na další stranu
Oldřich Damborský
OTÁZKY NA KONCI LÉTA
Svatá Margita hodila srp do žita,
kdo půjde po strništi doby bos?
Každé ráno naděje modře prosvítá
vyhraje jen dravec a frajer kos?
Nechci dávat zbůhdarma rozumy
a brečet nad rozlitým mlékem
jen stříbrné hvězdy mi rozumí
obrněný pravdou - jen láska je lékem
Ještě že tě lásko útloboká mám
a vše ostatní kolem nás jen pádí
s tebou padám k roklinám i výšinám
to nejcennější Čas s námi marný boj svádí.
NAD POUZDŘANSKOU STEPÍ
Mží nad Pouzdřanskou stepí
a my jako ptáci slepí
vedení jen navigací srdce
vztahujeme k sobě ruce.
Láska nám dala křídla a vzlet
ohníčky v očích jako zvonky kastanět
bílé paže zazářily v temné noci
rarášci pochyb byli náhle krotcí.
Bílý kavyl se do černé noci vlnil
jak hřbet bílé velryby co napsal Melvil
a harpunou paprsků Luny
rozehrál v nás všechny struny
my zasaženi tím stříbrojasem
ovládali jsme prsty duši jen hlasem
PODZIMNÍ SOCHY
Bobule nabobtnávají
obilí je posečeno na ježka
trnky ke slivovičce zrají
podzimní mračna jsou přetěžká
Černý pes koroptve větří
a stopuje jako Mohykán
uniknou mu zůstane jen trochu peří
les není žádný samaritán
Už padají první kapky
a prach cesty je pro sochy hlína
Bůh má na očích klapky
když modeluji v mysli Venuši
jež se krásně vzpíná...
PODZIMNÍ PŮLMĚSÍC
Roluje se měděné listí
říjnového vinohradu
pohodu zatím slunce jistí
třebaže chladná rána
vystrkují bradu
Na minaretu srpek Měsíce
točité schodiště až k nirváně
kde je střípků hvězd tisíce
přes zábradlí ses k věčnosti
nakláněl
Však všeho je stále do času
Čas je kluzký jako těla karasů
a lehce proklouzne mezi prsty
a tak píšeš básně hladíš tygra proti srsti
aby se podzimní čas stal létem
hrozny poznání zrají zrají u řeky Léthé
RENESANČNÍ
Tenké bílé pápěří
létá chladným povětřím
dozrály modře trnky
jak cibuláky hrnky
Hrozny sladem nabobtnaly
vlaštovky se ztratily v dáli
jen ty trpělivě zůstáváš
pažemi jak obvazy mne objímáš
Mé křehké bledé tělo
třebaže žádný Michelangelo
ze mne nevytesal Davida
Podívala jsi se na mne: A přece
ti své srdce dám
Mé srdce je obité plechem
teď pro tebe bije jedním dechem
vždy rád tě ve všem podpořím
s ohněm lásky v horách mysli
tábořím
MODLITBA
A i kdybych padl posté
vstanu hned po stoprvé
ty budeš tím klenutým mostem
pod nímž se živá voda hrne
I kdybych ti říkal že tě nemiluji
(v duchu se k tobě vroucně přimknu)
třebaže na mne dorážejí draci v sluji
andělé Ženy co mají ladnou linku
I kdybych zůstal sám voják v poli
a kroužily nade mnou černé vrány
věřím, že pravá láska nezabolí
a obrušuje životu ostré hrany
PODZIMNÍ HOSTINA
Vystoupil Měsíc z mraků
a rozsvítil prázdnou planinu
havrani v černém fraku
roznášeli studený vzduch na hostinu
Taky hnědý dort hrud
posetý šlehačkou sněhu
ten úžasný sachr dort
vyzařoval ze sebe chladnou něhu
Bard Les měl stébel jehlice
na klopě posledního listí
diamanty jinovatky nejvíce
a tuláci byli náhle čestní
Vše zase skryto saténem tmy
do níž udělaly hvězdy díry
ukryli jsme se do ní i my
usínali v dekách vandrácké víry
|
