Václav Hrabě

Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky

Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky
už bych se asi neprobudil Ale představa
Lombardského paláce zapadajícího za tvou hlavou
stojí za to Tedy
znovu se učit nazpaměť jedno telefonní číslo
znovu šedesát cigaret denně
znovu denně dva rumy pro Pánaboha
aby to dobře dopadlo a každodenně
strach že se dá k abstinentům
a každodenně stejný úlek za svítání:
Prosím vás pane strážmistře
nemohli by ti ptáci na chvíli
přestat hulákat? Můj miláček
je vochraptělej
a já mu nerozumím
vlastního slova...“

Září Dlouhonohé září

Bílá jablka pod nohama lancknechtů
kteří se vracejí Jé děvče mé
pojď za armádou Na nebi labutě
z terylénu Tolik vlaků
Tolik dlouhých vlaků a z žádného se nevidím
vystupovat Kdybys mě náhodou viděla
bezradně bloumat někde po perónu
podej mi o tom neprodleně zprávu
(neboť ani ta nejpomalejší
tramvaj nejezdí věčně)
Ostatně myslím
že tak jako v jiných katedrálách
i na nádraží by měly být
instalovány varhany

A na místě oltáře bude telefon

Tak teda na Karláku před výkladní skříní
se sedmi francouzskými koňaky
a duchem elektronického Buddhy v prosincovém vzduchu
Dívka která si myje vlasy
na druhém konci telefonního drátu
a moje hladová slova
bezmocně chrastí membránou

Kdykoli po těch letech
zvedneš telefon s neznámým hlasem
znovu proklopýtají noblesním pokojem
zmuchlané verše našich čtyř očí
dohromady Kdykoli od té doby
v každé telefonní budce pára
z heřmánku a z tvých rukou

Tramvaj plná myší a vykrmených citů
a já fakt nevím kdy jede
poslední vlak do Hammeln zrovna tak jako nevím
jak se řekne „Budu tě čekat“
v minulém čase
Sedm set třicet šest kroků k výkladní skříni
škubavé neony lásky v rozhovorech které míjím
dech zamrzající s pitomostí hrdinů na skleněných
dveřích tvé nepřítomnosti
kytice kouře v zubech gotických oken
rekviem za smutné něžnosti fialově dohořívající
ve schnoucích vlasech

Fakt
nemám ponětí kdy jede poslední vlak
do Hammeln Panty hodin staletí nemazané
vržou tmou
A postavíme tady skvostnou hospodu
kde bude možno kdykoli se potkat
S nepřetržitým provozem
na stěnách sekyry
po všech škvorcových láskách
Nad vchodem malovaný štít
„U sedmi Martellů
před řetězem
na začátku
mostu!“

(publikováno v Divokém víně 9 / 1965)

Ostatní tvorba Václava Hraběte publikovaná v Divokém víně:
DV 77/2015: Rukopisy z vojny (1961 – 1963) editoval Jiří Růžička a další
DV 76/2015: Básně z let 1963-1965
DV 75/2015: Ať je můj verš jak drzá hudba a další
DV 20/2006: Stoptime
DV 14/2005: Ty, (Po špičkách couvaje…) a další
DV 12/2004: Pár tónů
DV 6/2003: (Blues na památku Vladimíra Majakovského)
DV 6/2003: obrazová přříloha