na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess, milý Luu. Ozývám se po delší době a jako vždy až po úplném přečtení příspěvků do Divokého vína. Zase se mi líbily básničky autorů zavedených i stále přispívajících i "nováčku." Ale to vše je subjektivní dojem. Myslím, že každý si v tom nepřeberném množství stylů, nápadů a metafor svou básničku a autora našel. Posílám pár básniček, letních i už s nádechem podzimu. Připomínám, že zase byla zachráněna díky jednomu tolerantnímu muži jedna dětská dušička, díky babyboxu. Myslím, že říkali v rozhlase, už 50 dětí bylo zachráněno díky tomu vynálezu. Tož tak. Přeji pěkné léto, které právě dneska začíná a pohodu a inspiraci všem romantických duším. Olin Damborský.
V LETNÍM LESE
Žár poledne pohlcuje stín lesa
ve vykotlaném dubu křtitelnice
kaplička na vrcholu kopce se bělá
ach tak blízko jsou nebesa
a slunce svítí jako zlatá monstrance
ty jsi má svatá hříšnice
a vůbec ne bledá...
ČERVENCOVÁ
Akcie letních lásek stoupají
a nikdo nemyslí na zářijové daně
Za ouško tě políbím potají
a tisknu tvé horké malé dlaně
Ještě je daleko do svaté Anny
skřivan skřehotá v blankytu
zapomněl jsem na všechny hrany
když teď stojí klasy v zákrytu
Tobě září oči jako démanty
a květované šaty nazdvihuje vánek
tajně zfackoval jsem tvé amanty
tak zůstáváš mi celá ze všech
stránek
MYSLIVECKÝ DEN
Nad asfaltkou se tetelí vzduch
asfaltoví holubi letí nad jetelinou
a přesnou střelou
se rozprsknou do čtyřlístků
žena v maskáčích obtočila svůj polokruh
a omylem vystřelila do mraků
jež jako peří
skutečných holubů nebem plynou
jen dvě prázdné patrony
vyhodila z komory života
dvě patrony s hláskou znělou
Nenávist a Lásku
plné ran i něžných stisků
VERBUŇK
Tož pozvedněme mysl
při verbuňku
s pérkem za klobůčkem
prsty zvednuté k obloze
ať má zase život
smysl
a jsme veselí nejen
z výborného truňku
Ať ten rohatý nahoře
zapisuje si nás
oroseným brčkem
stejně máme ještě
jedno vědro veltlínu
v záloze...
MALÁ LAGUNA
Tvé měděné vlasy
svítí v červencovém slunci
už cítím jak těžknou obilné klasy
a tvá ňadra v mé ruce v tisíc uncí
Už cítím jak máváš mi na pozdrav
dlaní natočenou v malou lagunu
nepohltí mne bezejmenný dav
jsem tebou zpitý a přece bez rumu
Máváš mi že mne ráda vidíš
na staletém dubu číhá popelavý krahujec
v mém náručí
vždy najdeš skrýš
a polibkem to ztvrdíš
nakonec
DOZRÁVÁNÍ
Hrozny modrého portugalu
nabírají barvu
pýr se pne ke kmínkům
už slyším špuntů z plných lahví
salvu
se rty karmínovými
usneš na mém ramínku
|
