na další stranu
Michal Černík
Vážený pane Hessi,
posílám cyklus českých a domácích veršů, které jsem vybral z knížky Spalte mé listí, která právě teď vychází.
A zdravím Vás pěkně!
Michal Černík
ČECHY
I v cizí zemi ptáci zpívají stejně
ale jen tady zpívají pro mne
I v cizí zemi stromy šumí stejně
ale jen tady jim rozumím
I v cizí zemi je nebe stejné
mým životem však podrůstá jen tady
Jen tady svými kroky podpisuji
smlouvu se zemí
Ty cesty po kterých chodím
zlobou nezarostou s námi nezabloudí
Ta řeč jíž mne nikdo nezbaví
je i naším osudem
POLABÍ
Tady je ta země
kterou jsem povýšil na domov
Přiznává se ke mně a nezajímá ji
zda jsem nuzák či král
Tady se v brázdách mých slov
uhnízdili skřivani
Tady slova voní chlebem
A nepřejí se
Tady cesty chodí přede mnou
a dovedly mne až ke mně
Tady se zasadí pověst
a vyroste lípa
Šumí tak že jí každý rozumí
Tady zem plodí zem
a na zimu se uspává v kolébkách
už druhý tisíc let
Kterým polím ji zasvětíme?
Tady se rovina ukládá
do výšky klasu
Za ní se opakuje další rovina
Jdu pořád na začátku
Tady se vracím do otce
a z otce do děda -
jejich krvi která mnou protéká
jsem břehem
Tady káně na nebi
vykružuje snubní prstýnek
a zasnubuje mne se zemí
Tady mne nepřeletí ptáci
Uvidíte mne všude kam se podíváte
1974, 2010
LHOSTEJNÁ ZEMĚ
Země
plevel bez milosti
kořistí tvou hlínu
Když ho budeš hostit
přijdeš na mizinu
A nejsi nic než odporné tlení
kterým se chystáš k porodu
a které se příkazem života mění
do barev květů a do plodů
Jsi hlínou půdou zeminou prstí
pro všechno co tu chce růsti
pod nebem očí jež nad tebou drží stráž
Živitelko živých mrtvé pohřbíváš
KDEKOLIV V ČECHÁCH
Kdekoliv v Čechách jsi tam má i svět
pro tebe začátek konec a střed
Každý rok stále víc vroucněji bez slova
modlíš si jistotu domova
A sám jsi ten krov který je hřeby
přibitý k vlastnímu nebi
Kdekoliv v Čechách jsi tam můžeš bydlet
jen za stůl v kuchyni rozsadíš židle
a není tu hrnek jenž do rukou brán
nebyl by tisíckrát olíbán
TUTO ZEMI JSEM ZDĚDIL
Tuto zemi jsem zdědil
a patří nám všem
Stal jsem se její odpovědí
dala mi slovo - svůj šém
Dala mi posvátné místo
od něhož měřím každou dálku a snění
Tráva odtud roste až k moři
a moře tu není
Odtud se chodí pro štěstí
Od domu žádám jen
aby byl domovem
když srdce nemohu unésti
KRAJINA KOLEM ŘÍPU
Kamkoliv tu půjdeš do polí
projdeš gotikou topolů barokem lip
Kdekoliv se rozhlédneš po okolí
uvidíš Říp
Ten bochník chleba který se nepřejí
je vyklopený z dlaně pánaboha
a těhotná země země těhotná nadějí
věrně se ti položí k nohám
Neuslyšíš chorál dávných dob
z tvých šlépějí už pověst nevyrůstá
jen slova zamlčená slova bez ozdob
ti rozpářou ústa
BÁJNÁ KRAJINA
Když hory pokleknou
pokleknou do rovin
Modlí se za všechny
co žijí z vražd a vin
Ohni pak budou je
strážit až do rána
by cizák nevstoupil
když je zem ustlaná
Když je zem ustlaná
pro příští úrodu
a život napovrch
dere se zespodu
Utkvěl tu praotec
vyvřelý z dávných ran
který je v své zemi
do krve rozdírán
LIDOVÁ PÍSNIČKA
Kostelíčku na vršíčku
tobě dobře není
Cesta k tobě zarostla ti
lidským zapomněním
Zarostla ti nepohodou
zarostla ti kopřivami
Pán bůh smutně na svět kouká
není není tady s námi
Nezahojíš lidem
jejich bolest jejich strach
v polích leží porubaní
spí tam v cizích střepinách
Kostelíčku na vršíčku
vidíš až do města
Je ti smutno jak člověku
k němuž nevede už cesta
ZAŘÍKÁVÁNÍ DOMU
Dveře mého domu
otevírejte mne každé ráno
Schodiště mého domu
nesestupuj se mnou až na dno
Střecho mého domu
nezastřešuj má slova
Zdi mého domu
mé sny nechtějte schovat
A ty můj dome
nechoď se mnou ven
Tady v zemi pevně stůj
a buď mi domovem
ZABYDLOVÁNÍ
Řeknu vám kdy jsme doma
Až uchopíme kliku dveří
jako bychom někomu blízkému
stiskli ruku
A v některé noci zaslechneme ze zdi
tlukot svého srdce
které není samo
PŘITAŽLIVOST
Svůj domov si nesu do každé dálky
a s ním i jeho slova
která jen doma
rozkvetou jako meruzalky
V nohách mne tíží rodná zem
Zde rozvazuji začátky cest
jimi se nechám vést
a jejich konce svazuji provazem
OTISKY
Roky zde na stůl odkládáme ruce
Kdo ti je zahřeje rukama svýma?
Láska nám zjizvila srdce
a slova dozrála jak hrozny vína
I potmě sáhneme u dveří na kliku
do zámku strčíme ten správný klíč
V předsíni se vyhneme botníku
který je dávno pryč
Otisky prstů na každém předmětu
usvědčují nás že jsme tu
Bereme je do rukou a tak skrze ně
dotýkáme se vzájemně
Kdo tady lžičkou rozcinká sklenici
vyvolá rodinu - posvátnou trojici
PŘETLAK DOMOVA
I kdyby zdi z tebe lisovaly každé vydechnutí
a bydlela s tebou jen samota
i kdybys už nikoho nečekal
a s nikým se neloučil
i kdybys dveřmi pokaždé vcházel jen dovnitř
a nikdy už ven
a uvnitř bylo tebou přelidněno
jsi doma
Jsi doma
jako od počátku světa
a už nikde jinde nechceš usínat
a nikde jinde ani nechceš umřít
VŮNĚ DĚTSTVÍ
Dětství nikdo nevypoví
i kdyby stokrát chtěl
Je jako otakárek fenyklový
který i s vůní odletěl
RODNÝ DŮM
Odstěhoval jsem se a jen vzpomínky
zbyly jako povzdech maminky
I mé dětství zůstalo v tom domě
a nevrátí se pro mě
A jenom moje stopa vtisklá do betonu
na dvorku tu za mne musí stát
Špičkou míří k dveřím domu
které už nikdy nebudu otvírat
SÍLA POSVÁTNOSTI
Jak je to prosté
Když poprvé svíráš v rukách své dítě
uklidňuješ i tep srdce aby se neotřásla zem
a tajíš dech aby se neprobudil uragán
Prožitek posvátnosti tě zbavuje všeho nízkého
a najednou ti připadá že na světě
je radosti mnohem víc než dřív
NEZAPOMEŇ
Zhasni
když odcházíš z domu
Ať tu po tobě svítí
vlastní světlo
Stín který cestou vrháš na zem
ať není stínem tvého zla
A život který si neseš
ať není klamem
|
