Martina Srbecká

KORÁLE

Zdá se, že malá to země již,
jenž přežívá vedle mocného souseda,
ale nevzdá se, nevzdá.
Tam vládnou vrahové a zbabělci,
sny a bludy co se mi zdají po noci.
Cožpak jim nelze pomoci?

Spousta lidí si po tomhle všem stále myslí,
že ty dva státy jsou stejného národa,
a že mají stejnou historii?
Ale to je klam a pomluva, klam.
Vládne tam jiná kultura a jiné principy,
a jen pravý prolívat krve se s nimi ztotožní.

Co ty výbuchy, střelby do dětí?
Jen zastrašování.
Jak na tohle všechno můžou být stále hrdí,
cožpak nemají svědomí, emoce?
V tom státu vládne sketa a svázané ovce.
Hromadné hroby civilistů, kteří byli mučeni jako podruzi,
neměli na výběr a byli nuceni se vzdát a zemřít.

Ale nebojte se, oni se budou bránit a rvát do poslední ženy, do posledního muže,
až nic monarcha nezmůže.


Dodatek:

Jako právě teď, částečná mobilizace.
Zdá se, že vše zachrání,
ale i vládce má své poddané, kteří jsou jistě vzbouření.
Právě ti poddaní začnou řvát, až když mají namále,
a dívce se v ten okamžik potrhají korále.
Korále, jenž drží celý svazek dohromady,
a ten svazek, ten národ, se roztrhne na dvě strany,

kdo ví, co bude dál? Přijdou do zimy,
avšak teď je kolem mě a popadané listí a kusy rakoviny.