Zora Wildová

AŽ TAM JSME SE ZADÝCHALI

Po dvou jsme schody brali,
když jsme do poschodí spolu vybíhali,
když jsme se kdoví za čím hnali
a přitom bůhvíčemu bujaře se smáli
až se v pase prohýbali,
až jsme dech sotva popadali,
a nahoře, když jsme se na sebe podívali,
až teprve tam jsme se pak doopravdy zadýchali.

ODKUD TAKHLE ZPLIHLÁ?

Nazdárek a zdravíčko,
moje čtyřikrát čtverou barvičkou
jednou provždy od rozvery přírody poskvrněná kočičko!
Co to, že ses dnes tak brzo domů přihasila?
A do včerejška jako bys k nám ani netrefila!
Že by tvých milovníků gang
byl zlými pejsky předčasně rozprášen?
No tak, přiznej se, odkud takhle zjihlá?
Nebo spíše zplihlá?
Vždyť se sotva motáš!
I ocas se ti ještě nejmíň o píď protáh´!
A ty fousy, co ti jindy kolem tváří zbůjně víří,
teď rázem podlehly zemské tíži
tragicky ohnuté do podkovy...
Nevedlo se ptáčky lovit?
Či tě cosi bolí?
A je to doopravdy nemoc
nebo ti jenom nějaké tentononc přeletělo přes nos?
Z tebe by, holka, nebyl moudrý ani sám moudrý Ezop!
Ovšem na mě se kvůli tomu nezlob!
Radši prozraď, koho nabrnkla sis téhle noci?
A nenechej se, prosím, dlouho prosit!
Mých rukou lékárnické závaží,
jež sice mnoho neváží,
ale jež jediným přitulením
všechny tvoje nedostatky snadninko převáží,
syp ke mně blíž,
ať ti hřbítek střapatý od uší až po paty
opět do leskla ohladím!
Ať ti těsná pouta domova
znovu pevně nasadím!
Ale počkat, co tady dělá tenhle šrám?
A tady taky, to snad...,
to má snad znamenat,
že ses zase s někým servala?
Tak proč ses, ty raubířko, tolik zřídit nechala?
Který halama se ti ihned z cesty neklidil?
Který dareba, hulvát a výtržník si mohl tohle dovolit?
Jakou kdo si našel záminku,
aby směl takhle ublížit mému miminku?
Neboj se a svěř se mi, malinká,
však víš, že tě nedám,
že jsem tvoje pravá usoužená milující maminka!

DÍKY ZA STAROST A ZA ZEPTÁNÍ

Jaká já jsem tvoje paní!?
Vždyť ty pro mě nemáš jméno ani!
A přitom sám jsi na mé kůži už víc než tisíckrát podepsaný!
Nu dobrá, uznávám, žes dostal tlapky jenom k hraní.
Jenže koukej, kolik v nich třímáš zbraní, které zraní
pokaždé, kdykoliv se na mě vrhneš s odhodláním
zabít,
že ti večer před snídaní trhám spaní.
Nebo jindy, když se tě celý den snažím
odnaučit nezdravému a neužitečnému lelkování.
A tebe znenadání popadne chuť k praní.
K tomu nás obou tak strašně nedůstojnému kocouřímu kočkování.
Co je mi potom platné, že se bráním!
Neboť zbraním k hraní
se žádný, ani ten nejmoudřejší člověk nikdy úplně neubrání.
Ale jinak díky za starost a za zeptání.

ROVNOU DO OVZDUŠÍ

Jak to, že ptáci vůbec nejsou hluší,
ačkoliv jim viditelně chybí uši?
Těm štěbetavcům totiž asi stačí
na světě jenom pořád hodně nahlas rušit,
a pak možná někde v duši ledva tušit,
co za kravál tak bezohledně,
a že jim to u našince rozhodně neprojde bez povšimnutí,
vypouštějí ze zobáčků rovnou do ovzduší.

BOSS JE BOS

Pros jak pros,
tak určil neúprosný los:
kos bude všech ptáků boss.
Protože je kos.
Kos, co má nos.
A na kabátě šos.
A v zimě, v létě,
v suchu, v blátě poskakuje bos.
Všech ptáků boss
se totiž pozná podle toho,
že je vždycky bos,
i když na kabátě nosí šos.
Jako že je kos.
Kos, co má nos.
A v kapse ten správný los.

