na další stranu
Jaroslav Holoubek
CESTA VLAKEM
Do Prahy ještě daleko
skáčeš mi po krku
vlak hledá nádraží
cikáni z výkopu
mávají krumpáčem
z masek se kutálejí modré oči
Točí se točí
korouhvička
dbá na pohyb
přivírá víčka
Slova se třesou v mlýnku na ovoce
ořechy s medem namazaným kolem huby
průvan ve vagónu zveršoval jízdní řád
a vyřvává: Ich bin schon da!
Da bist du endlich!
Báseň napoprvé báseň naschvál
báseň na bod mrazu báseň na konečné
báseň na přeskáčku
báseň o životě buňky
Zatímco dorůstají kosti snů
opojná poezie mízních uzlin mu stoupá do hlavy
Nad krajem létá černý oblek bez těla
kalhoty sako vesta beztělá
Koleje do nikam
do kam se už nedostaneme
nonsens zdvořile se zdráhá
česká železniční dráha
Zloději odvazují vzducholoď vodoloď
na splátky provazy deště
Díváš se mi do karet
a vynášíš
naši tmu na denní světlo
Za zdí ženské věznice pramení hudba
vodíš své děti za ruku jak staré pokojové hodiny
a zkoušíš znovu na pláži zralých příslibů
co se tu za tu dobu změnilo a co zůstalo jak dřív
Žádné začátky žádné konce
Stoupáš si na špičky
už z dálky máváš rukou jako Socha svobody
Tak přijíždíme do hlavního města
balík informačních paprsků
dosud nepojmenovaný
svázaný do kůží z kůzlat králíků a ovcí
To se nedá popřít
Zase jsme to jenom my dva
|
