na další stranu
Zora Wildová
Milý Ludvíku, přeji pro celý příští rok zdravé zdraví, hodně babyboxů, koní a dobrých až nejlepších autorů DV a nadbytek peněz. Zorka
SMRT NELZE USMRTIT
Tisíce let byly prováděny složité a nákladné výzkumy,
které nakonec prokázaly jediné: smrt nelze usmrtit.
Tudíž už aspoň vědecká veřejnost pochopila,
že smrt ani na stáří, ani na nemoci neumírá.
Ani na rány z děla. To si pak jenom utře ještě více kapek z čela.
TA, KTERÁ JEŠTĚ NEZNÁM
Mluvím pouze proto, aby mi už jednou
pracně proříznutá ústa znovu nezarostla.
Říkám slova zánovní i stálým užíváním do nepotřeby otřískaná,
ale i ta úplně nová, ta, která ještě neznám;
dostala jsme jich od tebe, lásko, celý dlouhý seznam.
JÓ, TO SE JÍ TO RADÍ!
Dnešní rádio má stanic víc než stovku,
ale já poslouchám nejraději svoji předpotopní rádiovku.
Ta mi vždycky ráda poradí, co mi radši vůbec ani neradí.
A že rozum čerpá jen a jenom z mojí hlavy,
jó, to se jí to potom radí!
Jako doga po čuchu
Existují slova, která si o to sama říkají,
aby měla, ač se stejně čtou i píšou, rozličné významy.
Rozdíl závisí na hlasu různém přízvuku.
A ten se pozná zase jenom po zvuku,
jde-li člověk po sluchu jako doga po čuchu.
I KDYBY JEN NA CHVILENKU
Kdo byl včera venku, i kdyby jen na chvilenku,
ten to schytal: tmáň, fujavice, deště příval,
a ještě hrom do toho ryčně hřímal.
Slovem čina.
A mé dnešní rýmy přírodními zákony legislativně ošetřená prapříčina.
TO UŽ JE VĚC NÁZORU
Kdo chce někam nahoru,
musí vyjít do patra nebo na horu.
Musí pomocí nohou, popřípadě motorů,
vystoupat po svahu či do schodů.
A jak zas pak dolů? Tak to už je věc opačného směru. Nebo protichůdného názoru.
SMRT I S UMRTVENÍM
Ve dne usnu i bez narkózy,
zato v noci mohu bez rizika i o smrt prosit.
O smrt i s umrtvením, jež přicházívá
k člověku na zcuchaném a propoceném povlečení
v rozevlátém doktorském přestrojení.
HNED NA PŘIVÍTANOU
Kdybych měla na vybranou,
řekla bych vám hned u vchodu na přivítanou,
tak sbohem, těpic a zase někdy nashledanou.
Řekla bych všem šupákům a šmejdům jejich řečí nevybranou,
že nemohu jinak, že mi nedávají na vybranou.
POUZE DO POČTU
Podle všech statistických propočtů
jsem tu publikum jenom a pouze do počtu.
Ale jako se cukrem sladí cukr a solí solí sůl,
až teprve se mnou je svět komplet
a v úplném rychtyku.
OPĚT VE SVÉ KŮŽI
Když chce být žena sama,
je muž ta nejhorší gardedáma.
Ale když se opět ocitne ve své kůži,
hola, hola, kde jste, vy všichni otravové,
jímž se říká muži?
PÍSEMNĚ
Nejsem dnešní ani zdejší,
jsem hned vedle od sousedů zítra předvčerejší
jen nečasem a navztekaným povětřím načichlejší.
A tak to tu dávám světu písemně,
já, kapka deště vbitá a vpitá do země.
NEMOJE
S čelem zachmuřeným až po bradu
luštím pořád a neustále tu mně kýmsi učiněnou záhadu,
čí to je?
Neboť prozatím vím pouze to,
že je to nemoje.
HŘÍMAJÍCÍ KAZATELNA
Tvoje zarytě mlčící ústa jsou v uzamčeném kostele hřímající kazatelna.
A jindy zas slavnostně našňořená tribuna
revoltujícím náměstím rozhořčeně překřičená.
A doma velký výkladový slovník, ze kterého se dozvím
ode všeho důležitého leda to, co lze vypovědět nanejvýš dvěma slovy.
PRÁVĚ V ČASE
I noc dodržuje dohodnutý denní režim:
je vzhůru právě v čase,
kdy já, únavou na lopatkách, k spánku připravena bděle ležím.
A obrážím hvězdu po hvězdě
zpomaleným raketovým pohledem bravurně vystřeleným od Země.
AŽ SE NARODÍM PŘÍŠTĚ
Odříkaného chleba co největší, nejtlustší a nejnamazanější krajíc,
jelikož a protože nikdy nezbývalo na víc.
Ale až se narodím příště,
otevřu si v bance účet a na plácku fotbalové hřiště
a mamonem se zlískám jako krví za uchem přicucnuté klíště.
MOŠTU NA DVĚ DECI
Je jen v logice věci dopřát si po hostině slov
moštu na dvě deci a vykropit si jím úst podnebesí
jako déšť svlažuje to, co visí nad námi pod nebesy.
A že můj vybíravý jazýček nejraději náš roztomile oražený český jazyk
jemně namletý do pikanterních literárních paštiček.
KRÁLOVSKÝ HERMELÍN
Na podzim stromy odloží jako po všemi žlutěmi iluminované slavnosti
svoje honosné brokátové odění, svou zlatou stavovskou pýchu,
svůj skvostný a vznešený královský hermelín,
jen ne tu omšelou a odřenou plebejskou, tu šaškovskou dřevěnou korunu;
ještěže mají aspoň tolik rozumu!
VŠÍ SILOU
Nediv se, veško, že tě nikdo nemá rád.
Dříve pouhou nepatrnou hnidou,
nedalas o sobě vůbec znát,
ale jen si ve veš povyrostla, štípeš vší vší silou,
teď nás vysosáváš, co to dá!
|
