na další stranu
Viktor Juliš
BĚŽECKÁ
Krajinou v rytmu kroků
s dechem, co ještě může,
aniž mě píchá v boku,
měním se zvolna v muže.
Do žlutých polí alergenů
pohled mi míří - nejistě.
A když to příliš nepřeženu,
za chvíli budu na místě.
Každý den mi moc pomáhá,
byť občas chybí odvaha
vyběhnout jen tak - do kraje.
Pocit, že nejsem penzista,
odměnu mi pak přichystá,
usínám - depky nemaje…
O ODPOČINKU
Pod tenhle strom si velmi rád
dovolím občas usedat.
Tady se cítím v pořádku.
Snad unavený, zemdlelý,
leč svaly jako z oceli
sílu mou vnesly do řádků,
ze kterých, až se nachýlí
zlatý čas všeho obilí,
vrátí se moje dřina zpět.
Tak chvíli mohu lenivět…
O MESIÁŠI
Asi jsem se dost zakecal,
když na bedra jsem klidně vzal
hříchy všech lidí - radostně!
Vždyť každé moje zastavení
byl jenom výkřik - Tak to není!
Nechte tu možnost jenom mně
rozhodnout, zda jsem vyvolený.
Ukázat lidem to, co změnit.
Zázraky dodat - do tří dnů…
Teď v klidu, tiše, před setměním
koukám se dolů s uzarděním,
a už k vám asi nepůjdu…
2012
Co ještě se zde musí stát?
Co nám tu ještě chybí?
Možná, že mrak až do oblak.
A atomové hřiby.
A taky Ebola a AIDS
stále nebyly tu -
v plném květu…
Vlastně už nemám strach,
že konec světa se prý blíží.
Pořád tě mám moc rád.
Pořád jsme spolu bez obtíží.
A bude-li tu jednou tma
a bídu každý sezná,
pak láska - ta to nevzdá…
O NÁVRATU
Do bijících vln oceánů
Do větru v křídlech kormoránů
Do hroudy z níž sám vyrůstáš
Do srdce v kterém není zášť
Do hltu vína v horkém dni
Do vědra s vodou na studni
Do jemných chloupků na tvé tváři
Do vůně lesa v půlce září
Do čistých peřin od babičky
Do pomalého svitu svíčky
Do lásky co chce přímo jit
Do ospalého čmeláka
Jen do mě už mě neláká
příště se znovu narodit…
|
