na další stranu
Zora Wildová
BEZ ŘEČÍ
Není mi do smíchu. Ale ani do breku.
Není mi ani do řeči, do slov zbytečně výřečných.
V takovém případě se němé písmo osvědčí,
které, co řekne, řekne bez řečí.
A občas... a někdy i ve verších.
ŽÁDNÝ DRAHOKAM
Když jsem byla ještě hodně mrňavá, často jsem škobrtla a upadla.
A tak časem za svou nemotornost zaplatila zemi dost bolestivou daň.
Jednou jsem však zase já jí nastavila dlaň: a teď se něco staň!
Od té doby, tedy už přes padesát let, v ní pod kůží nosím černý kamínek.
Žádný drahokam. Leč ani oka klam.
CHCI BÝT TVOJE MYŠLENKA
Než být tvoje milenka,
kterou denně kromě středy svou nepřítomností trápíš,
chci být tvoje myšlenka,
kterou, byť by ses o opak sebevíce snažil,
si už nikdy pak nedokážeš vyhnat z hlavy.
TAK SE ROZHLÉDNI!
Pane na nebi, orgáne ústřední
s mocí výstřední,
tak se z toho svého vršku pořádně rozhlédni!
Tak na nás maličko dohlédni,
až nás, hladové a žíznivé, zase sbubnuješ k poledni!
KDYŽ JE JÍ NEJHŮŘE
Co ženě pomůže,
když si vezme muže za muže?
Když si ho vezme jen za kroužek ze zlata a za růže!
Když ji to přemůže, když je jí nejhůře...
Když jinak nemůže...
CHODIT SI ROZŠAFNĚ
Být slunce chlap, tak takový by mi vůbec nechyběl.
Celý den se jenom tak bez práce a bez cíle lajdat vesmírem,
kráčet si jakoby nic, chodit si rozšafně po všech cestách života současně.
A já abych byla zase ta,
co mu po nich musí všechny těžké nákupy až pod nos přivláčet.
KŘUPAVÝ ZNOJEMSKÝ OKUREK
Pracháč kdyby věděl, že mu to nezničí žaludek,
taky by radši žil zadarmo o lesních žaludech
a jen si představoval, že má na talíři
smažený kotlet, pečený brambor a křupavý znojemský okurek.
A k večeři ústřic nebo kaviáru plný kastrůlek.
|
