Zora Wildová

AŤ SI ZPÍVÁ POUZE PRO SEBE

Písničky ze všelijakých slov a not namleté,
ať si to každá, jak chce, přebere,
ale ať si svoje názory nechá jenom pro sebe.
Ať si zpívá pouze za sebe
a mě si víckrát žádná do úst nebere.

VERŠ BEZ RÝMU

Přebývá mi jeden verš,
verš nerozměrný, leč nadmíru licoměrný,
verš o všem, ovšem, až když už je po všem.
Verš, jenž totiž postrádá opravdového hrdinu,
neboť je taktéž bez rýmu.

POPRAVDĚ NALŽU SI

Co mít nemohu, ani mít nemusím,
s přiměřenou radostí popravdě do kapsy nalžu si.
Vždyť i bez poháru i bez dlaní lze žízeň uhasit:
kapku deště či vločku sněhu ještě za letu povětřím
mrštně polapit rovnou na jazyk.

POCIT OD NEMOCI

Apatická a nehybná jako umírající bez pomoci
leží narůstající luna v lůně noci,
která tenhle outěžek ku porodu beztak nikdy nedonosí.
A proto my dva, jinak celkem zdraví cvoci,
máme vždycky pocit, že úplněk vzniká od nemoci.

VÍM, CO ŘÍKÁM

Podotýkám, že vím, co říkám:
tvoje slova mají v mých ústech
hbitého, úslužného a dosti výstižného tlumočníka
z jazyka
do jazyka.

JAKO NA DALEKÉM TICHOMOŘSKÉM ATOLU

Říká se, že nikdy neprší z celého nebe.
Ale to může tvrdit jen ten, kdo nezná tebe.
Kvůli tobě na mě ledově crčí v Praze
stejně jako na vzdáleném tichomořském atolu,
tak rajském, že mu doposud nepřidělili žádnou zeměpisnou polohu.

NEVYCVÁLANÝ PRINC NA JANKOVITÉM KONI

Zámek kolem princezny a zámek kolem klíče.
A kolem toho zámku kolem toho zámku ještě
převysoké a na tisíckrát tisíc slunce západů uzamčené mříže.
A k nim jistého rána přiběh´
nevycválaný princ na jankovitém koni a silně pokulhávající pohádkový příběh.

TOLIK TO NEBOLÍ

Ani když nás na holou nabije
od orloje ta největší rafije
tolik to nebolí,
jako když nám maminka svou něžnou ručičkou
jednu nespravedlivou přes kalhoty či sukýnku zasolí.

HNED AŽ NA KONEC

S tím rozumem, co mám dnes,
že jsem se nepotkala dřív, totiž vlastně hned.
To bych si do fronty na práci stoupla
už napoprvé až na konec.
Čistě za slušnosti a ne jako nějaký flink či nevzdělaný pitomec.

JAKO PO TRATI

Veškeří tvoři křídlatí jsou všude dřív než my, nohatí,
protože lítají jako po trati
i za bezvětří skrze povětří vzdušnými čarami.
Protože cesty, co se jich světem kroutí a klikatí,
berou přes všechny překážky a hrboly těmi nejnej... zkratkami.

CO JÁ NA NĚJ CHYSTÁM

Osud sice ještě netuší, co já na něj chystám,
ale že už teď má na mě vztek, jsem si jistá.
Proč by jinak u nás doma tolik dveřmi třískal,
zatímco já zůstávala veselá, klidná, vlídná
a těm jeho směšným povrchovým rankám celkem vstřícná?

ČEKANKY

Možná to není tak vtipné, jako je to dojemné,
že zrovna modrookými čekankami hustě obrostly
na jedné pražské zastávce tramvajové koleje.
U kterých teď spolu trpělivě čekáme,
kdy už ksakru aspoň pro mě konečně něco přijede.

MRTVÝ BOD

Cítí-li tvůj nos cosi nelibého,
nehledej v sýru závadu.
Takhle dchne mrtvý bod,
ještě nepohřbený,
ale už v rozkladu.


Milý Ludvíku, tak to vše zkusím poslat, ale protože to musím postupně kopírovat do mailu, bude Vám to přicházet po částech.
Takže trpělivost. Díky. Zorka


= Člověk od narození schovaný za jméno
jako by se celý život vydával za někoho nebo za něco úplně jiného.

= Člověk je pozoruhodný přírodní úkaz, který na svůj důkaz dostal od úřadu průkaz.

