Václav Hrabě

Pár tónů

Ztracený v mrtvém moři
asfaltu a sektorového štěstí
brouzdáš se velebností Václaváku
a tma je něžná a sladká
jak párek teplejch
Několik regimentů samozvaných
prokurátorů v šestistupech
dupe tvou hlavou
Vzorný předpisový krok
Vzorné předpisové mozky
žádající přiznání
úplné veřejné a předpisové

A ty jim utíkáš
anonymním krokem flákače
a nikdo z kolemjdoucích neví kolikátá je to
alej kolikátý večer a země kterou utíkáš
v anonymitě flákače
utahaný a zmatený
až do té chvíle
než v zastrčené ulici vykřikne z okna
těch pár tónů které přebývají Může to být
bluesový mišuňk rumu a deště
lidovka o zarostlé cestě a jeřabinách
trombóny pana kapelníka Beethovena flekující
osud
Na tom nezáleží Zastavíš se
a prokurátoři zaplňují ulici
rozkročení sebejistí slintající
s dojímavým úsměvem který vše chápe
zatímco ty říkáš že teda jó
že tu holku máš rád a ať ti
dají pokoj

Ale tím jsi učinil přiznání
úplné a veřejné
a namísto nich se za tebou rozbíhají
jiní Anonymita flákače
ti už nepomůže Utahaný a zmatený
zády k oknu z kterého pořád padá
těch pár tónů které přebývají
snažíš se Zelenáč
v pistolnickém městě

A tu přibíhá první s balíkem dopisů od ní
a ty vzpomínáš na ty dva dny kdy jsi četl
od a až do zet telefonní seznam aby ses dozvěděl
jak se jmenuje a kde bydlí

Přibíhá druhý a ukazuje knihu kterou mu dala
k Vánocům a znovu je Štědrý den a ty jsi úplně sám
na celé koleji s balíčkem tabáku
odlivkou špiritusu a rabijátským smutkem
Majakovského

Přibíhá další s cucflekem na krku
a ty myslíš na její slzy ve vystydlém zaprášeném parku
a jak se ti konečně povedlo
aspoň jednou zahrát to sólo v St. James Inphirmary
pořádně a jak jsi poprvé viděl
ten krásně žlutý obraz od Veneziana

A další vytahuje z kapes
její prádlo a pikantně vypráví
a ty znovu jedeš v kodrcavé tramvaji na Spořilov s půllitrem
rumu a malou deskou Miles Davise a moc se bojíš
abys ji nerozbil a znovu stojíš
po bůhvíkolikátém zbytečném flámu
před výkladní skříní a obdivuješ
ten krásně žlutý a modrý obraz od Veneziana
a někdo ti říká
„seš stejně trhlej...“

Ano Přibíhají
pořád další a další neboť ses přiznal
a teď si to musíš zodpovědět proti všem
kteří přijdou a mohou
přijít
A tento bijící se v prsa
a v pleš
pugétem stovek a dekretů (Ejhle! Pravověrný!)
křičí: „Mladíku, život se točí
jak kolotoč! Uhněte! Dokud je čas!“
A ty říkáš Ano točí se to jako kolotoč
zase je říjen koupím si tři lampióny
a večer se zamknu a budu si na nich přehrávat
ten žlutý renesanční obraz
A rok se otáčí jak kolotoč
Hulánské koně srpna Eroplán
s babím létem natupírovaná
Ofélie v březnovém blátě Pokašlávající
labutě listopadu Tok se otáčí
jak kolotoč a flašinet vrže unisono s tebou
těch pár tónů které přebývají Beethovena verbuňk nebo blues
Rok se otáčí
stojíš v té ulici sám
proti všem kteří mohou
přijít

A do chraptění flašinetu
slyšíš odněkud z přízemí
věží a luceren
ženský hlas
jak volá:
„Zastavte principále
zastavte!
Toho člověka u střelnice
odněkud znám“

(publikováno v Divokém víně 2 / 1967)

Ostatní tvorba Václava Hraběte publikovaná v Divokém víně:
DV 77/2015: Rukopisy z vojny (1961 – 1963) editoval Jiří Růžička a další
DV 76/2015: Básně z let 1963-1965
DV 75/2015: Ať je můj verš jak drzá hudba a další
DV 20/2006: Stoptime
DV 14/2005: Ty, (Po špičkách couvaje…) a další
DV 10/2004: Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, Září Dlouhonohé září a další
DV 6/2003: (Blues na památku Vladimíra Majakovského)
DV 6/2003: obrazová přříloha