na další stranu
Michael Lorenc
NEODPOVÍ
Strom,
prasklé sklo
pod lehkým těžítkem nebe.
Za oknem člověk,
současně kámen
v deskové hře
i vášnivý hráč.
Březen je březí
budovou prosektury,
duben má za lubem
urnový háj.
Vítězný oblouk života,
nebo ono nevýslovné,
vyjádřené slovy?
STMÍVÁNÍ II.
Nebe režné plátno,
oblaka nekonvenční obrazce,
safír, líně línající v hyalit,
nutí k otázce.
Obloha zteřelý samet,
vesmír výklad bezcenných cen?
Opouštíme známé
pro neznámé.
To není víra,
to je tradice.
ŠPANĚLSKÁ RŮŽE
Když jsem tě hladil,
ladil tvůj smích,
vlasy ti hořely
v slunci jak vích.
Bílá pláň s nebeskou
modří se přela
o růži na saních,
která div neshořela.
O růži jako sníh,
o růži těla
v závějích chrámu
Santiago de Compostela.
BEZ ZIMY
Duben,
zemi rostou vlasy,
květen,
slunci houstne kštice,
červen,
v lukách proudí masy,
srpen,
zrají makovice.
A co červenec
a září, říjen?
To dívky mlčí o lásce
a mluví o počasí.
RÁNO
Kachní letka čeří nebe z východu,
líheň světla dýchla dávným žárem,
přilnavý kruh tmy se smekl z obvodu
Země v klamnou dostředivost arén.
Soustředěná vůle vtančit do tvarů
sílí v tichu umlčených úst,
nevyhnutelné jsou pády Ikarů,
svobodné je Slovo, touha růst.
FANTÓMY
Krajina usíná, ale ještě nespí,
mrak se svalil na zem jako opilec,
nad obzorem modrá revuálka,
svitek svitu pod oponou tmy.
S rozedněním postavili ke zdi
lidské tělo nehybné jak věc,
není mír, a jestli bude válka,
přežijí jen divé fantómy.
ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ
Dubnové nebe bez luny,
bez osnov žeber a žil,
gobelín z jisker a plavuní,
z lagun bříz ve vzdušné vitráži.
Rovina s pravěkou řekou,
tabule královská v ohradě hor,
opodál Říp, v dálce Střekov,
země, v níž přežil jen vzdor.
ŽENA II.
Žena je cosi,
za čím se jde,
žena je něco,
co se nikam nevejde,
žena je přelet vlaštovek
nad vosím hnízdem,
žena je cosi,
co se nosí do postele
jako lék.
HUDBA II.
Myšlení bohů,
kartel detonací,
podminované město,
bezcílný cit,
les lesních rohů,
mořští ptáci,
záhadná žena
v kapuci.
SETRVAČNOST
Ke stejnému moři
teče stejná řeka,
ke stejnému nebi
stoupá stejný pták,
stále stejně páchne
nepojízdný fekál,
stále stejné Slunce
obíhá stejný vrak.
OPUŠTĚNÝ
Je to děsný
bejt bez dna,
když se mnou propadáš
jak ňáká bokovka,
je to fakt děsný,
bejt v pravým úhlu
bez odvěsny
a zářit do tmy
jako žárovka.
BARBORA II.
Má zlatého retrívra,
zlaté vlasy
a zlaté srdce,
prostě zlatá holka.
To jen letos v máji
byla trochu zlá:
padal zlatý déšť
a sousedovic Madla
v tom dešti
zezlátla.
JAK TO CHCEŠ
V bance nebo na ulici,
v budoáru nebo v kapli,
svléknu tě jak rukavici,
přelomím tě o zábradlí
ještě dřív, než za zrcadly
vášně šlápnu na minu
milostného zločinu.
ZBYTEČNÉ RADY
Nemůžeš pít whisky
jako vodu,
nemůžeš pít vodu
jako gin,
nemůžeš žít
jako Casanova,
nemůžeš si aplikovat
lásku jako heroin.
O TOM
Nepiš o tom, co nevidíš,
nikdy neopouštěj představu,
piš pro lidi o lidech,
ne o davu!
ODLIŠNÉ NÁZORY
Ženy jsou takoví
stažení králíci,
telátka ztracená,
růžoví čuníci,
ženy jsou takové
hádavé Harpyje,
ukrutné Gorgony,
a kdo je zabije.
VIZITA
V nejhorším můžete zemřít,
řekl ošetřující lékař
a podal mi placebo.
Můžete mi věřit:
lékařská věda je buď,
a nebo.
VAROVÁNÍ
Chceš snad přijít o lásku
pro mnoho věcí kolem?
Svět je Golem, nepromíjí
přezírání dívčích kolen!
HLAS LIDU
Tady měla vést dálnice
a vede tady hovno,
tady prostě našince
nepovozíš,
tady chcípl pes,
jelikož na obci
bučí takoví volové,
že jim není rovno.
|
