na další stranu
Michal Černík
Vybráno ze sbírky Spalte mé listí, která vyšla v roce 2011
ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ
V jarní trávě jsi zasedl sedmikrásku
Ale ona se nedá zahubit
a vrostla ti do srdce
Lípě jsi vyznal svou lásku
A ona do tebe zapustila svůj stín
aby tě nespálilo červencové slunce
Pochlubil ses větru svou zahradou
A on ti hned rozfoukává spadané listí
ze tvé duše
Prvnímu sněhu jsi přiznal svou radost
A on ti obnoví průzračnou vzpomínku
na tvé dětství
SMRT SNĚHU
Ve škarpách umírá
poslední starý sníh
a stoupá k nebi
jak duše zemřelých
Jak píseň kterou
prvně hvízdá kos
Ve smrti sněhu
není pochmurnost
TVÁŘ NADĚJE
Povím ti
jakou má podobu naděje
když se nám roky
hromadí v závěje
Je jako semínko
v samotce hlíny
které se na jaře
zahubí do květiny
POCTA
Skloňte se před zázrakem
Znovu a znovu
tráva na jaře
vstává z mrtvých!
ZROZENÍ
Sníh dávno nepadá
S tažnými ptáky kteří se vracejí
se rodí zahrada
Jejich zpěvem roztaje
i mysl promrzlá jak zem
A nikdo je neumlčí ani výstřelem
TREST
I to se nám může stát
Na jaře se nevrátí stěhovaví ptáci
Jejich tichem umře sad
Jejich tichem se zláme krov
Ptáci už nestojí o domov
DÁRCI ŽIVOTA
Po hrstech rozhazuji semínka trávy
tak samozřejmě jako když se nic neděje
a přitom rozhoduji o jejich osudu
jsem jejich naděje
A jak nádherná je hlína
Nedočkavě přijímá semínka
a živí je svým tělem
jako nesmrtelná maminka
KRÁLOVÉ NEBE
Na našem nebi kraluje zpěv skřivana
který se osvobodil z hlíny
A jinde zase nebi vládne sup
Každý zpěv svrhne do mršiny
KDO Z NÁS
Vysoko na nebi krouží krahujec
V jeho křídlech teprve dřevění kříž
ale dav dole si už vyhlédl koho ukřižuje
A ty jako bůh jen lhostejně přihlížíš
NEBE
Tak jasné že prozařuje i naši mysl
Tak vysoké že toužíme vzlétnout
Tak velebné že smekáme i svou pýchu
Tak bezhraničné že cítíme hranice svobody
Tak věčné že nás lisuje rozměr života
SÍLA ŽIVOTA
Kolik radosti je v semínku
kterému se podařilo
pro sebe vydobýt místo
mezi nespočetným množstvím jiných!
Uchytilo se ve spáře zdi
vzklíčilo roste a trhá ji jako dynamit
Kde se v tom semínku zrodila
tak ohromná síla života?
NEJMENŠÍ ÓDA NA SLUNCE
Vznešené a neúplatné
nežádá nic a nic nečeká
Moc kterou světu vládne
nepřísluší moci člověka
GRADACE TICHA
V noci na zahradě
zušlechťujeme ticho
svým mlčením
Hvězdy lípa ty a já
VYKÁCENÉ
Pařezy si vzpomínají na smrky
kterými se napřimovaly k nebi
Paseka si vzpomíná na les
kterým si šuměla v poryvech větru
A ty? Vzpomínáš na radosti dětství
Taky jsou vykácené
KORUNOVACE KRÁSY
Teprve člověk spatřil v květinách
jejich skutečnou podstatu
Korunoval je svým obdivem
Tak jim přisoudil nový smysl
A ranila ho pomíjivost krásy
NÁDHERA KLAMU
Díváme se do nebe
a slyšíme triangly skřivaní
Jak překrásně se musí v nebi žít
při takovém zpívání
Ale nám se chce neumřít
i když nám zpívají vesele
Všechno co si o nebi vymyslíme
je pravdivé jako bůh i andělé
ŠUMĚNÍ
Stromy dejte mi
šumění větru
mezi větvemi
Až stínem stromu
bude můj stín
taky se rozšumím
OPAKOVÁNÍ NEBE
Tohle je večer:
Na starém nebi první hvězdy
A tohle je svítání
Poslední hvězdy na novém nebi
ZÁPAS O NEBE
Jestřáb střemhlav vráží
do mé hrudi jako do skály
Možná se zabije
Ví že uvnitř je nebe
jež by mu patřilo
SKLIZEŇ JABLEK
Trháš jablka ty nádherné zimní plody
a opatrně je rovnáš do lísek
Jestlipak i tebe utrhne něčí ruka
a na chvilku polaská v dlani
až přijde ten čas
kdy se zachvěješ úzkostí
a budeš hladovět po blízkosti?
