrnko pšenice
schovám se v poli
Tak velký jako zrnko pšenice
vyrostu v klas
Tak malý jako naše planeta
ztrácím se ve vesmíru
Tak velký jako naše planeta
unesu lidstvo
TICHÁ RADOST
Má radost je tak tichá
že nevyplaší ani sýkorku
a jen se v ní sluní
naše kočka na dvorku
Tak tichá je moje radost
a nic na ní není snadné
Chvilku si namlouvám
že ani květina v ní neuvadne
VLÍDNÉ RÁNO
Mám klíček od noci
mám klíček od svítání
tak rozdílné jsou klíčky
a tak stejné zacinkání
Večer zamknu den
pak odemykám ráno
a šťastný jsem a šťastný jsem
když je v lidech zotvíráno
KRALOVÁNÍ
Jsme doma spolu
a nejsme sami
Uprostřed stolu
nám kraluje váza s květinami
Dáme ji na kopec
a bude kralovat okolí
bude kralovat nakonec
nad lidmi nad lesy nad poli
POVĚST O VSTŘÍCNÉ ZEMI
Tam kde nám země vyšla vstříc
a žádá mír
a my ji zúrodňujeme
tam jaro přichází častěji než zima
a svítá víckrát než se stmívá
a to pěkné začíná víckrát než končí
tam víckrát žijeme
než umíráme
VZNEŠENOST
Jediné slunce nežádá nic za to
když si užíváme jeho slastí
a nezabývá se tím zda svítí
do našich tváří nebo do propasti
ODPOČÍTÁVÁNÍ
Po lávce bez konce
přes propast lidičky jdou a jdou
Lávka se prohýbá lehounce
Bojím se že praskne najednou
ZRNÍČKO BÁSNĚ
V rykotu světa
docela nehalasně
dopadlo na zem
zrníčko básně
A to je všechno
z radosti toho dne
Zrníčko básně
nechce být doslovné
DO DNA
Z hrníčku popíjím čaj
až zbylo ticho až po okraj
Ticho popíjím jako čaj
až se prázdno přelilo přes okraj
ZAHÁJENÍ ZIMY
Zase přiletěli havrani
tělo mi rozdírají krákáním
a pouze jeden - jeden z nich
umí napodobit lidský smích
ZIMNÍ ELEGIE
Jen v mrazu svůj dech uvidíš
k nebesům stoupá výš a výš
nedostoupá až do ráje
rozvane se a roztaje
BÍLÁ PROTI ČERNÉ
Sám víš co z přechodného
by ti mělo zůstat věrné
Z běli tajícího sněhu
opět zbude jen to černé
I když černá provždy
zbavuje nás pout
dál vyvoláváš den
jak s černou nesplynout
CHVÍLE ČISTOTY
To je ta chvíle
narozená z čistoty
kdy první sníh
zakryje špínu
že dokonce i ti
propadlí od své černoty
vypraví se k němu
pro nevinu
NOCTURNO
Na obzoru tma
už zakusuje lesy
O čem si povídají
vlci se psy?
Cesta se zastavila
u zamknuté branky
Jen doma se v lidech
odmykají zámky
NOC
Cosi jako Nikdo
cosi jako nic
cosi bez těla
cosi bez hranic
Cosi bez hlasu
cosi černého nad námi
prohlíží si nás
svými hvězdami
PROKŘEHLOST
Zatímco nastává odliv dne
a hrne se příliv noci bezedné
ptáme se ptáme se nejednou
kdo rozsvítí nás před naší tmou
Prokřehlé srdce si chceme ohřát
nad plamínkem své svíčky
a plamínek nehřeje plamínek zazebe
Dávno se nespálíme o sebe
VĚČNOST
Jednou žebřík opřu o zeď tmy
vylezu vzhůru ke hvězdám
Budu spěchat než se rozední
abych se nezřítil zase k nám
Čeká tam ohromná prázdnota
bezpečný prostor pro bytí
klubíčko které mne rozmotá
a hvězda která mne rozsvítí
POHLED DOLŮ
Nahlížíme do nebytí
opatrně abychom nepřepadli
a o svůj strach se opíráme
jako o zábradlí
ZROZENÍ
Po celou zimu
je život schoulený v semínku
Na jaře otevře hlínu
tu svoji maminku
HARFENÍK
Jednou se v horách posadíš
na balvan jak na královský trůn
a uslyšíš vítr který hraje
na královskou harfu beze strun
TŘETÍ BŘEH
Řekou se valí hroudy sněhu
Ten obraz platí právě teď
Voláš až k třetímu břehu
a celý život čekáš odpověď
SNĚŽÍ
První sníh nikdy nedožije jara
Ale jak neposkvrněně bílý je
ve svém zrození
Svět je pokořen jeho nevinností
Když jsi ráno vyšel z domu
sníh se vydal ve tvých šlépějích
a konejšivě je zrušil
Jako bys tu nikdy nešel
STOPY
Ve sněhu stopy kráčí za tebou
nevržou nedupou nezebou
a žádná z nich tě nedožene
Padající sníh tě zapomene
DOTEK TICHA
Velké je ticho ve stromech
na nichž už listí nevlaje
velké je ticho v houslích
na které už nikdo nehraje
V tom tichu si opřu čelo o nebe
tak jako o tvé ruce
Najednou potřebujeme někoho
kdo se dotkne našeho srdce
ZIMNÍ SPÁNEK
Přihrnu si svoji tmu
k bradě si přitáhnu sníh
potom ulehnu do tvých snů
a ty ulehneš do těch mých
ŠTĚDRÝ DEN
Ráno zabijeme kapra
Smrtí začíná se Štědrý den
Krvavý balónek duše
vyjmeme z útrob ven
I svou duši náhle pocítíme
až v krku jako rybí kost
a z úst se dere pára
stoupá na věčnost
POSELSTVÍ JEŽÍŠKOVI
Ježíšku opět slavíme Vánoce
a ty ještě netušíš
že dary králů ti už v kolébce
zbujely v kříž
BIBLICKÁ PRAVDA
Člověk je z prachu
vody a bláta
Ta pravda biblická
zůstane odvěká
Svatý je život
láska je svatá
svatým však
nenazvu člověka
VÁNOČNÍ
Z kostela zaznívá radostné Zdrávas
andělé ve vločkách na zem se snáší
Bojíš se radovat nahlas
abys tu radost do mrazu nevyplašil
Na tuhle chvíli jsi i nejsi sám
Nasloucháš jak se pro tebe domů
slétávají tóny zvonů
Mají sílu tě zdvihnout až ke hvězdám
KŘÍŠENÍ
Ze svých prapředků jsme vstali
a vešli do miminek
Zachytili jsme se ve spárách skály
jak nás to učil březový kmínek
Uhranuli jsme se dálkami hvězd
a vlídné dálky nás čekají za plotem
a k hvězdám se chceme vznést
abychom je plašili svým životem
KDYBY VŠECHNO ŠTĚSTÍ
Kdyby všechny strasti
se tu sesypaly
byly by tu trosky
my z nich nepovstali
Kdyby všechny slzy
se najednou slily
bylo by tu moře
my se utopili
Kdyby všechna bolest
se tu navršila
byly by tu hory
daleko do šíra
Kdyby všechna radost
se tu rozletěla
tak by naše smutky
odehnala z čela
Kdyby všechna láska
se tu rozpažila
tak by proti smrti
v lidech pořád žila
Kdyby všechno štěstí
se tu urodilo
pak mám velké přání
aby na každého zbylo
|
