Michael Lorenc

KARLE HYNKU MÁCHO

barde, opřený o lunu,
učiteli hudby, pijící
destilát citu
na lačný žaludek
rozumu,
proč sázíš v kasinu
kostela
na prohru boha,
když víš, že bůh
nemůže prohrát.

Viděl jsem tě na rozcestí
vět,
váhals, kam jít,
s kým posedět...
Dnes sotva dýcháš
na marách krajiny.
Opuštěný, opouštíš
svět ticha
pro jiný.

ZMOKLÁ

Liják jak mrznoucí
paprsky slunce,
celá věž lijáku.
Jak marionetě
jí zvedali ruce
k opaku boků,
do mraků.
Život jí uplynul
jako nedělní odpoledne.
Co ozařuje temná modř,
základní barva obrazu?
Reliéf hudby,
vlys ticha,
němhru těl...

BEZEJMENNÁ

Jak vážná jsi,
jak vážená,
do krásy rosteš,
i když jsi bez jména,
obratně vládneš
dvousečným mečem,
jsi královnou noci
i svlečených slečen,
miluješ slova,
vyznání horoucí,
tajemný úvod
všech věcí budoucích.

HOLAN

Holan není bible,
Holan není korán,
Holan nejsou vidle
v týl,

Holan není hora,
orákulum bohů,
Holan není chorál
peřejí,

Holan není skála,
brána do brlohu,
která by se dala
obejít.

SEDMNÁCT

Jak ti voní vlasy?
Jako šeřík asi.
Jak ti voní ruce?
Jako jasmín. Prudce.
Jak ti voní ňadra?
Jako jádra v hrušce.
A jak voní tvůj klín?
Někdy jako blín,
jindy jako rozmarýn
a mnohdy jako navlhlý
prach v pušce.

JDU

Cesta se svažuje k řece
víc, než je třeba.
Někoho straší, někomu
velí se nebát.

Řeka zní, nájezdní
dálnice z hor.
Nad ní havran kráká
to své "nevermore".

V hlavě staré filmy
s milovanou Ruth,
v srdci Krušné hory,
krušné jako smrt.

JMÉNO

/K. R./

Osamělejší
než obraz za jménem
je jméno samo,
jediné příjmení
/jinak je vyprodáno/
v tiché poště jmen.

Opuštěnější
než samo jméno
je člověk sám,
i když byl tím jménem
z davu bezejmenných
vyvolán.

LÉČEBNA

V přízemí spí blázen,
v patře šílenec,
nad střechou se saze
modlí růženec.

Lapiduši buší
na vrata zamčená,
chovanci jsou v duši
hluší jak polena.

Svět je řada čísel
v mozku robota,
který krátce visel
na oprátce života.

LETNÍ NOC

Pár starých habrů,
modříny,
chalupy ztichlé,
každá jiná,
pěšina k řece
maliním.

Řeka a studený
gejzír v ní,
plážový balet
v bikinách času,
hra plachých světel
se stíny.

I když noc dopila
svou černou kávu,
ještě si dlouho
držela hlavu
v průhledných dlaních
dní.

PRÁZDNO

Boží ruka zahnala
burany k obzoru,
zůstali jsme sami
mezi chalupami.

Boží ruka odnesla
vůně kamsi nahoru,
zbyl jen objem, obsah, tlak,
lidé z oboru.

Boží ruka vymetla
i vítr z praporů,
zbyla hesla, stisky tlap
a sokly z mramoru.

KARLÍN

Magický obraz za jménem,
pramenem průhled k podloží,
plagiát pravdy, originál lži,
otázka, na čem víc záleží.

Procesí zbloudilců, táhlý song,
biografie, kroniky, memoáry
a tvoje paže - máry,
na kterých mě odnesou.

TMA

Tma
je Tichý oceán
a světla měst
jsou jeho pobřeží.
Tma je
když jsi sám
a netaje
a ani nesněží.

PRSTEN

To brzdové obložení,
co nosíš na malíčku,
už brzy roztavím
jak kostelní svíčku.

Chci s tebou objevit
epochu okamžiků,
to budoucí vedoucí
k slavnosti vzniku.

Dávno chci otevřít
rozlohám bez konce
brány tvého těla
tak, jak to chceš.

