Michal Černík

Vybráno ze sbírky Spalte mé listí, která vyšla v roce 2011

ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ

V jarní trávě jsi zasedl sedmikrásku
Ale ona se nedá zahubit
a vrostla ti do srdce

Lípě jsi vyznal svou lásku
A ona do tebe zapustila svůj stín
aby tě nespálilo červencové slunce

Pochlubil ses větru svou zahradou
A on ti hned rozfoukává spadané listí
ze tvé duše

Prvnímu sněhu jsi přiznal svou radost
A on ti obnoví průzračnou vzpomínku
na tvé dětství

SMRT SNĚHU

Ve škarpách umírá
poslední starý sníh
a stoupá k nebi
jak duše zemřelých

Jak píseň kterou
prvně hvízdá kos
Ve smrti sněhu
není pochmurnost

TVÁŘ NADĚJE

Povím ti
jakou má podobu naděje
když se nám roky
hromadí v závěje

Je jako semínko
v samotce hlíny
které se na jaře
zahubí do květiny

POCTA

Skloňte se před zázrakem

Znovu a znovu
tráva na jaře
vstává z mrtvých!

ZROZENÍ

Sníh dávno nepadá
S tažnými ptáky kteří se vracejí
se rodí zahrada

Jejich zpěvem roztaje
i mysl promrzlá jak zem
A nikdo je neumlčí ani výstřelem

TREST

I to se nám může stát
Na jaře se nevrátí stěhovaví ptáci

Jejich tichem umře sad
Jejich tichem se zláme krov
Ptáci už nestojí o domov

DÁRCI ŽIVOTA

Po hrstech rozhazuji semínka trávy
tak samozřejmě jako když se nic neděje
a přitom rozhoduji o jejich osudu
jsem jejich naděje

A jak nádherná je hlína
Nedočkavě přijímá semínka
a živí je svým tělem
jako nesmrtelná maminka

KRÁLOVÉ NEBE

Na našem nebi kraluje zpěv skřivana
který se osvobodil z hlíny
A jinde zase nebi vládne sup
Každý zpěv svrhne do mršiny

KDO Z NÁS

Vysoko na nebi krouží krahujec
V jeho křídlech teprve dřevění kříž
ale dav dole si už vyhlédl koho ukřižuje
A ty jako bůh jen lhostejně přihlížíš

NEBE

Tak jasné že prozařuje i naši mysl
Tak vysoké že toužíme vzlétnout
Tak velebné že smekáme i svou pýchu
Tak bezhraničné že cítíme hranice svobody
Tak věčné že nás lisuje rozměr života

SÍLA ŽIVOTA

Kolik radosti je v semínku
kterému se podařilo
pro sebe vydobýt místo
mezi nespočetným množstvím jiných!

Uchytilo se ve spáře zdi
vzklíčilo roste a trhá ji jako dynamit
Kde se v tom semínku zrodila
tak ohromná síla života?

NEJMENŠÍ ÓDA NA SLUNCE

Vznešené a neúplatné
nežádá nic a nic nečeká
Moc kterou světu vládne
nepřísluší moci člověka

GRADACE TICHA

V noci na zahradě
zušlechťujeme ticho
svým mlčením

Hvězdy lípa ty a já

VYKÁCENÉ

Pařezy si vzpomínají na smrky
kterými se napřimovaly k nebi
Paseka si vzpomíná na les
kterým si šuměla v poryvech větru
A ty? Vzpomínáš na radosti dětství
Taky jsou vykácené

KORUNOVACE KRÁSY

Teprve člověk spatřil v květinách
jejich skutečnou podstatu
Korunoval je svým obdivem
Tak jim přisoudil nový smysl
A ranila ho pomíjivost krásy

NÁDHERA KLAMU

Díváme se do nebe
a slyšíme triangly skřivaní

Jak překrásně se musí v nebi žít
při takovém zpívání

Ale nám se chce neumřít
i když nám zpívají vesele

Všechno co si o nebi vymyslíme
je pravdivé jako bůh i andělé

ŠUMĚNÍ

Stromy dejte mi
šumění větru
mezi větvemi

Až stínem stromu
bude můj stín
taky se rozšumím

OPAKOVÁNÍ NEBE

Tohle je večer:
Na starém nebi první hvězdy
A tohle je svítání
Poslední hvězdy na novém nebi

ZÁPAS O NEBE

Jestřáb střemhlav vráží
do mé hrudi jako do skály
Možná se zabije

Ví že uvnitř je nebe
jež by mu patřilo

SKLIZEŇ JABLEK

Trháš jablka ty nádherné zimní plody
a opatrně je rovnáš do lísek

Jestlipak i tebe utrhne něčí ruka
a na chvilku polaská v dlani
až přijde ten čas
kdy se zachvěješ úzkostí
a budeš hladovět po blízkosti?

