na další stranu
Zora Wildová
MŮJ BIJÁK NABÍJÁK
Kam mi dneska padne zrak,
jako kdybych doposud nikdy nic neviděla
a zítra musela být znovu k slepotě odsouzená,
tak tam se dnes oběma očima
hltavě zadívám,
abych se obrázku,
který se jim na tom místě denně naskýtá,
ale na který jindy sotva zběžně a bez zájmu hledívám,
abych se jej díky svým kameramansky přimhouřeným očním štěrbinám,
v nichž pracuje stále ještě značně citlivá a výkonná optika,
abych se jej nyní bez sebemenších ztrát zmocnila.
A zpod zbytku kdysi stinných řas
si z jeho sporných krás směla chodit krást
pestrý a vzrušující matroš pro svůj poslední zážitkový biják nabíják.
Abych z něj mohla nepokrytě týt
pro svůj nesmrtelný televizní hit,
pro jeho nekonečný závěrečný díl,
abych až… předjede ta velká černá sanita…
abych si pak měla co ze svého filmového archivu
do spuštěných víček promítat
a nemusela už pozdě naříkat,
že můj rozhádaný a jen vlažně zainteresovaný umělecký štáb
za jinou, mnohem smysluplnější a lukrativnější prací musel tenkrát pospíchat.
S ČÍM SE KOMU SVĚŘIT
Pokaždé když usedám k psaní,
kdy vyznávám v sobě i ze sebe se vyznávání,
a já občas mívám tyhle slabošsky sdílné stavy,
řeším, o čem pomlčet, co stručně či žertem přejít
a o čem zhřešit bezděčnou, obšírnou
a zbytečně důvěrnou řečí
mnou dole pod textem v prvém rohu listu vlastní rukou podepsané písemnosti.
S čím se komu svěřit. Kam až v upřímnosti zajít.
Jen až kam to bude čtenáře bavit?
A jak k té veřejné pitvě na živém těle
nastavit a vystavit své ve dví rozpolcené ledví,
když nemohu vyloučit, když nevím,
jestli se skalpelu nechopí řezník?
Přemýšlím, jaké mysli hnutí či pominutí
mě tak dalece nutí
cokoliv o sobě jiným vykládat,
zvlášť když nejsem pro nikoho nijak zvlášť významná.
Vždyť je to jako si nepřátele, ale i přátele
postavit těsně za záda
a zavelet pal!
A ona se ozve salva, děsivé ratata.
Možná by však stačilo jenom se otočit
a snad by se již ke mně se řítící projektil
ještě včas nad tím zarazil a ze své dráhy odklonil…
Nebo bych třeba ještě zahlédla, kdo to byl,
kdo mě tak pohotově a zákeřně odstřelil.
Což byla sprostá, primitivní, krvežíznivá poprava!
Která na mě ovšem výborně zabrala.
|
