na další stranu
Oldřich Damborský
PRAMÍNKY
Rezivý oheň stromů prohořívá mlhou podzimu
duch nostalgie kráčí po hladině kalné řeky
Jsme jedno tělo a dvě duše s poraněnými křídly
Udělej ladný pohyb paží moje hříšná Stvořitelko
Stvořila jsi mne k obrazu svému a já neprotestuji
Ze všech pórů alabastrové kůže vyvěrá nirvána
PODZIMNÍ NOSTALGIE
Rezivé listí padá do kaštanových vlasů hlíny
Jogurt mléčné mlhy je vířivě zamíchán planými trnkami
Bobule hroznů opisují svůj kruh vrací se k podstatě
Drceny presem vydávají to nejlepší esence života
Ty spíš na zápraží ukolébána soumrakem káva dne je dopita
Sedím u tebe na lavičce náhradníků však první po pravici
Lehce medituji o trnech a žlutých růžích jež nás potkaly
Nic se neděje samovolně od sebe akce a reakce
Však nechávám plout volně včerejší zatmění jasný Měsíc svítí
Polibkem tě probudím do duhového večera je čas spát podruhé...
NĚCO JAKO ŠAMPAŇSKÉ
Nachový soumrak padl na vinohrady
tmavomodrý samet zachytil jen cípek
co na tom že naše láska někdy skřípe
i omamné šampíčko má své kanonády
O to víc chutná v klidu na terase pelesti
být stále řekou s peřejemi to je neštěstí
Konec soumraku padl mezi orvané vinice
cvrčci tvé duše hrají hebkou serenádu
vzývám tě jako s černou růží Esmeraldu
noc vystřeluje mámivých hvězd plné kytice
JEDNÉ DÁVNÉ NOCI
Kdo sahá po ženách
nesmí mít z neúspěchu strach
to sladké prokletí
s vůní medových vlasů přiletí
Její oči jsou malachit
ty jim dáš radost a cit
Slova jako mech
ucítíš mezi nimi vzrušený dech
Pak tělo hladíš jako kytaru
jen dvěma ladí ladí do páru
Tóny znějí hlubokou nocí
točí se kola lásky bez pomoci
Bez pomoci šperků a klenotů
bez duchaplných bonmotů
Tiše a přece cítíš padání listů
něha patří fatalistům...
PUTOVÁNÍ ZA MLADÝM VÍNEM
Tak už dokvasily hrozny z mlh dávných
a než přišly do sudů slunce je polaskalo
je zářivější a silnější než ty pálavská skálo
a perlivější než nespoutaný dívčí smích
Zase jedou koštovat přespolní i domácí
a putují od sklepu ke sklepu jako tuláci
´
co hledají volnost a mladost na dně sklenky
a nacházejí zlato v barvě a ve zpěvu kámen mudrců
tam pod kvelbem nešmelí se s dobrým slovem jako u kupců
tam ženy rozpálené mají i v tom chladu rozhalenky...
ZIMNÍ NÁLADA
Modravý sníh prokapává večerem Ladova idyla
Ponocné hodiny odbíjí půlnoc zimy vánoce na dohled
Studená žebra rezavých radiátorů chladně mlčí
Akáty chřestí zmrzlými nažkami kořeny meditují
Sbíráš odvahu dotknout se mně slovem pak hřbetem ruky
a nejvíce se dotýkáš mého srdce očima nebes blankytnýma
Co na té hádce chladných vloček lhostejnosti
Roztály v dotyku tvých přeštíhlých prstů klavíristky
A horkých slov jako o letních polednách bílé smíření
PŘED VÁNOCI
Tvé zmrzlé bláto místo sněhu
dáváš nám před vánoci Zimo
však my čekáme batolátka příchod
co má v očích všeobjímající něhu
Pes štěká na bílý koláč Měsíce
láska vystřeluje do tmy jako světlice
VÁNOČNÍ (TŘI HAIKU)
Zamrzlé bláto
kdeže loňské sněhy jsou
jen olovo oblohy
Večeře v tichu
štědré dárky rozdány
zářící oči
Narození dítěte
tři dny sladkého příměří
nalezen lásky
praAmen
|