RANNÍ CHVÁLA

/M. P. L./


Zlo,
z dlaně se vylíhlo,
malinký Golem
cupitá prázdnem kostela,
ticho rozléhá se,
zřetelný
je jenom posun v čase.

Modlitby se srážejí
rázem v suchý
déšť.
Dnes slunce nevyjde.
Na co asi myslí
dívka, která září
ve čtvrté lavici
od oltáře..

Že je spasitelný
pouhý pohled z kazatelny?
Pouhá fikce!
Sám jsem vyprázdněná samota,
prototyp
robota restrikce.

Ostatní tvorba Michaela Lorence publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Okna, Noc, Vedro a další
DV 98/2018: Ruské kolo a další
DV 97/2018: Nohy slečny N. a další
DV 96/2018: Kam se nedozvoníš
DV 95/2018: Ráno, Mrak a další
DV 94/2018: Psací stůl, Dveře a další
DV 93/2018: Voroněž, Cetelem a další
DV 92/2017: Dotek, Klavírní koncert a další
DV 91/2017: 11. září a další
DV 90/2017: Italská noc, Eva a další
DV 89/2017: Fotopast, Okna II a další
DV 88/2017: Proudy, Kiosky a další
DV 87/2017: Čtenářka, Utonulá a další
DV 86/2016: Spřízněni volbou a další
DV 85/2016: Squateři, Jako a další
DV 84/2016: Ukázka z knihy Nikam se k tobě nevejdu
DV 83/2016: Zatmění a další
DV 82/2016: Vhled, Kůlna a další
DV 81/2016: Jízlivosti
DV 78/2015: Měsíc, Hrad a další
DV 77/2015: Brněnské nokturno a další
DV 75/2015: Až, Smutný lampion a další
DV 74/2014: Tam, Ve tmě, Zenit
DV 64/2013: Okna, Nevím a další
DV 62/2012: Karlín, Brzy ráno a další
DV 61/2012: Čisté barvy květin a další
DV 60/2012: Řeka, Předzahrádka a další
DV 59/2012: Kopec nad Berounem a další
DV 58/2012: Výstup, Tma a další
DV 57/2012: Dovídám se, Holandia a další
DV 56/2011: Výlet na Krakovec a další
DV 55/2011: Zpětný pohyb a další
DV 54/2011: Neodpoví, Stmívání II a další
DV 53/2011: Zlatá stoka, Zahraj mi a další
DV 52/2011: Lom, Tam, Stmívání a další
DV 51/2011: Harmonie, Úžasem, Zvídavost
DV 50/2010: Chci víc, Pravá zbožnost a další
DV 49/2010: Barboře, Věk a další
DV 48/2010: Zemánek Jiří, řečený suchoruký a další
DV 47/2010: Možná, Tříšť a další
DV 45/2010: O původu psa, Zním, Jsi
DV 44/2009: Především, Vize a další
DV 43/2009: Pomalé město a další
DV 41/2009: Urousaný orel
DV 40/2009: Šerif, Vykoupu tě a další
DV 39/2009: Uvnitř, Zvon a další
DV 38/2008: Z Úřední desky Magistrátu a další
DV 37/2008: Samuel, Zeď a další
DV 36/2008: Starý Most, Třeboňsko a další
DV 35/2008: Kouzlo, Vidíme a další
DV 33/2008: Znamení, V krajkách a další
DV 32/2007: Život, Kdosi, Komu, Tvé tělo
DV 31/2007: Nedělní odpoledne, Mise, Kvašení a další
DV 30/2007: Mluva, Vzpomínka, Zátiší s živly a další
DV 26/2007: Návrat citu
DV 25/2006: Nokturno, Dívky na vahadlech a další
DV 24/2006: Smíření, Snubní a další
DV 24/2006: Adam, Barevný dialog a další
DV 23/2006: Sychravo, Bratrstvo
DV 23/2006: Věž, Synové a další
DV 22/2006: Ruce
DV 22/2006: (...a pokud se jedná o poezii…), Kde a další
DV 21/2006:
DV 21/2006: Říjen, (V synagogách…) a další
DV 20/2006: Sonet o tichu, Jen pár vět a další
DV 16/2005: Soumrak, Starý muž a další
DV 102/2019: Pavilon č. 6 a další
DV 101/2019: Tráva, Má noc a další
DV 100/2019: Zahrada