= Kraj deštěm zalévaný a v něm my, rozliční lidičkové, aspoň když prší stejného polejvání.

= Člověk coby živočišný druh vykazuje jisté nenulové chyby.
Tak jako všecko, s čím se při výrobě šturmovalo na poslední chvíli.

= Člověk je už od přírody nabitý přirozeně nabytými vlastnostmi.
A vlastním úsilím pak všelijak klopotně schrastěnými problémy a starostmi.

= Ve smyslu toho nesmyslu má člověk v úmyslu nechat se co nejdřív vyrábět v průmyslu.

= Proč člověk zůstává i nadále objektem zkoumání zoologie,
když díky vlastní autodomestikaci čili samoochočení přestal být zvířetem?
Protože je to pořád tělem i duší bestie.

= Tisíckrát si může člověk myslet, že je přírody mazlíček.
Ona, která neuznává žádný hodnotový žebříček, mu zařídila příhodnější šuplíček: života ubohoučký uzlíček.

= Aby se člověk i v zimě ohřál, byl mu rozšafným přírodním vývojem dopřán místo srsti
rozum v hrsti.

= Člověk je jen značně sofistikované zvíře,
které už našlo způsob, jak si heverem nebo čipem zvednout mříže.

= Jak si má člověk svým nezměněným mozkem pravěkého lovce
vysvětlit, že už dobrých 35 tisíc let kráčí sice stále vzhůru, ale jde to s ním pořád jenom s kopce?

= Proč se člověku tolik líbí zrovna na Zemi?
A kde jinde by si mohl lépe a snadněji pořídit, zařídit i vyřídit všechny ty svoje přízemní, ne-li suterénní lidské problémy?

= Lidi v lidstvo spojují především pohlavní orgány.
Ruce a myšlenky jim k tomu účelu byly až dodatečně přidány.

= Lidská masa je zvláštní rasa, která, když se na jednoho mačká, když se na slabšího kasá,
snad ani není z masa. Jenom tvrdá kost a tuhá flaksa.

= Jakmile se člověk ocitne na světě, rázem se ocitne i ve světě. A to všude na světě.

= Lidský dav je snadno rozpustný i rozpustitelný zejména ve vzdušném prostředí.
To každou tlačenici tu rychleji, tu pomaleji celkem rozumně rozředí.

= Jeden člověk, to je na světě ta nejmenší menšina.
V tom se on vyzná, v tom on vyniká. A taky se s tím už dá ledacos podnikat.

= Žádná živá bytost, a tedy ani člověk, nemá jenom přednosti.
Honosí se i úplně opačnou krajností.

= Sotva se člověk narodí,
dostane nějaké to vlastní jméno
a k němu zdědí po předcích ještě stále víceméně přijatelné příjmení, a přesto zůstane, až na výjimečné případy, pro zbytek světa v podstatě anonym.

= Člověk, odedávna zavedený otloukánek života,
se životem jen holými pěstmi, jak se dá, protlouká.
A tak nevím, kdo od koho tenhle pěstní zápas odkoukal, když s tím druhým krčmy po nocích vytloukal!
.
= I civil uděluje hodnosti, a to výhradně podle člověkovy hodnosti.
Čím vyšší šarže téhle šarže, tím lepší a užitečnější známosti!

= Našinec musí být bezpochyby hodně přičinlivý,
aby za život stihl uskutečnit všechny svoje, i ty naprosto zbytečné, marné, nesmyslné a nežádoucí činy.

= Na člověka jenom to platí, co mu kdo stejným či horším oplatí.

= Od člověka, který o sobě prohlašuje, ničeho, co jsem učinil, nelituji,
si ani pro příště nic dobrého neslibuji.

= Sílu slámky vykazují mnohé lidské stránky. A to ještě jen z té lepší stránky.

= Co já vím, auta si běžně sebou vozí nejméně jednu duši rezervní.
Jenom člověk má tu druhou, tu pro svoje nejhorší okamžiky, spíše perverzní.

= Jak chytře a opatrně si člověk vede: v sobě tají duši a v duši utajuje sebe.

= Jaký podiv, že zrovna ryby mají sucho v duši,
když i člověk tu svou bohatě a vybraně z vícero zdrojů živenou a napájenou kdoví na co v těle suší!

= Duše dodává člověku čtvrtý rozměr, který ovlivňuje každý jeho poměr.

= Tak dobrý člověk ještě nežije. Ale až bude, ten si tedy od nás něco užije!

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: Být tak paličkami a další
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další