Michal Černík

POMODLÍM TĚ

TAJEMSTVÍ

Co to bylo v trávě?
On a ona Jedno tělo
zkoušeli si právě
Pak se rozpršelo

MILENECKÉ POUČENÍ

Miláčku věř mi
mužové odcházejí dveřmi
a nebo vrátky
Klíčovou dírkou se vracejí zpátky

PROPAGACE VLASTNÍ MILOSTNÉ POEZIE

Kdybys četla moje básně
bylo by ti s nimi krásně
bylo by ti se mnou krásně
bylo by mi s tebou krásně
až bych vstoupil údem básně
putoval bych ve tvých žilách
Věř mi s jiným bys to nezažila

MILENCI

Tak seděli na palouku
přebírali nožky brouku

První druhou třetí čtvrtou
pátou našli utrhnutou

Povzdechli a den byl parný
Prach se zvedl z cementárny

A co bylo dál?

Popřejme jim na zítřek
čistý bílý hadříček

KDYBYS BYLA ZMRZLINOU

Kdybys byla zmrzlinou
nesl bych tě v kornoutku
a cestou tě ulizoval
jako pochoutku

Každou částí svého těla
na jazyku by ses rozpouštěla

Lízal bych tě ulizoval
dolů z tváře
má nejchutnější zmrzlino
od nejlepšího zmrzlináře!

PŘESVĚDČOVÁNÍ

Jestliže je váš stud denní záležitostí
pak vás ujišťuji slečno
že se váš stud večer postí
a v noci přejde v neskutečno

Udělte mi prosím
takovou pravomoc
a já vašim ňadrům vyhlásím
amnestii pro tuto noc

KOKETERIE

Pane
moje šaty jsou slušně vychované
proto se vašim rukám brání
při svlékání

Milá paní
i mé ruce mají vychování
Jen nevím co to s nimi udělá
až vaše šaty budou bez těla

ZLOMYSLNĚ

S tebou
můj milý
ubývá skutečnost
okamžik sílí

S tebou
má milá
přibývá skutečnost
ubývá síla

POMODLÍM TĚ

Nechoď holka nechoď ven
chci být tebou unaven

Nemám nemám nemám stání
mé touze nic nezabrání

Ty jsi krásná jako lhaní
bůh tě stvořil k milování

Ďábel obdařil tě neřestí
to všem mužským pro štěstí

Zavři dveře přivři víčka
hned se schoulím do slavíčka

Do mých rukou by to chtělo
odevzdat mi svoje tělo

Na všechny tvé ženské svody
vlastním živé hromosvody

Když se na mne zaňadří
už mi tělo nepatří

Rozprostři se na postel
a tam se mi odestel

Pak na nebe těla tvého
padne nebe těla mého

Ať jsme sami Nejsme sami
Ty a já tu budou s námi

Pomodlím tě beze slova
A pak znova a pak znova

Tak si budem na posteli
povídati svými těly

Tak povíme svými těly
všechno všechno co jsme chtěli

Svorně vzdychnem ááách
pohřbíme se v peřinách

SMYSLNÁ PŘÍRODA

Tomuhle se říká láska
když mě řeka chladně laská
tam kde jenom žena může
osahávat tělo muže

Tomuhle se říká láska
když o boty bláto mlaská
Ty zvuky jsou příliš lidské
smyslné a erotické

ANDĚLSKÁ

Ptal jsem se
zda jsi viděla
aby se anděl svlékal
vysvlékal z naděla

Aby se svlékal
tak jako ty
když chci mít ruce
plné tvé nahoty

a šaty ach šaty
jako to peří naděla
na koberci
mrtvě leží bez těla

NEJTAJNĚJŠÍ MYŠLENKY

Ženy?
Veřejně se přiznávám
vzrušuje mne na nich
moje představa

Každý muž
i ten velmi velmi vážený
nejčastěji myslí
na ženy

A já mám dlaně prázdné
jako podprsenka právě odložená
Na co asi myslí
mladá žena?

Ráda si hraje na dámu
však nebrání jí stud
uchopit plod banánu
jako mužský úd

SVATOŘEČENÍ

Do tvých očí se budu dívat
a ty do očí mých
až se naše těla spojí
pro jeden krásný hřích

Tak krásný hřích
který nás zdvíhá k životu
a jen on pak svatořečí
naši nahotu

NEJKRÁSNĚJŠÍ PÍSEŇ

Sténej a křič má paní
tu odvěkou píseň milování
Ze všech písní které znám
této nejraději naslouchám!

