na další stranu
Zora Wildová
PROKLETÍ?
Nu ovšem, jen ať se zase trochu proletí!
Jen ať se opět projeví
svými kdysi obávanými projevy,
jen ať si připne křídla a zapne čidla,
jen ať se v let tryskem vydá,
jen ať celý svět znovu obletí
v záštitu všech bezmocných obětí
těch, kteří bezuzdně těží z bezbřehé milosti
zákonů ministerstva
bezmezné lidské nestydatosti,
jen ať si nezkorumpovatelné a nekompromisní,
jak to dělávalo po všechna minulá staletí,
asertivně a nesmiřitelně cestu proklestí
až do nejodlehlejších zákoutí planety,
až do nejtemnějších skulin podsvětí,
i do archívu veškerých živých
i prošlých i stopených závětí,
i do víru vět a spleti souvětí
sepsaných či jen ústním bájením
šířených báchorek leda tak pro děti,
jen ať doletí na ty správné adresy
nesmazatelně uložené v paměti
utrpěných a neodčiněných
zrad, zpronevěr, loupeží,
křivd, ran, neutišitelných bolestí,
ať je účet vždy a v každém ohledu adresný…
Neboť mi připadá pošetilé
nechávat spravedlnost
i v současné extra oražené době
pouze na zkompromitované a laxní justici
a vyděračské, a proto státem preventivně přeplácené,
a proto údajně neúplatné soudní stolici
absurdně dlouho mlčky trůnící
nad svou, jak se zdá, velmi tuhou stolicí,
a na počtem i kapacitou již nepostačujících,
jelikož za vývojem
morálně i fyzicky zaostávajících božích mlýnech.
Protože ty sice melou v létě v zimě,
leč už nepodávají aktuálním nárokům
odpovídající výkon.
Poněvadž melou pomalu ale jistě… už z posledního.
(A ostatně jedině Belzebub dneska ví,
když tolikrát prodávané a kupované,
darované a svěřované a směňované,
skutečně či fingovaně,
na jméno či anonymně,
které zrovna teď patří firmě!)
|
