|
na další stranu
Zora Wildová
DECHÁRNA PAR EXCELENCE
Vítr, absolutní improvizátor a absolutistický tyran,
každý sám o sobě,
pan skladatel a pan dirigent v jedné osobě,
když s orchestrem, jenž už má svůj zvuk i renomé,
poněkud nerudně
vytrhne jako vichr odněkud z atlantské tlakové prohlubně
na turné až kamsi do Čech, až kamsi ku Rudné,
i ušlápnutý poslední řadový muzikant,
i éterický sólista
i jeho dynamický a dominantní spolu i protihráč,
vítr, kompletní dechová kapela,
vítr, vynikající a velice proslulá,
ač u nás ne všemi tak docela milovaná a vyhledávaná
dechárna.
Ovšem ta, je-li sehraná, ta to dovede rozehrát,
když preferovaným severozápadním vzdušným prouděním
zaduje
pozvolna a plynule,
anebo ve vlnách, v nárazech, v prudkých úsečných poryvech
na všechny svoje nástroje.
Vítr flétnista,
vítr trubač,
vítr pozounér,
vítr, dech i duch cechu dechů,
i hlubokých a táhlých plátky květů
melancholicky cupujících vzdechů,
vítr, výsostné dechařiny král
v ansámblu s nálepkou klasa art,
který musí všech svých hráčů part,
i ten na špatně namazaný pant,
dokonale ovládat:
on, virtuóz tónů osaměle rostoucího stromu
i jeho mnohohlasého doprovodu
sboru rozsáhlého boru na obzoru,
kraje, kde končívá i nekonečná rovina,
kde z šíra do šíra rozevlán,
nad holými pláněmi
pravým fičákem dlouze a skučivě a plačtivě zafíhá,
než se pod jeho na maximum vystupňovaným náporem
mohutný horský val
k ohluchnutí rozduní
varhanami kolmo proti nebi se rýsujících skal.
Nebo když rozkývá vysokého napětí vysoko nad zemí
od stožáru ke stožáru
jako obnažený, přetížený a přetažený nerv
dnešního prací zotročeného člověka
natažený drát.
A zkuste na tuhle strunku, byť pouhým vánkem,
byť pouhým zefírkem
zadrnkat bez vibrát!
Vítr, zhusta
i na našich pódiích hostující zahraniční hudební těleso,
jež svým výkonem předvádí víc než pouhé řemeslo,
které však i přes občasné, tradičně na komíny,
sebekritické zahvízdání,
dává najevo zjevnou touhu po uznání
tu zatřískáním okny, dveřmi, vraty,
tu zachlístáním oceány,
i bezejmenný
potulný přespolní šumař multiinstrumentalista,
extrovertní extatický dechař,
co neví,
kdy s tou svojí protivnou a nepolevující exhibicí,
s tím vlezlým a nesnesitelně turbulentním jamováním,
kdy s tím svým vražedným hukotem
ale už namouduši přestat,
ten profesí ryzí amatér,
naprostý diletant,
autentický autodidakt s vrozeným nadáním
kdykoliv naplno propadnout a se vášnivě oddávat
nejrozmanitějším směrům, formám, intenzitám,
energií našlapaným gradacím,
i zcela nepředvídatelnému vývoji foukání,
ten šíleně živelný experimentátor
ten hysterický magor a manipulátor,
ten oč větší ješita, o to menší trémista,
tak tenhle fakt echt fachman
mezi fanatickými pravověrnými kutily,
si na Zemi zřídil a zařídil,
částečně vlastními silami,
pro svůj gargantuovský akustický styl
ideálně vymakanou koncertní síň,
kde sezónu co sezónu provětrává
veškerý svůj pestrý origoš klasický i moderní,
i nejnovější, i dosud neslýchaný,
a taky značně ulítlý, repertoár
a kde provozuje svůj permanentní světový festival,
na němž, bez ohledu na reakce publika,
už po miliardy let ve svém oboru bezkonkurenčně vyniká.
|