NĚCO K POLASKÁNÍ
V tomhle světě plném hran
kde laskavost je k nedostání
jsem se v aleji shýbl pro kaštan
abych měl něco k polaskání
PŘEZIMOVÁNÍ
Nechte v sobě přezimovat ptačí zpěv
barvy květin
a člověka
Na jaře ptačí zpěv vypusťte na svobodu
Barvy vraťte květinám
A člověka si ponechte
a uhlídejte
MAJITELÉ PODZIMU
Tažní ptáci za sebou uzavírají oblohu
jako když zatáhnou zipem
Náš obzor jim už nepostačí
ani na cestu k zítřku
Letos poprvé spatřujeme
jak ze stromů opadávají listy
s velmi starými tvářemi
K smutku je blízko víc než na dotek
Už do nás vstoupil podzim
Někomu přisoudil svoje barvy
a někoho nechává po listech opadávat
až k tvrdé pravdě hlíny
UBÝVÁNÍ
S každým odlétajícím ptákem
se zvětšuje naše samota
S každým padajícím listem
ubývá zahrada
Vítr setřásá poslední šumění stromů
Stromy se osvobodily
Už je netíží plody ani listí
Osiřeli jsme
Jako by nám někdo vykácel den
Sami si těžko přiznáváme
kolik nám zbylo radosti
a kolik se navršilo pláče
ROZPŘÁHNUTÍ
S přibývajícími roky se v tobě
stále víc rozpřahuje lípa
a stále víc opojněji voní
I když tě roky muchlají do sebe
I když ti z naděje zbyly jen drobky
I když se usmiřuješ se svou smrtí
SPALTE MÉ LISTÍ
Čím by byla země bez stromů
stromy bez nebe
nebe bez země
a země bez lidí?
A já jsem jenom odlišný strom
který si v Čechách vyhlédl pevné místo
a teď každý rok pracuje na tom
aby rozkvetl vydal plody a opadal
Shrabte mé listí a spalte
Mé plody vám vydrží až do jara
HLEDÁNÍ BAREV
Sníh ještě nenapadl
Všechno kolem ti připadá šedivé
a oloupené o život
Tvrdošíjně hledáš barvy pro svou mysl
DOTEK TICHA
Velké je ticho ve stromech
na nichž už listí nevlaje
velké je ticho v houslích
na které už nikdo nehraje
V tom tichu si opřu čelo o nebe
tak jako o tvé ruce
Najednou potřebujeme někoho
kdo se dotkne našeho srdce
SNĚŽÍ
První sníh nikdy nedožije jara
Ale jak neposkvrněně bílý je
ve svém zrození
Svět je pokořen jeho nevinností
Když jsi ráno vyšel z domu
sníh se vydal ve tvých šlépějích
a konejšivě je zrušil
Jako bys tu nikdy nešel
ŠTĚDRÝ DEN
Ráno zabijeme kapra
Smrtí začíná se Štědrý den
Krvavý balónek duše
vyjmeme z útrob ven
I svou duši náhle pocítíme
až v krku jako rybí kost
a z úst se dere pára
stoupá na věčnost
MALÝ DÁREK
Copak si letos nadělíme k Ježíšku
jaké dárky si jenom dáme?
Já ti dám chvilku uschovanou v oříšku
tu chvilku v níž si povídáme
POVĚRY
Šupiny z kapra si dáme do hrníčku
aby k nám příští rok nepřišla nouze
a pak si každý zapálíme svoji svíčku
Dej bože ať hoří jasně a dlouze
VÁNOČNÍ
Z kostela zaznívá radostné Zdrávas
andělé ve vločkách na zem se snáší
Bojíš se radovat nahlas
abys tu radost do mrazu nevyplašil
Na tuhle chvíli jsi i nejsi sám
Nasloucháš jak se pro tebe domů
slétávají tóny zvonů
Mají sílu tě zdvihnout až ke hvězdám
ZIMNÍ MLČENÍ
Opouštějí nás hejna slov
a necítí k nám vinu
Osiříme a pod náš krov
nevpustíme cizí zimu
Na polích pěstičky hrud
pevně nám svírají duši
Hlína je hluboká jako smrt
Ne... Smrt je hlubší
BEZ PAMĚTI
V hlubokém sněhu
za námi neslyšně kráčejí
stopy našich nohou
Brzy je zapomene tající sníh
KŘÍŠENÍ
Ze svých prapředků jsme vstali
a vešli do miminek
Zachytili jsme se ve spárách skály
jak nás to učil březový kmínek
Uhranuli jsme se dálkami hvězd
a vlídné dálky nás čekají za plotem
a k hvězdám se chceme vznést
abychom je plašili svým životem
|