HŘÍŠNOST KVĚTIN

Darované květy
způsobují erotické vzněty
Vůně ženám vzedme halenky
a pod ně vklouznou naše myšlenky

VAROVÁNÍ

Dámy dávejte si pozor na vodu
hlavně tu z louží
pod sukně se vám dívá zespodu
a ani oko nepřimhouří

VĚZENÍ

Myslím na ženy a na dívenky
jak si ňadra dusí ve vězení podprsenky
Ve vězení z kterého je může
vysvobodit pouze ruka muže

SPOJENÍ

Spojovat slova - to je moje zaměstnání
spojovat těla - to je úděl milování
Musí to být pevné spojení
co nás v jedno tělo promění

ÚDĚL BÁSNÍKŮ

Ženy vašich půvabů
se básník nezmocňuje fyzicky
ale jen slovem
zato navždycky

Milenci jsou ti ostatní
švarní statní a udatní
A tak buďte rády
že básníků je málo

neboť každá báseň je milování
které se neudálo

DŮVĚRNÉ SDĚLENÍ

Milá slečno,

sděluji Vám důvěrně
že je mi s vámi pěkně nevěrně
A také vám sděluji
že vás každý večer miluji
Velká škoda má milá
že jste při tom nikdy nebyla

ŠANTÁNOVÁ PÍSNIČKA

Ze včerejška na dnešek
jsem prováděla prohřešek
nikdo neví co to bylo
v noci totiž řádně lilo
lilo lilo byla zima
nebyla to moje vina
že jsem dveře za večera
ani trochu nezavřela
a pak kdosi velmi tiše
do pokoje ke mně přišel
vyzkoušel si moje tělo
jakpak by mu neslušelo
vždyť je přesně formované
jenom pro vás milý pane
lilo lilo a mně bylo
slastně milo
až se ve mně rozednilo
neb se dělo co se dělá
jen klíčová dírka bděla
v pokojíku v podkroví
ale ta nic nepoví

EROTICKÉ VTEŘINY

Ach milá paní
vám věnuji tuhle sloku
pokud v poloze vertikální
najdu místo po vašem boku
***
Miláčku já vím
co by to chtělo
Mým rukám svěř
svoje tělo

A pak vprostřed těla
aby ses mi otevřela
***
Když přikryti jsme tmou
a jsme jedno tělo
ať pocítíme najednou
že se v nás rozednělo
***
Při milování se každá žena
nejkrásněji tváří
Její tvář je prozářena
milostnou svatozáří
***
Ženská ruka
zvyklá na oporu
i malé schlíplé
zvedá do pozoru
***
Věřím na zázraky
a vy ženy věřte taky
Milování přeci léčí
Však ho papež svatořečí
***
Když jsme byli ještě malí
s medvídky jsme líhávali
Teď však co jsme dospělí
známe pravdu postelí
***
Ženám je povoleno
nosit ňadra jako provokaci
což mužům ztěžuje soustředit se
na svou práci
***
Žena která ví
jak se mužům zvedá pohlaví
to je aranžérka erotiky
Provolávám: stokrát díky!
***
To je ten nejkrásnější okamžik
který v každém muži sílí
když ženským tělem stoupá výš a výš
a bydlí si v něm aspoň chvíli
***
Ach ty mé představy
nemají nikdy dost
Zaměstnávají mé pohlaví
Oč chudší je pak skutečnost!
***
S jakou radostí se děti
poddávají hře!
Tak jako lidé lásce
Ať v nás nevymře!
***
Milenko moje země
jednou tě osouložím
Nic tu nezbyde ze mě
celý se do tebe vložím

PEVNÝ SVÁR

Tělo k tělu těsně přilne
Jsou to chvilky krásně vilné
jsou to chvilky sváteční
Muž v ženě schová co mu ční
Trvá to jen minut pár
je to ale pevný svár

