Zora Wildová

JAK JIM JEDEN PÍSKÁ

Vítr si zpívá fistulkou a už týden má pusu zapnutou naplno.
A právě doholené stromy mu k tomu taktují divoce
proti zmuchlanými a dlouho nepranými duchnami
silně podmračené podzimní obloze.
Celá filharmonie dirigentů šermuje
hotovým lesem svých neurotických, a přece buřičsky vzpažených
a bojechtivě, ale naprosto zbytečně
jen tak do prázdna bodajících
černokněžnických hůlek,
jak jim jeden píská,
když oblaka jsou taky ustaraná,
k zemi přitisknutá,
lidem blízká.

RADĚJI UŽ DOPŘEDU

Z břízy před naším domem
podzim, který si je vždycky včas,
hned časně zjara,
za toho každoročního předprodeje života
v potřebném množství
svědomitě obstarává,
teď lístek po lístku otrhává
a s pohledem upřených do mých oken
mě jen dvěma otázkami zasypává,
mám-li či nemám-li ho ráda.
Ani nevím,
ale protože moje vyjádření tolik očekává
a protože je na nich řada,
list za listem
ho raději už dopředu z kalendáře vytrhávám.
Ať si podle toho, chce-li, hádá.
Však tak ani tak neprohádá.

ŽE MĚ UDAJÍ

Podzim už všechny listy, lístky, ba i lístečky z letoška rozeslal.
Ale kam, když na žádném z nich nebyla adresa?
Já na nich psala o sobě co nejvíc osobně,
s čím se vůbec netajím,
ač se na to nikdy nikde neptají.
A proto jsem nešetřila,
proto jsem tím schválněji hýřila nejrozličnějšími údaji
v naději,
že mě snad přece jednou někomu udají.

MÁM VYZKOUŠENO

Podzim je jako křtění ještě nenarozeného.
I jako prorokování osudu již dávno minulého.
A taky ode všeho dobrého trochu zlého.
Tak například mám předobře vyzkoušeno
na cestách z vršku skrznaskrz smíchovského,
jak to zpropadeně klouže
po zlatém dláždění listí spadaného
v přívalu deště
vichrem
do záklonu
vrhaného.

ANI ŽIV, ANI MRTEV

Podle jakého zákona a jakým právem
nastavujeme všemu shůry sypanému obě dlaně?
A pak mezi prsty namítavě prosíváme
tu signály lhostejnosti mdle vesmírem vysílané,
tu nebe nerozumných dálek posly udýchané,
- - - - - - - -,
- - - - - - - - ,
- - - - - - - -
a také déšť uplakánek,
jenž nám spoluprovinile na tvář kane.
Nebo sníh než ani živ, ani mrtev
k zemi padne.

ŠTĚSTÍ

A sníh se položil na ústa země.
A mráz se stromů trhal kůru zamyšleně.
A psi, co od loňska zapomněli,
jak to vypadá v závějích,
se zase mohli radostí zfanfrnět.
A ráno vyšla ostražitá lesní zvěř
na zamrzlou řeku.
A vesmír navršený nad námi
měl sebou cestu.
A takhle načpělý zimou
jsi k nám onehdy vrazil do podsíně.
A já se opovážila
a já se vším ptala na všecko.
A štěstí bylo ještě tenkrát opilecky milé.
A já věřila v jeho i naši žízeň.
Vzpomínko, ty o tom něco víš.
Ty o tom víš, jako nikdo na světě!
Tak vyprávěj,
ale napřed mi oběma rukama na svůj holý pupík svatosvatě přísahej!

ZA MRAZU

V mžiku se v zimě večer vytasí
s tmou i hvězdami.
Tak jako když mě můj rozum
smutkem bez rozumu ihned zavalí,
kdykoliv si zamane
se světem mě znesvářit.
Proto až se my dva
opět v pět
tam venku na smluveném místě setkáme,
rychle mi podej teplo svých rukou!
Nebo aspoň jím vyhřátou rukavici…
Za mrazu se mi bude hodit,
zdrží-li nás nákupy na ulici.
Nutné pochůzky městem jsou pro mne
poslední záchranou před cestou domů.
Kvůli tomu tolik utrácím v obchodech,
věřil bys tomu?
A tak se naše nejkrásnější léta
střídají s našimi nejdražšími zimami.
Brzy bude zase svátek ten a ten,
bože, už aby byl za námi!

SNÍH

Na lavičku v parku marného čekávání
usedá vedle mne jenom sníh.
Bez pozdravu. A bez zeptání,
zdali smí, ten jelimánek z nebe napadaný!
Ale taktéž dosti nafoukaný.
A že mu zjevně není do povídání,
dál mlčí mrazem co nejostřeji zařezaný.
Toliko se na mě, černou jako noc před svítáním,
bíle tiskne z obé strany,
nedbaje, že slušnost zakazuje dotýkat se každé lépe teple oblečené dámy.
Avšak ten značný zájem je stejně pouze předstíraný.
Stačí ho nepatrně opětovat rukavičkou, zkřehlou dlaní
a hned ucítíš, jak je tuze, tuze chladný
a jak ani pomyšlení nemá na delší setrvání.
Zmizí dřív, než... A přitom on to byl,
kdo si začal tenhle zprvu tak žhavý flirt.
Tak ohnivý,
až jsem se musela studem silně palčivým
i na tvářích
i na svém sličném nosíku docela nesličně zapýřit!
Aby se však brzy ukázalo,
že to bylo jen to hodně málo sladké,
jen to jen pro oko a jen to jen naoko,
jen to jen falešné cukrování!

PROČ O MĚ STÁL?

V celém mém životě pouze sníh,
a i ten jen tu a tam,
za výjimečně tuhých zim,
na mně lpěl.
On jediný na světě!
Ale proč o mě tolik stál,
když pak, kam mi na tvář či kabát pad´,
tam v mžiku, tam vbrzku tál,
jako by se bál
zůstat ještě dál?
Čím to, že z něj ten zápal pro mě
zas tak brzičko vyprchal?
Vždyť kdykoliv si přál,
tak se na mně i u mě hřál,
a přece se na mně ani u mě nikdy příliš neohřál…

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu