na další stranu
Zora Wildová
LENOŠKA NA LENOŠCE
Kdykoliv mě postihne lenora,
stane se ze mě normální děsně líná potvora.
Stane se ze mě lenoška na lenošce,
která slouží za vzor i nepřípustnou konkurenci
naší vrcholově lenošící kočce,
též co chvilku solidárně či soutěživě natažené
pod lenoškou pod lenoškou
na podnožce o jedné nožce.
A to zejména, když v zájmu zdraví a svého těla pohovy,
pořádáme, za jeho nejmilejší polohy,
každý víkend v lenošení závody.
V ten čas obě lenošíme obzvlášť usilovně,
přičemž úročíme roky dřiny v posilovně.
A riskujeme nijak malé fyzické i psychické úrazy,
ba i zrádný syndrom únavy,
jakmile po zívnutí před zdřímnutím
hlavě stranou poupadnout vůbec nebráníme,
aniž tím však striktní regule hry sebeméně porušíme.
Leč nevzdáme to a nedáme se odradit
ani eventuálním drobným úskalím,
že nás tohle vytrvalostní,
tohle až k ukousání otravné maratónské nicnedělání
už namoutěkutě rajcvajc nebaví.
A tak se dál v potu tváře tužíme
a celé odpoledne se jenom a jenom válíme;
a jsme krásně líné krásné kůže líné.
Ostatně již v době hojné a intenzivní předstartovní přípravy jsme shledaly,
že zvítězit v této vždy tak silně obsazené,
avšak jen zdánlivě technicky a takticky nenáročné disciplíně,
se nikomu nezdaří
bez zapojení větší trochy námahy,
že ke skutečně medailovým vítězstvím
se je nutno i na tom nejvypérovanějším,
i na tom nejpřítulnějším
i na tom nejhýčkavějším,
i na tom vhodném i k nocování
lenoškovém polstrování
s vynaložením všech sil
prostě a jednoduše tvrdě protrápit.
A proto nás ani v té naší dnešní
pouze do pohody a sobě ku pohodlí
programově trénované společnosti
tolik zaměřené na výkony
v lenošení hned tak někdo nepředhoní.
|
