Janek Gant

Janek Gant je umělecké jméno spisovatele a básníka z Jablonce nad Nisou. Psaním se zabývá od roku 1996, kdy jej oslovila tvorba prokletých básníků. Právě vydává album básní „Až vyhasne svět”, které představuje jakýsi „výběr z hroznů“ z jeho 20leté tvorby.
Stylově byl Janek Gant ovlivněn například Jáchymem Topolem, Nickem Cavem, Františkem Gellnerem, J. H. Krchovským aj. V jeho verších se snoubí temná mystika existence samé, brilantní ironie, touha po kráse a lásce a hledání lidskosti. Básně o poutníkově cestě, o hledání tajemství ukrytých v hrobech, o teplu lidské lásky a kočkách, kterým ve tmě divoce svítí oči.
Kniha přináší na 150 stranách 48 básní. Album je bohatě opatřeno ilustracemi dvou skvělých kreslířek Dany Elóren Hanzalové a Verunky Svobodové, které dodávají básním další rozměr. Publikace je pojata velmi výpravně, nechybí např. úvod, předmluva, epilog, ba ani domluva. Též je doplněno o vlastnoručně pořízené fotografie převážně z Jablonecka.
Janek Gant se narodil 13. 6. 1978 v Turnově a dětství a mládí prožil v nedalekém Čtveříně. Od roku 2011 žije v Jablonci nad Nisou, kde byl doslova očarován drsnou poetikou Jizerských hor, a kde se též zrodila jeho největší a nejhlubší díla. Řečeno cílkovsky: krajina se neodvolatelně vtiskla do duše umělce. Krom psaní se věnuje špacírování po horách s fotoaparátem na krku, skládání hudby, věčnému studiu a návštěvám jabloneckých putyk nevalné pověsti. V současnosti připravuje románový debut „Kdysi dávno v Mexiku“.
Dne 2. prosince 2016 v 18 h proběhne slavnostní křest knihy v kavárně Pokec v Jablonci nad Nisou. Více info naleznete na stránkách www.janekgant.cz. Rezervaci můžete provést zde: https://www.restu.cz/pokec/.

PŘED ROZEDNĚNÍM

Jsi – a buď dál mystikou fotek zastřených patinou
v stříbrosvit oděj se, zůstaň mou k zůstání krajinou
Vývojkou staň se v níž můj v život se změní
do děje uveď ty chvíle, jež ztratil jsem v dlení
Sycen tvou tajemností, s níž zajedno jsem
z všech odstínů šedi ti poskládám tvář
odpověď hledám, když pročítám snář
jsi života nití, či jen snu záchvěvem?
Podsvětním zrcadlem buď mi a rozsviť svíce
můj poklad pak vyzdvihni ukrytý v kamení
v Stínadlech, kde jen dlím čekaje znamení
k odvaze pro svůj svět jít dál, vzít a dát více
Jsa hlubin nejzazších posledním poslem
před svítáním v šeru po věky uvězněn
dlaní svou zakryj mi oči a veď mne ven
už nechci být víc svým vlastním hostem
Světelným proudem svým navždy pohlť mou čerň
za rmutné roky své já pozdě teď skládám ti berň
Naposled zapláči bolestí, kterou tak znám
a v temnotě světlo už navždy si uchovám
2012

SMYSL SLOV, ŘEKLA JSI

Smysl slov, řekla jsi
zhusta se ve větách ztrácí
je láska snad – anebo šílenství
co se teď o slovo hlásí?
2014

OHLÉDNUTÍ

Bylť to chlív a z hecu drám
a z chlastu trumf a splín a pocta tmám
Co kdys mi byl před útlakem, porobou, lék
je křížem teď smolným, pod nímž já
do prachu klek
V posledku byl jsem sám
měl čtyřech místností, a žádný pokoj
v nich vzýval jsem zoufalství, zmar a znoj
a vlastní marnosti vystavěl chrám
Sám sobě pohříchu zeť i tchán
a nevěst závoj mi přines jen šrum a běs
suchopár slov, v nichž hledal jsem hvězd
obraz života mého – vykradený krám
Sny z kotoučů mlh a vrzných hrm zpěv
už nechci mít z života než záhon pln plev
Jak rád jednou rozběh bych se vstříc dětským
hrám
a lásku též vyjevil – v rumišti stín – to jsem já
2012

JAK DLOUHO VYDRŽÍM

Jak dlouho vydržím zmrdů přebytek
šance je, že to dám do žní
se štěstím možná i do švestek
to je však hranice mezní
2014

POPEL A JISKRA

Přišel jsem se světlem, do stínů padl
pod kletbou nejtěžší – bez sebe sám
popel jsem – a plamen v možnosti
čekaje na tvůj dech v temnotě dlím
v popelu svět – jiskra i chlad
Rozdmýchat v sobě požár z jiskry
a chaos spoutat do sebe slovy
to jsi mne kdysi v spánku učila
bezbřehost zachytit v jediném bodu
ze stínů světlo – světu dát
Mocnostem osudu němě jsem hrozil
když předtím nadlouho pozbyl jsem slov
za ruce připoután na horském štítu
plakal nad údělem vzpurného boha
bez dechu byl – přec živ a rád
A potom nalezen – v nitru tvých očí
hvězdy jsem nabíral ze tvých dlaní
celý svět za slovy v tobě mi patřil
neslyšně mluvil jsem – tys byla tezí
lidskostí ve mně – světlem snad
Tajemství života v nápisech na hrobech
a teplo lidské lásky ukryté v dlaních
sny v zašlých mapách na tátově stole
i nezměrnost v očích zaběhlých koček
ze světa vše – nechci víc znát
Jak dál? Jak výš? Jak blíž? Jak mlád?
Jak jít? Jak být? Jak mít? Jak dát??
Ta věčná tíseň a chlad
snad živ – snad rád...
2016