NA TO NEZNÁM METODU

Až mě taky jednou pustíš ke slovu,
dozvíš se, co zase já, na rozdíl od tebe, nemohu.
Tak kupříkladu zažít s kočkou od vedle
tu tvoji pokaždé málem infarktovou příhodu.
Načež se z nouze nejvyšší vyšvihnout ještě o stupínek nahoru,
a tím té vražednici spolehlivě zmizet z obzoru
na občas úplně modráskovou oblohu.
Jenže pak, až se tam ve chviličce zase něco nalítám,
křídla opět rázně srazit do boku
a dát si padla někde stranou,
někde daleko provozu na trnce či na hlohu.
A k tomu si zobák zvesela otevřít na celičkou přírodu!
A taky do škodlivého hmyzu, protože se mi hnusí,
tudíž především z estetických důvodů,
raději ani v tom nejhorším snu neklovu.
A ani to lékaři vychvalované neloupané zrní,
dosud jakžtakž zdravá,
se přiznávám, prozatím nezobu!
Ale hlavně sedět na větvi,
nebo, chceš-li, na haluzi,
jako ty vestoje či vleže,
na to fakt neznám metodu.

URČITĚ SE NA NIC NEPTÁ

Kde jsou ty časy,
kampak zašly asi,
když špačci nadávali ještě jako špačci?
A když si na zobák nedávali pozor na celé širé kolo?
Ani sólo, ani unisono!
Protože jakmile takový věčný ptačí repta
najednou štěstím breptá,
určitě se na nic neptá.
A na zeď jistě nemaluje jenom čerta...
Bývala to v sadě i na zahradě zlodějácká pakáž.
Jenomže dneska by se chtělo zas až plakat,
že s ní už nejsme jako tenkrát
ta stará skvělá parta.

KOP, KOP, KOP

Tak dlouho dělal zob, zob, zob,
až z něho vyrost´ drozd,
na zobák to světoznámý virtuóz.
A aby jeho věhlas ještě povyrost´,
neboť ho pořád neměl dost, dost, dost,
místo zobání začal zpívat jako o život.
A od té chvíle ten cvok
už nemyslí než na svoji uměleckou velikost.
Och, och, och!
Jenomže bez zob, zob, zob
si kop, kop, kop,
kope hrob.
Aby do něj hop, hop, hop,
aby do něj hlady trop
jednou, brzo, co nejdřív mrtev hop´.

PRO VÝSTRAHU

Vy, sýkořice, vy se můžete
až do skonání věků po obloze jen tak míhat,
když jste si především ze strachu a zbabělosti nechaly narůst křídla.
Zatímco já jsem ta svoje papírová,
když mě párkrát - pro výstrahu - vybourala,
do koše na odpadky odhodlně,
ale taky za nejedné minuty pietního ticha,
zahodila.

PRO PÁR MOLEKUL ÚLEKU

Naši úmluvu o smíru parafoval svojí maličkou,
ale au, jak hluboko tnoucí šavličkou
na mé papírově tenké a bílé kůži.
A teď se mu očka ospalostí úží.
Aby ne, když mě jimi má jenom za tuhle dovolenou
stotisíckrát vyfocenou!
Přesto však nikdy nezapomene zapomenout,
že jsem ženou s pletí i duší značně jemnou
a lící málokdy rozlícenou.
Snad si myslí, že pro pár molekul úleku
ihned smrti podlehnu,
aby jeho provinění,
jeho bezpříkladné a neomluvitelné hrubiánství
bylo pro nedostatek svědků a důkazů neprodleně promlčeno
mnou, okamžitě a navždy a nenapravitelně umlčenou.

SPĚCHÁM VEN

Za oknem korálkový závěs deště.
Už oblečená, jen se obout ještě,
spěchám ven.
Někdy celý den.
A třeba i sedmkrát za týden,
v ruce s doširoka otevřeným deštníkem
proti vodě neustále křtící ty napořád nevěřící,
ty žádnému, ty nijakému nebi nad sebou se nekořící,
proti vlahé nebes vláze,
která se každou kapičkou kapičku bezhlavě
vrhá skokem po hlavě
na mě, na svět, na Zem,
a které se proto maličko obávám a taky maličko štítím
jako s maličkým třesknutím
mě, svůj dosud živý cíl,
bezchybně sestřelující ptačí sliny.

AŽ NAPODRUHÉ

Pro mě, za mě,
tak to zkraťme!
Ale je to pro člověka ještě vůbec zdravé,
když mu života tíha
tak náhle s ramen spadne?
A to já bych, s dovolením,
dala přednost nejprve kratičkému zotavení,
a pak teprve..., až napodruhé,
až nakonec udeří ta úplně,
ta absolutně časuprostá chvíle.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu
DV 10/2001: Dnes imrvére v cukrárně a další