na další stranu
Michael Lorenc
PROTO
Proto má být cit
a rozum v rovnováze,
aby nedocházelo
ke zvěrstvům,
proto má sídlit
vláda světa v Praze,
aby neumění
vyvažoval um
a proto si mocní
rozdělují sféry vlivu,
aby nikdo neměl šanci
vyléčit jejich recidivu.
ODĚSA
Město,
ve kterém jsi absolutně sám,
místní někam odešli,
zůstaly jen prašivé kočky,
toulaví psi
a trafika bez Ninočky,
veletok krajiny
sjíždí jako těsto,
ohýbá se k hořlavému moři,
nebe,
konvoj plachetnic - -
Co bys chtěl víc,
postel a v ní raketu,
milenku s háklivou kšticí,
její exhibici,
nebo pelech na mechu,
v něm ztracenou náušnici
holky, která hledá
svoji macechu?
ADRESA NEZNÁMÁ
Po levé straně dění,
po pravé nevědění,
palmové listy, horký vítr, prach,
adresa neznámá,
jen zavináč
a purpur, nebo nach,
po pravé straně
majestátný strom,
po levé listí,
sype se jak kopějky,
adresa neznámá,
jen kluziště
aspeciálně zakřivené
hokejky.
ČLOVĚK,
který vědomé zabíjí
bezbranné civilisty,
pralesnička strašná,
žába,
která žlutou barvou
svého těla varuje,
člověk,
s boží vůle živý,
jako jurodivý
nikoho nevaruje,
dál mapuje místa,
kde by se ještě
mohlo třást dítě,
bezbranný civilista.
LEPT
Výřez vyschlé krajiny
zalité večerním sluncem,
kolorovaná pohlednice
uvadající v ruce,
oranžové světlo
nastřádaných let,
vodotěsný beton,
z uren turniket.
To je dnešní svět.
ŽOLDNÉŘI
Osmnáct dospělých chlapů
na jednoho čtrnáctiletého kluka?,
mají na to náturu,
dají si šašlik s mašlí
zastřelené holky,
sáhnou občas do tobolky
a pustí se zas do práce,
chutnalo jim, zažívají,
říkají tomu vagace.
KAZISVĚT
Svět, kde pravda
nemá žádnou váhu,
kde fakta nejsou cenina,
kde polis neuznává Prahu,
kde země není otčina,
kde řeky nahrazují
retrográdní změnu
a cesty vedou někam,
jen ne do Říma!
PARADOXY
Co je uvnitř,
je i na povrchu,
tvrdí věda,
takže uzurpátor vlastně
napodobí mouchu,
když sniper
následuje zběha.
NA VRCHOLU
a vrcholu
je každý vládce sám,
zvláště když má za sebou
arzenál zbraní,
před sebou těl vinobraní
a pod sebou klec,
v které skučí nepřítel,
král je odkopaný,
nahý,
duše opilá,
v ruce váhy,
v srdci Godzilla.
STĚNY A ZDI
Zdi ozářené sluncem,
stěny ožehnuté ohněm,
kontrast, který
solným sloupem pohne,
to jen člověk,
který nepostrádá ztrátu,
dozví se až v hrobě
kde má Achillovu patu.
8. BŘEZEN 2022
Nepřeberné množství
ukrajinských žen,
bez stavidla božství,
ženy v negližé,
nepřeberné množství
ruských žen
- nemají kde koupit moloko,
a Putin za kremelskou
zdí tak daleko!
VLÁDÁM
Vládám vládnou vrazi
s kvérem za pasem,
ti, co razí
hesla do mramoru
podle vzoru:
vzdej se vesla,
pádluj ocasem.
MILNÍK
Bydlí u cesty,
neplatí nájem,
toulaví psi
o něj jeví zájem,
hodnotí kroky politiků,
velebí chůzi hvězdy,
měří vzdálenosti,
prověřuje kosti,
váží sumu výlučností,
na které si hrajem.
NADLIDI
Vládnou nadlidi
jako za Hitlera,
tenkrát to svedli na Židy,
dnes nám vládne
bez přetvářky
Hitlerova dcera.
PŘEDPOVĚĎ
Bankám stoupl zisk
a lidem klesla brada,
někdo je s někým v kolizi,
předpovídal Saddám.
ŽENY S DRDOLEM
Nemám rád ženy s drdolem,
skrývají v něm myš,
spíž, díž a šém,
jsou celé z dobyvačných choutek,
kontraband
schovávají do kalhotek,
nepracují pro druhé,
na běžence chodí žalovat,
v posteli
mužům nasazují chvat
přetočení podtrhem.
ROZCESTÍ
Jedna cesta k návsi,
druhá ke hřbitovu,
jak vábné bylona chvíli
zastavit čas
a všechno prožít znovu,
jedli jsme laskonky
z titanové běloby,
s rogalem vůníklouzali jsme
oblakemoportunním,
když se přikradl večer,
břinkaly meče
a veřejný zájem
položil sarkofág
diskontního ráje
namůj soukromý
Černobyl.
U SPLAVU
Jsem svobodný
jak dřevěná noha,
Modiglianiho modly
vzývám jako pohan,
otáčím se na místě,
když věnuji se očistě
svého komolého těla,
vířím,
mířím na hřiště
polností jak feláh,
to jen dívky,
po kolena ve vodě,
brodí se vstříc náhodě.
PROLÁKLINA
Proláklina mezi komíny,
U-rampamého dětství,
kde je nepřítelem čas
a cyankáli mládí
chutná jako ananas,
kde vláduomladiny
mění v činy
tajná věda Aztéků,
kde o půlnoci omráčí tě hrom,
v advekční mlze pozitron
a v poledním slunci
pohled na řeku.
|
