na další stranu
Michal Černík
ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ
V jarní trávě jsi zasedl sedmikrásku
Ale ona se nedá zahubit
a vrostla ti do srdce
Lípě jsi vyznal svou lásku
A ona do tebe zapustila svůj stín
aby tě nespálilo červencové slunce
Pochlubil ses větru svou zahradou
A on ti hned rozfoukává spadané listí
ze tvé duše
Prvnímu sněhu jsi přiznal svou radost
A on ti obnoví průzračnou vzpomínku
na tvé dětství
TVÁŘ NADĚJE
Povím ti
jakou má podobu naděje
když se nám roky
hromadí v závěje
Je jako semínko
v samotce hlíny
které se na jaře
zahubí do květiny
ERBOVNÍ KVĚTINA
Sedmikrásko!
Jak bezbranná jsi
když v trávě pobíhají děti
zatímco jediný květ růže
ochraňuje spousta trnů
Jsi květinou skromnosti
a prostých lidí
Staneš se královnou na mém erbu
až budu králem
DÁRCI ŽIVOTA
Po hrstech rozhazuji semínka trávy
tak samozřejmě jako když se nic neděje
a přitom rozhoduji o jejich osudu
jsem jejich naděje
A jak nádherná je hlína
Nedočkavě přijímá semínka
a živí je svým tělem
jako nesmrtelná maminka
PŘIVLASTNĚNÁ RADOST
I když neumím zpívat
jedno určitě vím
Jásot kosa si mě najde
a stane se i mým
Kos nebude zpívat radostněji
i kdybych mu nadšeně tleskal
Nebude zpívat smutněji
i kdyby mne zalehla náhrobní deska
A nikdo mu nepřikáže aby zmlknul
NEBE
Tak jasné že prozařuje i naši mysl
Tak vysoké že toužíme vzlétnout
Tak velebné že smekáme i svou pýchu
Tak bezhraničné že cítíme hranice svobody
Tak věčné že nás lisuje rozměr života
SÍLA ŽIVOTA
Kolik radosti je v semínku
kterému se podařilo
pro sebe vydobýt místo
mezi nespočetným množstvím jiných!
Uchytilo se ve spáře zdi
vzklíčilo roste a trhá ji jako dynamit
Kde se v tom semínku zrodila
tak ohromná síla života?
KORUNOVACE KRÁSY
Teprve člověk spatřil v květinách
jejich skutečnou podstatu
Korunoval je svým obdivem
Tak jim přisoudil nový smysl
A ranila ho pomíjivost krásy
JEDINÁ
Jen k jedné květině si přivoníme
i když jich je plná louka
Jen k jedné květině skloníme hlavu
a jako bychom ji skláněli před všemi
Unese náš dech
Na noc si zavře květ
I ona se bojí tmy
A když je darována
lidskou radost vykoupí svou smrtí
NETRPĚLIVOST
Meruňko - včely ještě nic neví o světu
ale ty už ses rozbalila do květů
Copak nevíš že všechno má svůj čas?
Za tu netrpělivost tě ztrestá mráz
KŘEHKÉ A SILNÉ
Tak křehké jsou sněženky každého jara
a přece se o ně tříští náš smutek!
Odvážily se porazit zimu
a se skloněnou hlavou přitakávají životu
POCTA
Skloňte se před zázrakem
Znovu a znovu
tráva na jaře
vstává z mrtvých!
ZROZENÍ
Sníh dávno nepadá
S tažnými ptáky kteří se vracejí
se rodí zahrada
Jejich zpěvem roztaje
i mysl promrzlá jak zem
A nikdo je neumlčí ani výstřelem
TREST
I to se nám může stát
Na jaře se nevrátí stěhovaví ptáci
Jejich tichem umře sad
Jejich tichem se zláme krov
Ptáci už nestojí o domov
POČÁTEK
Nebe se v mracích ztrácí
a prší celý den
Řekni proč nestaví si ptáci
stříšky nad hnízdem?
Každou hroudu hlíny
déšť na poli budí
Hroudy jsou zakleté do života
jako srdce do naší hrudi
KDO Z NÁS
Vysoko na nebi krouží krahujec
V jeho křídlech teprve dřevění kříž
ale dav dole si už vyhlédl koho ukřižuje
A ty jako bůh jen lhostejně přihlížíš
STAČÍ MÁLO
Když v sobě pocítíme nebe
pak vysvitne i slunce
Nemusíme probudit svět
Stačí když někoho zahřejeme
POTLESK
Nad námi zakroužil modrásek
pak letěl kdovíkam
Oba jsme zaslechli potlesk jeho křídel
Zatleskal pouze nám
NEJMENŠÍ ÓDA NA SLUNCE
Vznešené a neúplatné
nežádá nic a nic nečeká
Mocí kterou světu vládne
nepřísluší moci člověka
|
