Zora Wildová

JAK UPADNOUT A PŘI TOM SE O ZEM NEUHODIT?

Ztratit hlavu svou více než osmi otvory děravou
by nemuselo znamenat zase tolik škody.
Jenom ještě vyřešit tu maličkatou potíž,
čím pak oněměle přikývnout,
až budu muset nakonec přece svolit?
Či jak s úděsným úlekem střelit pohledem
přes výčnělek,
přes pahorek vlastního ramene,
až za sebou zaslechnu sedmimílovými skoky
blížící se kroky
a lstivým úmyslem štvaný dech?
Až mě zběsilá lidská zloba dostihne?
Nebo co pro kdejaký jen ten hloupý pocit
provinile sklonit?
A v noci nebo jindy, kdy se to bude možná lépe hodit,
jak upadnout do spánku či do dřímoty
a ani se při tom o zem neuhodit?

TAK SE TAKY NIC NESTANE

Co kdyby ses pro jednou obtěžoval sebe nahlédnout
právě a pouze očima mýma,
těma oliv zrzavozelenýma?
Tou špehýrkou jen z prostinké ženské zvědavosti
rozchlípnutých a vyvzpíraných víček?
A skrze moje vždycky maličko vyjevené brýle?
Možná by to i tobě přišlo milé.
Třeba se ti tam dává ve známost,
co ti žebra prudčej´ zvíří,
co zřetelněji rozbouří tvoji hrudní kost.
Ovšem pokud ne,
nu, tak se taky nic nestane.
Jenomže tak krásný pohled na tvou adresu
ti víckrát možná už ani do poštovní schránky nepadne.

BUĎ HODNÝ A VZORNĚ VYCHOVANÝ!

Mých všedních útrap neomylný proroku,
obsáhlá kniho roztomile nejapných výroků,
všetečný práskači mých slabostí,
taškářského drbu hrozivě vykasané obočí,
malicherný smutku chytající se každé záminky, prosbo, jež si neslýchaně arogantně
klade nesplnitelné podmínky,
pravé ryzí zlato na pravé ryzí cingrlátko,
sebevědomé, protože sebe nevědomé svědomí,
vzletná nadsázko pod notami,
aspoň v hněvu buď prosím hodný a vzorně vychovaný!

JAK S TEBOU POČÍTAT?

Stát se my dva (v) matematice příkladem,
tak jsme nikdy nevyřešená rovnice
o jednom neznámém!
Něco však přesto na tebe vím:
pokud ti správně porozumět chci,
musím, co řekneš, pěti vydělit,
a co uděláš, znásobit deseti.
A tento výsledek,
snad aby se výčet uvedených dat
nemohl rovnat součtu podtržených a odepsaných ztrát,
umocnit trojmístnou cifrou
tvých nenulových zrad.
Tudíž s pomocí zákonů, vzorců a tabulek
věd exaktních
se v tobě nelze přepočíst.
Až do konečného vykrácení
všeho zbytečného v závorkách.
Nu, aspoň že při hodinách
lehce dokazatelných a zcela nevyvratitelných matematických pravd
se dá s tebou počítat.

MNĚ NA PAMĚTNOU

Tvůj dopis včera poslední,
to je uražené, nevraživé a vyděšené mlčení
na přečtenou.
Čtvrté skupenství lehkovážné hmoty slov,
jež těžce nesouhlasí se mnou.
Píšeš známým jazykem ze mně neznámého kraje
v dialektu jakémsi šprýmovně škobrtavém
řádky trvanlivě jako prstem do písku vytesané
mně na pamětnou.

DŮM S ČAPKOU Z MĚDI

V tom městě, o něž se s tebou dělím
a v němž nic mého není,
brodí se řekou most,
kámen kamenem ozdobený,
pro nás dva jediný,
a proto bezejmenný.
A od něj dál neznatelně doleva
uhýbá ulice jako po vymření,
kde si každé jaro dopřává ažaž času na rozmyšlení,
a v ní dům s čapkou z mědi
a s číslem z posloupnosti mysticky vyvrženým.
A uvnitř sedím já, já sama,
já sama sebou usvědčena z roztesknění,
toho jen z vlastního přesvědčení,
toho, které ví všechno, co je k nevědění,
a které podemílá, strhává a utápí břehy
nám zdejším stále bližší řeky,
té s kamenem našňořeným kamenným přemostěním,
té, kterou od včerejška převelice mrzí,
že ona nebyla ta první,
kdo na mě zapomněl tak brzy.