NĚCO K POLASKÁNÍ

V tomhle světě plném hran
kde laskavost je k nedostání
jsem se v aleji shýbl pro kaštan
abych měl něco k polaskání

PŘEZIMOVÁNÍ

Nechte v sobě přezimovat ptačí zpěv
barvy květin
a člověka

Na jaře ptačí zpěv vypusťte na svobodu
Barvy vraťte květinám
A člověka si ponechte

a uhlídejte

MAJITELÉ PODZIMU

Tažní ptáci za sebou uzavírají oblohu
jako když zatáhnou zipem
Náš obzor jim už nepostačí
ani na cestu k zítřku

Letos poprvé spatřujeme
jak ze stromů opadávají listy
s velmi starými tvářemi
K smutku je blízko víc než na dotek

Už do nás vstoupil podzim
Někomu přisoudil svoje barvy
a někoho nechává po listech opadávat
až k tvrdé pravdě hlíny

UBÝVÁNÍ

S každým odlétajícím ptákem
se zvětšuje naše samota
S každým padajícím listem
ubývá zahrada

Vítr setřásá poslední šumění stromů
Stromy se osvobodily
Už je netíží plody ani listí
Osiřeli jsme

Jako by nám někdo vykácel den
Sami si těžko přiznáváme
kolik nám zbylo radosti
a kolik se navršilo pláče

ROZPŘÁHNUTÍ

S přibývajícími roky se v tobě
stále víc rozpřahuje lípa
a stále víc opojněji voní

I když tě roky muchlají do sebe
I když ti z naděje zbyly jen drobky
I když se usmiřuješ se svou smrtí

SPALTE MÉ LISTÍ

Čím by byla země bez stromů
stromy bez nebe
nebe bez země
a země bez lidí?

A já jsem jenom odlišný strom
který si v Čechách vyhlédl pevné místo
a teď každý rok pracuje na tom
aby rozkvetl vydal plody a opadal
Shrabte mé listí a spalte
Mé plody vám vydrží až do jara

HLEDÁNÍ BAREV

Sníh ještě nenapadl
Všechno kolem ti připadá šedivé
a oloupené o život
Tvrdošíjně hledáš barvy pro svou mysl

DOTEK TICHA

Velké je ticho ve stromech
na nichž už listí nevlaje
velké je ticho v houslích
na které už nikdo nehraje

V tom tichu si opřu čelo o nebe
tak jako o tvé ruce
Najednou potřebujeme někoho
kdo se dotkne našeho srdce

SNĚŽÍ

První sníh nikdy nedožije jara
Ale jak neposkvrněně bílý je
ve svém zrození
Svět je pokořen jeho nevinností

Když jsi ráno vyšel z domu
sníh se vydal ve tvých šlépějích
a konejšivě je zrušil
Jako bys tu nikdy nešel

ŠTĚDRÝ DEN

Ráno zabijeme kapra
Smrtí začíná se Štědrý den
Krvavý balónek duše
vyjmeme z útrob ven

I svou duši náhle pocítíme
až v krku jako rybí kost
a z úst se dere pára
stoupá na věčnost

MALÝ DÁREK

Copak si letos nadělíme k Ježíšku
jaké dárky si jenom dáme?
Já ti dám chvilku uschovanou v oříšku
tu chvilku v níž si povídáme

POVĚRY

Šupiny z kapra si dáme do hrníčku
aby k nám příští rok nepřišla nouze
a pak si každý zapálíme svoji svíčku
Dej bože ať hoří jasně a dlouze

VÁNOČNÍ

Z kostela zaznívá radostné Zdrávas
andělé ve vločkách na zem se snáší
Bojíš se radovat nahlas
abys tu radost do mrazu nevyplašil

Na tuhle chvíli jsi i nejsi sám
Nasloucháš jak se pro tebe domů
slétávají tóny zvonů
Mají sílu tě zdvihnout až ke hvězdám

ZIMNÍ MLČENÍ

Opouštějí nás hejna slov
a necítí k nám vinu
Osiříme a pod náš krov
nevpustíme cizí zimu

Na polích pěstičky hrud
pevně nám svírají duši
Hlína je hluboká jako smrt
Ne... Smrt je hlubší

BEZ PAMĚTI

V hlubokém sněhu
za námi neslyšně kráčejí
stopy našich nohou
Brzy je zapomene tající sníh

KŘÍŠENÍ

Ze svých prapředků jsme vstali
a vešli do miminek
Zachytili jsme se ve spárách skály
jak nás to učil březový kmínek

Uhranuli jsme se dálkami hvězd
a vlídné dálky nás čekají za plotem
a k hvězdám se chceme vznést
abychom je plašili svým životem

Ostatní tvorba Michala Černík a publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Modlení k bohyni lásky a další
DV 98/2018: Pracovní nástroje, Vteřina a další
DV 93/2018: Neklid, Občanské verše a další
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 69/2014: Vůle k životu, Poddanství a další
DV 68/2013: Verše zimní a vánoční
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 58/2012: Trochu jako modlitba a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 46/2010: Tajemství, Milenecké poučení a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další
DV 100/2019: Rituál, Metamorfóza bytí a další