Natálie Kolářová

Tátovy diářky

Na nočním stolku jsi nechal propisku
mé dědictví — poselství
ještě nevypsané
a já vnímám touhu duše samotářky
psát s ní dokud nevyschne
její náplň bezedná
zatím stelu své myšlenky na polštářky
s vůní levandule či meduňky
a bojím se co s nimi bude
Ptala jsem se u kartářky
říkala že stejně nemám na vybranou
že nesmím zůstat knihou nedopsanou
ale že mám z tátových diářků
černých brožovaných výtisků jeho plánů
barevně vlnkovaných na každý den
rozluštit
svá vlastní slova ze zdí nářků

(současná tvorba)