na další stranu
Jaroslav Holoubek
Hříbě v náušnici
Do těch narozenin jsem se probudil
brzy za úsvitu
Uskakoval jsem na stranu
před utrženou parní lokomotivou
Podél cesty upalovali básníci své texty
brali do rukou verš po verši
řádky sebou mrskaly jako ryby
a autoři věřili
že překvapení může přijít nečekaně
Jako hříbě v náušnici
Ale co se stalo?
Otočila ses ke mně
a objala mou čtverhrannou hlavu
Při milování hýkáš jako oslice
červivé dřevo postele začíná zas růst
Představ si že se mi vrátil ten sen
z Freudova mlýnku
Chodíš po telegrafních drátech
a já za tebou utíkám
s pochodovým bubínkem na krku
Chtěla mě zastřelit
vysvěcenou skleněnou koulí
a teprve když jsem stál
po smrti opřen o hrobku
a kouřil dlouhé cigáro
došlo mi že
žijeme v nejkrásnějším ze všech možných světů
A tak jsme si sehnali pár přátel
schopných upadnout do vytržení
a díváme se jak jste šťastní
že jste se naučili tančit dobové tance
a už se ani nesnažíte pochybovat
o výjimečnosti všeho co se vám přihodí
Protože máte v sobě ambice nekonečna
které jdou až k delíriu
znovu se vydáváte na cestu krajinou
která už vypadla ze všech
zeměpisných příruček
Jdeš s nimi a ani neposloucháš
na co vzpomíná osmapadesátiletý muž
letící nad starou Evropou
na galském kohoutu
Je to jako bys mu zakázala
otáčet se v jednosměrné ulici
Sen se stává účastníkem zájezdu
básník nepozorován klečí
v zahradě psychiatrické léčebny
a líže Eiffelovku v rozkroku
Čekáme že se zas někomu narodí
Takový už je život
|
