Michal Černík

verše zimní a vánoční

POCTA RODIČŮM

Matko vesmíru
matko země
matko setby
matko úrody
matko všeho živého

matko mé řeči maminko má
buď skrze mne vidomá

Otče rozumu
otče pravdy
otče osudu
otče porážky i vítězství
otče vlasti

otče mého dětství tatínku můj
vzpřímený ve mně stůj

VELIKOSTI

Tak malý jako zrnko pšenice
schovám se v poli
Tak velký jako zrnko pšenice
vyrostu v klas

Tak malý jako naše planeta
ztrácím se ve vesmíru
Tak velký jako naše planeta
unesu lidstvo

TICHÁ RADOST

Má radost je tak tichá
že nevyplaší ani sýkorku
a jen se v ní sluní
naše kočka na dvorku

Tak tichá je moje radost
a nic na ní není snadné
Chvilku si namlouvám
že ani květina v ní neuvadne

VLÍDNÉ RÁNO

Mám klíček od noci
mám klíček od svítání
tak rozdílné jsou klíčky
a tak stejné zacinkání

Večer zamknu den
pak odemykám ráno
a šťastný jsem a šťastný jsem
když je v lidech zotvíráno

KRALOVÁNÍ

Jsme doma spolu
a nejsme sami
Uprostřed stolu
nám kraluje váza s květinami

Dáme ji na kopec
a bude kralovat okolí
bude kralovat nakonec
nad lidmi nad lesy nad poli

POVĚST O VSTŘÍCNÉ ZEMI

Tam kde nám země vyšla vstříc
a žádá mír
a my ji zúrodňujeme

tam jaro přichází častěji než zima
a svítá víckrát než se stmívá
a to pěkné začíná víckrát než končí

tam víckrát žijeme
než umíráme

VZNEŠENOST

Jediné slunce nežádá nic za to
když si užíváme jeho slastí
a nezabývá se tím zda svítí
do našich tváří nebo do propasti

ODPOČÍTÁVÁNÍ

Po lávce bez konce
přes propast lidičky jdou a jdou
Lávka se prohýbá lehounce
Bojím se že praskne najednou

ZRNÍČKO BÁSNĚ

V rykotu světa
docela nehalasně
dopadlo na zem
zrníčko básně

A to je všechno
z radosti toho dne
Zrníčko básně
nechce být doslovné

DO DNA

Z hrníčku popíjím čaj
až zbylo ticho až po okraj
Ticho popíjím jako čaj
až se prázdno přelilo přes okraj

ZAHÁJENÍ ZIMY

Zase přiletěli havrani
tělo mi rozdírají krákáním
a pouze jeden - jeden z nich
umí napodobit lidský smích

ZIMNÍ ELEGIE

Jen v mrazu svůj dech uvidíš
k nebesům stoupá výš a výš
nedostoupá až do ráje
rozvane se a roztaje

BÍLÁ PROTI ČERNÉ

Sám víš co z přechodného
by ti mělo zůstat věrné
Z běli tajícího sněhu
opět zbude jen to černé

I když černá provždy
zbavuje nás pout
dál vyvoláváš den
jak s černou nesplynout

CHVÍLE ČISTOTY

To je ta chvíle
narozená z čistoty
kdy první sníh
zakryje špínu

že dokonce i ti
propadlí od své černoty
vypraví se k němu
pro nevinu

NOCTURNO

Na obzoru tma
už zakusuje lesy
O čem si povídají
vlci se psy?

Cesta se zastavila
u zamknuté branky
Jen doma se v lidech
odmykají zámky

NOC

Cosi jako Nikdo
cosi jako nic
cosi bez těla
cosi bez hranic

Cosi bez hlasu
cosi černého nad námi
prohlíží si nás
svými hvězdami

PROKŘEHLOST

Zatímco nastává odliv dne
a hrne se příliv noci bezedné
ptáme se ptáme se nejednou
kdo rozsvítí nás před naší tmou

Prokřehlé srdce si chceme ohřát
nad plamínkem své svíčky
a plamínek nehřeje plamínek zazebe
Dávno se nespálíme o sebe

VĚČNOST

Jednou žebřík opřu o zeď tmy
vylezu vzhůru ke hvězdám
Budu spěchat než se rozední
abych se nezřítil zase k nám

