Petra Tesařová

IMPACCIO NOC NINA

Chtěl jsem ti to dávno říct a ne až ve chvíli, kdy
jsem vyšel z domu, že jsem ho našel že jsem ho viděl v knize víš tam v té
galerii Ve Smečkách, v návštěvní knize města Harar

Ty potíže jsem měl dávno před tebou (už i tu noc kdy jsme
společně snili o Španělsku nebo alespoň o Dobřanech)
a i tehdy kdy se náš dávný přítel Antonio Parente opil tak, že mu spadla hlava
na stůl a pak vzdychl : Impaccio con Nina! a nikdo ani ty, Nino, jsme tomu nerozuměli

Chtěl jsem ti to říct už dávno, jo, třeba tehdy když jsme na chalupě poslouchali radio Lingua Espana, chrčelo, pamatuješ došel cukr do kafe a tys řekla že bez cukru to pít nebudeš jenže
ty potíže jsem měl už dávno před tím než jsi mluvila o té popravě, víš o té popravě
v den mých třicátýchsedmých narozenin řeklas prostě : Z Marseille do Hararu je to přes moře a já pokrčil rameny, Nino, protože když se někdo ztratí, není to jen tak, a já nevím, co
bych dělal kdyby ses ztratila někde mezi Hararem a Ogadenskou pouští snad bych
tě musel jít hledat, Nino…

Když ses svlékla a já nevěděl honem kam s rukama uvědomoval jsem si jen sytou vůni
třezalky, tys byla nahá a čekalas a já jsem ti chtěl říct že tě tam zítra vezmu ale pak jsem si
uvědomil že vlastně zítra jedeš k rodičům nebo na jaro do vídně a já tu musím Nino zůstat protože k vám na sever se prý nesmí
tak jsem tu zůstal tys odjela odpoledním autobusem jakoby nic

A já šel do té galerie sám, abych našel znovu a znovu jeho podpis v návštěvní knize
města Harar, a abych ti o tom, Nino, třeba někdy řekl.

V NAŠEM BYTĚ ŽIJE ADOLF HORST

Asi bych to měl říct :
nadechnu se a to je jako imperativ k nedělnímu předobědí
dechovka a alice? Houpeš se do rytmu
vlasy ti voní omáčkou
možná tě zkusím pochopit

přes žaluzie se do kuchyně dostanou dva sluneční paprsky, stojíš na piškotkách a je ti vidět na růžové kalhotky dny nás teprve minou
alice, budu ti vyprávět o bytech v tomhle domě: v prvnim vpravo dole bydlí
Jan Faustin Cygler - zvoňte třikrát!
naproti Stanislaw Czapowski - zvonit dvakrát a nad nima v našem bytě žije
Adolf Horst, nezvoňte ani jednou!

Ukláníš se a měl bych ti dát kytku nebo boboniéru voníš trochu vínem a z vlasů ti je cítit omáčka
asi bych měl něco ale znovu tě vidím jak sedíš na schodech ve svém domě a matka tě hladí po vlasech

měl bych

jenže mi přijde nesmyslné i dýchat v tom horku
Jdi pryč Alice