PROBOUZENÍ MUŽE

Umíš skvěle milá paní
probouzet mne k milování

a z mé duše vyhnat mračno
až uvěřím na zázračno

Když mi krásně říkáš už
probouzí se ve mně muž

Chci tě přijmout roztouženou
Buď mi buď mi - prostě ženou

Otevřu tě jako knížku
od úst k ňadrům potom k bříšku

Číst si budu roztouženě
Tenhle příběh končí v ženě

NEJSTARŠÍ LÁSKA ŽENY

Když se do zrcadla podívá žena
je svým zjevem pokaždé unešena

Sobě se líbí už tolik let
Je to prostě láska na pohled

A tak žena pobaveně praví
Vida stará láska nerezaví

ČERVEN

Dívenky nechoďte na louku samy
motýli se tam líbají s květinami

Zelená mladičká šťavnatá tráva
lýtka vám smyslně osahává

a nikdo a nic už nezabrání
tomu co dorostlo k milování

BÁSNĚ VĚRNÉ A NEVĚRNÉ

Básně věrné jsou ty
které v šuplíku
leží doma
u svých básníků

A pak jsou básně
jež docílí nevěry
se svými čtenářkami
tráví večery

Taková báseň
se někdy i osmělí
a se svou čtenářkou
se miluje v posteli

MILOSTNÝ OBLÁČEK

Kdybych byl obláčkem miláčku
vznášela by ses na obláčku

Unášel by tě po nebesích
v zimě by zemi cukroval něžný sníh

Na jaře bych si tě unášel oblohou
s vánkem tě kolébal houpy hou

Vynesl bych tě nad města nad pole
lidičky jak se vám daří tam dole!

V létě by každá kapka moje milá
lidi na čelo políbila

Na podzim bych si tě zachumlal do sebe
tak jako do peřin tak jako do nebe

Ochránil bych tě před hejnem vran
aby tě neroznesly do všech stran.

Ale že jsem jen lidskou bytostí
svým kouskem těla tě pohostím

a nebudeš se vznášet na bílém obláčku
můj sladký miláčku

KDE JSOU ŽENY NEJKRÁSNĚJŠÍ

Tam v dáli tam v dáli
jsou ženy které jsme nepoznali

Ale tady v našem kraji
jsou ženy které nás objímají

A každá je nejkrásnější
To proto že jsou zdejší

REPETE

Jen jednou jsem se narodil
a jen jednou nebudu
mnoho dnů jsem marodil
mockrát dělal ostudu
prošvihl jsem mnohou lásku
před ženskou se pořád rdím
Tak jsem si dal do závazku
že se znovu narodím

PĚKNĚ POSTARU

Naše doba moderní
o sobě si pěje ódy
Uteče pár tisíc dní
a doba vyjde z módy

Však lidé seskupení do párů
dál milovat se budou postaru
Ta nejčastější činnost člověka
bude provždy krásně pravěká

A žádná doba vážení
tohle nikdy nezmění!

Ostatní tvorba Michala Černíka publikovaná v Divokém víně:
DV 122/2022: Fotografika
DV 110/2020: nová čtyřverší
DV 104/2019: ***
DV 100/2019: Rituál, Metamorfóza bytí a další
DV 99/2019: Modlení k bohyni lásky a další
DV 98/2018: Pracovní nástroje, Vteřina a další
DV 93/2018: Neklid, Občanské verše a další
DV 88/2017: Závrať, Prameny zpěvu a další
DV 87/2017: Lidské světlo a další
DV 86/2016: Stačí i málo, Šumění a další
DV 83/2016: Právo trávy, Vykoupení a další
DV 77/2015: Dobrý den!
DV 75/2015: Večeře, Píseň o duši a další
DV 73/2014: Mizérie, Přemožen životem a další
DV 72/2014: Samozřejmá země a další
DV 69/2014: Vůle k životu, Poddanství a další
DV 68/2013: Verše zimní a vánoční
DV 65/2013: Kam chodí cesty, Čechy a další
DV 58/2012: Trochu jako modlitba a další
DV 57/2012: Čtvero ročních období a další
DV 55/2011: Čechy, Polabí a další
DV 52/2011: Čtvero ročních období a další
DV 50/2010: Kdyby všechno štěstí a další
DV 43/2009: Do čtyř světových stran a další
DV 41/2009: Ptaní, My, pointa života a dalšé
DV 37/2008: Kniha lidských přání, Přípitek a další