Čeká tam ohromná prázdnota
bezpečný prostor pro bytí
klubíčko které mne rozmotá
a hvězda která mne rozsvítí

POHLED DOLŮ

Nahlížíme do nebytí
opatrně abychom nepřepadli
a o svůj strach se opíráme
jako o zábradlí

ZROZENÍ

Po celou zimu
je život schoulený v semínku
Na jaře otevře hlínu
tu svoji maminku

HARFENÍK

Jednou se v horách posadíš
na balvan jak na královský trůn
a uslyšíš vítr který hraje
na královskou harfu beze strun

TŘETÍ BŘEH

Řekou se valí hroudy sněhu
Ten obraz platí právě teď
Voláš až k třetímu břehu
a celý život čekáš odpověď

SNĚŽÍ

První sníh nikdy nedožije jara
Ale jak neposkvrněně bílý je
ve svém zrození
Svět je pokořen jeho nevinností

Když jsi ráno vyšel z domu
sníh se vydal ve tvých šlépějích
a konejšivě je zrušil
Jako bys tu nikdy nešel

STOPY

Ve sněhu stopy kráčí za tebou
nevržou nedupou nezebou
a žádná z nich tě nedožene
Padající sníh tě zapomene

DOTEK TICHA

Velké je ticho ve stromech
na nichž už listí nevlaje
velké je ticho v houslích
na které už nikdo nehraje

V tom tichu si opřu čelo o nebe
tak jako o tvé ruce
Najednou potřebujeme někoho
kdo se dotkne našeho srdce

ZIMNÍ SPÁNEK

Přihrnu si svoji tmu
k bradě si přitáhnu sníh
potom ulehnu do tvých snů
a ty ulehneš do těch mých

ŠTĚDRÝ DEN

Ráno zabijeme kapra
Smrtí začíná se Štědrý den
Krvavý balónek duše
vyjmeme z útrob ven

I svou duši náhle pocítíme
až v krku jako rybí kost
a z úst se dere pára
stoupá na věčnost

POSELSTVÍ JEŽÍŠKOVI

Ježíšku opět slavíme Vánoce
a ty ještě netušíš
že dary králů ti už v kolébce
zbujely v kříž

BIBLICKÁ PRAVDA

Člověk je z prachu
vody a bláta
Ta pravda biblická
zůstane odvěká

Svatý je život
láska je svatá
svatým však
nenazvu člověka

VÁNOČNÍ

Z kostela zaznívá radostné Zdrávas
andělé ve vločkách na zem se snáší
Bojíš se radovat nahlas
abys tu radost do mrazu nevyplašil

Na tuhle chvíli jsi i nejsi sám
Nasloucháš jak se pro tebe domů
slétávají tóny zvonů
Mají sílu tě zdvihnout až ke hvězdám

KŘÍŠENÍ

Ze svých prapředků jsme vstali
a vešli do miminek
Zachytili jsme se ve spárách skály
jak nás to učil březový kmínek

Uhranuli jsme se dálkami hvězd
a vlídné dálky nás čekají za plotem
a k hvězdám se chceme vznést
abychom je plašili svým životem

KDYBY VŠECHNO ŠTĚSTÍ

Kdyby všechny strasti
se tu sesypaly
byly by tu trosky
my z nich nepovstali

Kdyby všechny slzy
se najednou slily
bylo by tu moře
my se utopili

Kdyby všechna bolest
se tu navršila
byly by tu hory
daleko do šíra

Kdyby všechna radost
se tu rozletěla
tak by naše smutky
odehnala z čela

Kdyby všechna láska
se tu rozpažila
tak by proti smrti
v lidech pořád žila

Kdyby všechno štěstí
se tu urodilo
pak mám velké přání
aby na každého zbylo

Ostatní tvorba Michala Černíka publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Modlení k bohyni lásky a další
DV 98/2018: Pracovní nástroje, Vteřina a další
DV 93/2018: Neklid, Občanské verše a další
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 69/2014: Vůle k životu, Poddanství a další
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 58/2012: Trochu jako modlitba a další
DV 57/2012: Čtvero ročních období a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 46/2010: Tajemství, Milenecké poučení a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další
DV 100/2019: Rituál, Metamorfóza bytí a další