Zora Wildová

JEN VLASTNÍ STÍN MI TADY KRYJE ZÁDA

Jen vlastní stín
mi tady kryje záda Jen
vlastní stín mi tady vlastní stín
mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi
tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady
kryje záda Jen stín mi tady kryje záda Jen vlastní
stín mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady
kryje záda Jen vlastní stín mi tady kryje záda Jen vlastní
stín mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady kryje záda
Jen vlastní stín mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady kryje
záda Jen vlastní stín mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady kryje záda
Jen vlastní stín mi tady kryje záda Jen vlastní stín mi tady kryje záda

I MALIČKO NÁBOŽNĚ

Bože, nevěřím, že bys kdy byl!
Ale věřím, že jsi zbyl na tomto světě jediný,
s kým se ještě dá obyčejnou lidskou řečí normálně promluvit.
Který nikdy nikomu neodsekneš - no bože, to je toho!
Nebo - dej mi s tím už, probůh, pokoj!
Nebo - panenanebi, vidíš snad,
že zrovna na tebe teď nemám čas!
Nebo - jen jestli nekecáš!
Který - kdykoliv si zamaneme -
s mušličkami dlaní za ušima pozorně,
a možná i maličko nábožně,
posloucháš
i pouhý náš dech, jenž dává slovům spád,
jenž ti pak dlouho, dlouho nedá spát…
I naše zlostná umlknutí,
i naše podezřelá přeřeknutí,
i obavami nalomený hlas v zajíkavých přerývkách.
I to, co nám pokaždé, a zas a znova, stojí za kravál.
Ale i kdybychom se při tom posupném,
tisíckrát zapíraném
a radši ani sobě nepřiznaném
- podle svojí dvojí povahy -
ustavičném otevíráním si pusy do hlavy
jenom sobě pro či na zdraví

nebo na toho ludráckého světa levné opravy,
vůbec na nic neptali,
ty pro nás odpověď vždycky máš,
ty svou odpovědí nijak nešetříš,
když nás svou odpovědí nikterak nešetříš:
poslední odraz ozvěny
jako kámen k nedohledných hlubin zkoušení
po pavučinkovém vlákně
napjatém a chvějícím se
nořením
a hroužením,
a zkoumavým proutkařským
soustředěným soustředným kroužením,
a konečně,
a na konec
i bez pomoci trhavin a tkání krvavých zhmoždění
se vbořením
přes všechno to hořejní
opatrně,
znenáhla
do nás,
až na samo dno,
až do našeho třináctého sklepení
spuštěný.
Než také on hrůzou z nás oněmí.

KLÍČ OD MÉHO NEPOKOJE

Nic bez ničeho
i nic beze všeho
za jitra rusým sluncem zjitřeného
do dne bezedného,
světe z nehmotna hmoty
na žádné vyžádání
bodem tání mžiku zamrzání
do zemských tkání dávínko zacuckaný,
hledám klíč od svého nepokoje,
chci dovnitř nebo ven
i obé zároveň,
avšak chci, ty nevědomče,
jenom to, co je moje.

BUDE MI OBLÁZEK SVATÝ

Z padrtě Země zvedám nevelký,
bíle žilkovaný
a do valounku vymísený a přitesaný kámen,
abych ho měla vždycky při ruce,
abych ho měla vždycky v kapse,
kdykoliv ho budu hledat,
kdykoliv ho budu potřebovat,
(no, k čemu asi!)
ten možná první frcíček prapočátku světa.
Že mě bude tížit a potrhá mi šaty?
On může,
nikdy ho nezahodím,
nikdy jím neuhodím,
bude mi oblázek svatý.
(No, na co asi!)

SAMA V CELÉM RYCHLÍKU

Nejradši s panenkou na lokti
jsem za mala chodívala pozorovat na Pavák,
jak ze Smíchovského nádraží
po nablýskaných čárečkách kolejí
sršaté, supící a sazící vlaky
v páře a kouři a neveliké dálce mizejí,
a představovat si,
jak sama v celém rychlíku
upaluju pryč od své zlé maminky,
mých dětských strachů přečasté a značně obávané hrdinky.
A protože jsem už opravdu hodně rozjetá,
tak tedy rovnou do světa.
A až se na to doma nejpozději do hodiny přijde,
pak tam tu strašnou rotyku.