ZASE TĚ TAK POTKAT

Chtěla bych tě zase někdy potkat.
A zase s tebou někde v davu na ulici,
a zase v proudu pro ty nejvíc spěchající,
na chviličku nerušeně postát.
A třeba tě ani neobejmout.
Prostě zůstat jenom tak proti tobě stát,
jen pro tu radost mít zas jednou vpravo tam,
kde ty máš vlevo.
Chtěla bych ti zase přijít na oči,
a zase s těmi nejnevinnějšími úmysly
vklouznout pod tvoje až do půlky čela údivem vymrštěné obočí.
Abys na mě odtud shlédl zase značně přezíravě,
zatímco mě by z té prý opět nepochopené pocty
jaly myšlenky zase sotva prozíravé.
Chtěla bych ti zase nastavit tvář,
abys mi ji zase jako tenkrát tolikrát
polibkem bez průkazného otisku málo dbale orazítkoval.
Ale to by ses musel ke mně zase trochu sehnout
a já se zase od tebe pro ten mžik nevalného přilnutí
ani na krok nehnout.
Chtěla bych si s tebou zase důkladně porozprávět
o tom, co děláš právě.
Aby ses rozpačité odpovědi zase znovu neubránil.
A aby to ani můj jen zkusmo,
jen skusmo zkusmo nakousnutý úsměv
zase stejně nezachránil.

HRAJETE MISTRNĚ

Táhněte, pane!...
... táhněte smyčcem po struně,
ale, můj vy houslový bože, jen velmi šetrně,
poněvadž moje srdce toho bude muset, tuším,
ještě mnoho vydržet.
A možná, a třeba i vytrpět.
Slyším však, že hrajete mistrně,
jste tedy Mistr, který vystupuje už dávno ne potulně,
nýbrž jedině na turné
a za vstupné
vysoké jako za život výkupné.
A já jsem ta, která vám dneska přišla rozumět.
Ovšem pouze rozumně,
aby se mi to, až pojedete v moll přesmutně
a zatváříte se přitom výmluvně jako ďáblovo nemluvně,
aby se mi to nestalo přímo osudné.
Ač jsem odhodlaná,
ač jsem připravena vám naprosto podlehnout.
Jenomže nikoliv ihned!
To by bylo, uznejte, příliš ostudné,
patřit mezi ony tak snadno dostupné!
Vzdám se vám postupně
a toliko v míře přípustné
při notě každému nadoslech lehce přístupné,
avšak současně,
ve vašem podání vpravdě virtuózní úrovně, interpretačním zápasem
se skladatelovým tvůrčím odkazem
až titánsky prodchnuté,
leč zase ne přehnaně, zase ne nevkusně!
Váš hudby hluboký niterný prožitek,
toť pro publikum vrcholný audiovizuální zážitek.
Toť pro vás i pro mne, řekla bych, požitku z umění
dvoučárkovaný nadbytek!
A proto kdo i pak váš brilantní hráčský,
jakož i nezapomenutelný herecký,
jakož i váš vášněmi a excentrickými a exaltovanými mimickogymnastickými projevy nabitý výkon pohaní,
určitě má uši i oči i city zcela vypnuté.
Takový ať při potlesku,
jen co v mé řadě a na mém sedadle
v bouřlivé a doufám i nakažlivé ovace propukne,
na tu dobrou čtvrthodinku vestoje
po zásluze až k ohluchnutí
odhluchne.

UŽ Z DÁLKY VÁS POZNÁVÁM

Každé ráno vás, pane, potkávám,
vy jdete sem a já tam,
já sama a vy sám,
oba kráčíme po témže chodníku,
z něhož v tu chvíli nemáme úniku,
vy proti mně a já proti vám,
už z dálky vás poznávám,
a než se pak dvěma kroky chvatně mineme,
děláme, že si jeden druhého ledva všimneme,
a pospícháme dál,
já sem a vy tam.
A přesto si v té plaše upláchlé vteřině
z tváří přečíst stihneme,
co se snažíme před sebou samými utajit,
jak mocně jsme se pouhýma očima utkali,
když jsme se zrakem jen na ten jeden oka mžik setkali,
jako kdybychom konečně shledali,
co jsme doposud marně hledali...
Nic však víc!
Protože co kdybyste si dodal odvahy,
co kdybyste se zastavil a pozdravil
a směle řeč navázal a já bych brzy, leč pozdě poznala,
že bych o vás vlastně vůbec nestála,
ale ne, že bych byla tolik nestálá,
nýbrž že by mě vaše slova zklamala,
neboť jiná jsem čekala.
A hlas méně pisklavý a vybranější a duchaplnější výrazy.
Rázem bych rozpaky nevěděla kudy kam,
ač na místě, které již velmi dobře znám.
Proto doufám, že sdílíte podobné obavy
a ty vás také dnes přinutí svůj zkoumavý pohled
na dámu právě teď uhánějící
na těch nejvyšších a nejvratších
jehlových podpatcích
přes vaše modrobílými nášlapnými minami
nevýslovně provizorně vydlážděné zorné pole,
který, když se tak honem mihnete kolem,
jenom tak něžňounce vbodnete do mne,
jenž o mě sotva zavadí,
pomiňme detaily,
špatně hranou parodií lhostejnosti dovedně zakrývat
a z té všední ranní momentky,
z toho bezvýznamného okamžiku
svého nevýznamného života,
z toho minima svého životního minima
žít zase až do zítra.
Toho hned za jitra...

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 86/2016: Jen vlastní stín mi tady kryje záda a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu