Ladislav Landa

Sezení

Přijíždí Smutek ve svátečním vohozu
na nohou přivázaný řinčící prázdný lahve
v klopě zandanou zvadlou mimózu
a za ním klopýtá se starej dobrej Ahasver

Sednou si tady uprostřed mýho pokoje
půjčím jim na vodku a oni si smutně přiťuknou
Smutně se Smutek rozesmutní – a v tom to je
— že sedím s ním a nemůžu se hnout

Věčný žid věčný štvanec načechrá si pejzy
a makarónsky mluví se mnou – kde ten všude byl
řekne že v tom to je than I´m lazy
a že jsem darmošlap a že mě odnese divoký času kvil

Sedím tu s ním a s hostama který nejsou zvaný
a nemám vodvahu je vodsaď vykopnout
a když to matka vidí řve Pro Kristovy rány
proč zrovna můj syn musí bejt takovej smutnej bloud

Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí

Chce se mi brečet když vidím fotry
z továren chrastit bandaskama s bryndou
nasedat na kola s čepicí v ksichtě a pak
po malý šutratý silnici šlapat domů

Stojím vedle škarpy vočurávám trpkou
zaprášenou blumu a vy se na mě díváte
a myslíte si vandrák a jedete domu
ke třem dětem Azorovi prdelatý manželce
a čtyřem stěnám

Stojím tu vandrák a vy sedíte doma u večeře
s lžící v bramboračce a kecáte Dneska povídal
vedoucí Představ si to Znalas toho nojo a děti vám
rostou pod rukama už jsou skoro na umření

Ležím tu v seně vandrák s místní fešandou
a vzpomínám na vás jak doma výráte na
televizi a potom zívnete a spíte

Ráno mě budí mlha a seno v uchu
a siréna ve dvě oddrkotá vaši
bandasku s hnědým škraloupem a druhej
den je zase oddrkotá denně dál a dál

Stojím tu vandrák řeknete si ve škarpě
s trpkou blumou v puse a ošoupanejma nohama
a marně čekám na váš příjezd
ač je ráno a vy ne a ne přijet je
k zoufání směji se na vás kysele jako
angrešt a vy nic ticho bude asi neděle

Sonet o smrti

Řeže mě do chodidla břitva
Já skončím jako Jesenin
Zemřu na lásku k množství Nin
Jestli mě nezahubí bitva

Jak bude krásná moje pitva
V srdci mi najdou černý blín
Ledviny sežrané od vín
A bude truchlit duše tvá

Až budu tlíti v márnici
A potom (jak tohleto říci?)
a na Slavíně pohřben potom

Pak vzpomeňte si na mne všici
Teďka jsem zrovna spolknul mšici
jsem mrtvý a nevím o tom

Jestli vám netáhnou kamna
a těžko oheň rozdělat
pak hodí se ti tvorba má
ač takhle skončím přece rád

Vždyť verš mi jenom padá z ruky
slova a rým sám od sebe
do těchhle básní se mi vkrádá
snad vědí že jsou pro tebe

* * *

Tebe by sem chtěl holčičko
potkat tak za deset let
Teďkon máš mašli ve vlasech
a pytlík s kuličkama na krku
pověšený jak amulet

Chtěl bych tě potkat na jaře
až budeš o deset let starší
až umeješ si umouněné tváře
a narostou ti zuby
a místo tohodle poskakování
budeš tančit valčík

A pak mě pozvi na svatbu
a já se tam setnu jako nikdy
A pak mě pozvi na křtiny
a já dám tvýmu synovi na známku
aby mně mohl napsat
až budeš mít funus

Vozvi se takhle k večeru za deset let
na moje telefonní číslo
ty malá holko vyvalená
Chtěl bych tě uvidět

(publikováno v Divokém víně 9 / 1965)

Ostatní tvorba Ladislava Landy publikovaná v Divokém víně:
DV 77/2015: Balada Magdaleně a další
DV 35/2008: Básně z let 1962 až 1965 a další
DV 25/2006: Lekl leknín
DV 13/2004: (Chtěl bych být…), Kolo a další
DV 12/2004: Návod, (I když jsem visel za nohy…) a další
DV 11/2004: Sonet Soně, Bejvalo veselo
DV 7/2003: (Malá slabost v kolenou…), (Po břiše mi leze…) a další
DV 7/2003: fotogalerie
DV 5/2003: (Můj bratr chodil…), Jak cítím déšť a další
DV 3/2003: Balada Magdaleně, Vzpomínky