PŘED DVEŘMI

Na našem kopci v houštinách děravých
si milenci tehdy do zaječích bobků lehali.
A my první poválečné děti
tam na samé hranici až sem výsostného
a všem nehodným přespolním
(a všem lumpům, vejlupkům, sígrům a grázlům
z pochmurného, pohrdavého a troufalého proletářského sousedství,
kteří na nás kdykoliv, někdy už od školy,
s pokřikem a kamením
- obratem zmužile z dálky uctivé
obloukem srágorkovsky napolovic zkráceným
kus za kus zpátky vraceným),
přísně zapovězeného smíchovského území,
tam nad tím vražedným sešupem do nám krajně nepřátelsky naladěných Košíř,
jsme podzim co podzim rozdělávaly ohníčky štiplavě čadící
k upečení brambor
nakradených doma ze špajzové bedýnky.
Popel dochutil každé hryznutí do slupky
horkou páru vypouštějící nažloutlé moučnaté lahůdky
a drhnul a skřípal mezi zuby...
A když se smrákalo,
jít po té báječné hostině k obyčejné večeři
nám vždycky připadalo brzy.
Jelikož matčin vycvičený čich
hned v chodbě neomylně zavětřil
a my malí umolousaní a vyuzení první pováleční zločinci,
s poprvé z vlastního rozhodnutí popálenými prsty
a ústy,
(že jsme bolestí pak chvilku nemohli ani mluvit),
byli svlečeni a ztřískáni ještě dřív,
než jsme si,
(tentokrát výjimečně bez odmluvy),
stačili botky čistotně vyzout
na rohožce před dveřmi.

Ostatní tvorba Zory Wildové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Má-li dojít na placení a další
DV 98/2018: Jak upadnout a při tom se o zem neuhodit? a další
DV 97/2018: To já sama a další
DV 96/2018: Jenom samé vteřinky a další
DV 95/2018: Odmítl je jako zrcadlo a další
DV 94/2018: Vyzrát na všecky a další
DV 93/2018: Starost jara a další
DV 92/2017: Jen si mě oťukává a další
DV 91/2017: Už jen v dobrém a další
DV 90/2017: Jak jim jeden píská a další
DV 89/2017: ***
DV 88/2017: Pro sólo vlastních kroků a další
DV 87/2017: Osud a další
DV 85/2016: Mohla bych se vsadit
DV 84/2016: Být tak máminou beruškou
DV 83/2016: Kalamita vzniklá od labutího křídla
DV 82/2016: Nejvyšší kočičí vyznamenání
DV 81/2016: Lenoška na lenošce
DV 80/2015: Přiznávám ke své haně a další
DV 79/2015: Až za hranici viděného a další
DV 78/2015: Stříbrný šém noci a další
DV 77/2015: Čím větší tma, tím lépe vidí a další
DV 76/2015: V poměru jednoho ku jedné a další
DV 75/2015: Ihned zbaběle neutéci a další
DV 74/2014: Jdou, ačkoliv stojí a další
DV 73/2014: Jenomže já vejdu i tak
DV 72/2014: Když váhají a další
DV 71/2014: Jen ať si přivstanou a další
DV 70/2014: Mouchy, pokakejte si mě a další
DV 69/2014: Až on nakáže a další
DV 68/2013: Ihned se poslechnu a další
DV 67/2013: Až mi bude nejhůře a další
DV 66/2013: První po ruce a další
DV 65/2013: Kopřivy, Těžko pak rozhodnout a další
DV 64/2013: Vstup zdarma a další
DV 63/2013: Bez řečí, Žádný drahokam a další
DV 62/2012: A každý by chtěl něco slavit a další
DV 61/2012: Až se to bojím říct a další
DV 60/2012: Ať si zpívá pouze pro sebe a další
DV 59/2012: Nejen podle jména a další
DV 58/2012: Mezi cenami, Svoji nejteplejší čepici a další
DV 57/2012: Smrt nelze usmrtit a další
DV 56/2011: Ani mu to nevadí a další
DV 55/2011: Cíle dosud v plné síle a další
DV 54/2011: Až tam jsme se zadýchali, Odkud takhle zplihlá? a další
DV 53/2011: Na konci krve, Nejkrásnější mišš a další
DV 52/2011: I maličko nábožné, Vyzrát na všecky a další
DV 50/2010: Kousek nad hladinou a další
DV 49/2010: Jak upadnout a přitom se o zem neuhodit a další
DV 48/2010: Jako ulitý, Prozatím a další
DV 47/2010: Sama v celém rychlíku a další
DV 46/2010: Sama v celém rychlíku
DV 27/2007: Už jen v ústech mám sucho a další
DV 26/2007: Pomluva, Pravda trochu hravá a další
DV 25/2006: Jen, Ač právě pršelo a další
DV 24/2006: Pořád na stejném místě, Prosba a další
DV 23/2006: Nic k ničemu přidané, Asi jsem tě jenom špatně pochopila a další
DV 22/2006: Nic, Co? a další
DV 21/2006: Co může být horšího?, Jaká možná jsem a další
DV 20/2006: Tři přání, Rozhovor s matkou a další
DV 19/2005: Něco by tu mělo být mým domovem, Zklamání a další
DV 18/2005: Osidla naděje, Jako ty a další
DV 17/2005: Štěstí, Slabší místa a další
DV 16/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 15/2005: Statečnost je chlebový štít na dveřích, Čeho zaseješ a další
DV 15/2005: Ani náhodou, Brýle a další
DV 12/2004: Postav mi bránu
DV 104/2019: ***
DV 103/2019: Být tak paličkami a další
DV 102/2019: Teď mě jenom braň! a další
DV 101/2019: ***
DV 100/2019: Dnes imrvére v cukrárně a další