Ladislav Landa

Básně z let 1962 až 1965

Můj bratr chodil kouřit do stodoly
na seno.
Odstavil jsem mu žebřík
a utekl jsem.
Byla noc, bratr se bál.
Potichu vyházel cigarety na zem
a pak do nich jako do peřin seskočil.
Zabil se, šílenec.

Jak cítím déšť

Kanál v ulici,
černou řeku s lesklou rybou
po ní plující.

Límec stále ohrnutý,
nahý chodím v krupobití.

Okap a střecha,
bláto, deštník.

K ránu
probudím se.
na louce urousám si nohavice.

Doma najdu v mokré botě
sedmikrásku.

A žena řekne:
"To je dneska ňáká rosa,
to abych šla zase bosa."

Sezení

Přijíždí Smutek ve svátečním vohozu
na nohou přivázaný řinčící prázdný lahve
v klopě zandanou zvadlou mimózu
a za ním klopýtá se starej dobrej Ahasver

Sednou si tady uprostřed mýho pokoje
půjčím jim na vodku a oni si smutně přiťuknou
Smutně se Smutek rozesmutní - a v tom to je
- že sedím s ním a nemůžu se hnout

Věčný žid věčný štvanec načechrá si pejzy
a makarónsky mluví se mnou - kde ten všude byl
řekne že v tom to je than I´m lazy
a že jsem darmošlap a že mě odnese divoký času kvil

Sedím tu s ním a s hostama který nejsou zvaný
a nemám vodvahu je vodsaď vykopnout
a když to matka vidí řve Pro Kristovy rány
proč zrovna můj syn musí bejt takovej smutnej bloud

Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí

Chce se mi brečet když vidím fotry
z továren chrastit bandaskama s bryndou
nasedat na kola s čepicí v ksichtě a pak
po malý šutratý silnici šlapat domů

Stojím vedle škarpy vočurávám trpkou
zaprášenou blumu a vy se na mě díváte
a myslíte si vandrák a jedete domu
ke třem dětem Azorovi prdelatý manželce
a čtyřem stěnám

Stojím tu vandrák a vy sedíte doma u večeře
s lžící v bramboračce a kecáte Dneska povídal
vedoucí Představ si to Znalas toho nojo a děti vám
rostou pod rukama už jsou skoro na umření

Ležím tu v seně vandrák s místní fešandou
a vzpomínám na vás jak doma výráte na
televizi a potom zívnete a spíte

Ráno mě budí mlha a seno v uchu
a siréna ve dvě oddrkotá vaši
bandasku s hnědým škraloupem a druhej
den je zase oddrkotá denně dál a dál

Stojím tu vandrák řeknete si ve škarpě
s trpkou blumou v puse a ošoupanejma nohama
a marně čekám na váš příjezd
ač je ráno a vy ne a ne přijet je
k zoufání směji se na vás kysele jako
angrešt a vy nic ticho bude asi neděle

Sonet o smrti

Řeže mě do chodidla břitva
Já skončím jako Jesenin
Zemřu na lásku k množství Nin
Jestli mě nezahubí bitva

Jak bude krásná moje pitva
V srdci mi najdou černý blín
Ledviny sežrané od vín
A bude truchlit duše tvá

Až budu tlíti v márnici
A potom (jak tohleto říci?)
a na Slavíně pohřben potom

Pak vzpomeňte si na mne všici
Teďka jsem zrovna spolknul mšici
jsem mrtvý a nevím o tom

Jestli vám netáhnou kamna
a těžko oheň rozdělat
pak hodí se ti tvorba má
ač takhle skončím přece rád

Vždyť verš mi jenom padá z ruky
slova a rým sám od sebe
do těchhle básní se mi vkrádá
snad vědí že jsou pro tebe

***

Tebe by sem chtěl holčičko
potkat tak za deset let
Teďkon máš mašli ve vlasech
a pytlík s kuličkama na krku
pověšený jak amulet

Chtěl bych tě potkat na jaře
až budeš o deset let starší
až umeješ si umouněné tváře
a narostou ti zuby
a místo tohodle poskakování
budeš tančit valčík

A pak mě pozvi na svatbu
a já se tam setnu jako nikdy
A pak mě pozvi na křtiny
a já dám tvýmu synovi na známku
aby mně mohl napsat
až budeš mít funus

Vozvi se takhle k večeru za deset let
na moje telefonní číslo
ty malá holko vyvalená
Chtěl bych tě uvidět

Chromozom bar

Byl jsem přejet funebráckým vozem
a ještě než jsem bouchnul hlavou
vo zem,
viděl jsem bláto, do kterýho jsem
pak upad,
a pak jsem cejtil po sobě válec
dupat
a řek bych, že to asi byla smrt.

Předtím sem nikdy neměl možnost
umřít a myslel sem si, že to není žádná
hlína.
A teď sem se najednou vznes a vylít
a viděl svý rozbitý tělo cukat se
a vzpínat
a můžu říct, že mi bylo celkem fajn.

Čekal sem na nebe nebo na
pekelnej kotel
nebo co, ale vidím jenom hotel,
hnusnej pajzl, a na něm Chromozom bar
stálo a před ním nějakej spiťar
mi votevřel a šel sem dovnitř.

A tady sme byli pohromadě všici
(i když sem je slyšel, neviděl sem nic)
a byli sme veselí a šťastný nebožtíci
a trsalo se a muzika hrála a že
byl hic,
začal sem pít a potom taky chlastat.

Až mi začalo bejt zle, jak sem
byl sťat,
a najednou sem odstal strašnej hlad
a začal sem mít zase lidský cítění
a pak sem cítil ránu a krutý
mrazení
a pak nic - nejspíš sem přestal
existovat.

A přišlo ticho
a já tam mrtvej stál,
tam, co je východ
z podniku Chromozom bar.

Sonet Soňa

Když jsem měl na krku už smyčku provazu
když v kávě jsem měl lžíci arsénu
když skákal jsem s šutrem do bazénu
a dal bych život třeba pro vázu

když naději jsem hledal jen v mázu
když plival jsem krev rudou ve hlenu
a nevěřil že krizi překlenu
tu jsem tě potkal - moji oázu

A proto neustále láskou plám
když chodím kolem vody sám
a proto vzdychám pyšnou šíji kloně

A ty jsi mi nejmilejší hlavolam
a jak jsem řekl láskou plápolám
a mám tě raději než svého koně

Bejvalo veselo

Když jsem měl vlasy
až dolu na čelo
chodil od první klasy
bejvalo veselo

Když jsem neměl jinou starost
než tahat holky za copy
Teď jsem ale vyrost
a kdopak todle pochopí

Chci zase bejti malý škvrně
chci zase chodit do školky
chci u maminky večer vrnět
a házet bahno na holky

Dejte mi houpacího koně
do pusy dudlík
a do ruky šlehačku
Dejte mi dětství
a koupím sobě a Soně
celej svět za kačku

Návod

Vezměte ještě teplé kravské mléko
a svlékněte se do naha
Potom střídavě válejte se
v bahně špíně
a polévejte se mlékem
Několik dní počkejte
a nechte se vykvasit

Pak již zaručeně budete
smrdět
jako starověký pastevec

***

I když jsem visel za nohy
tváří v mraveništi
smál jsem se tomu
kdo mě tam pověsil
nemaje nic jiného na práci

***

Můj bratr
rybář
chytil štiku

Můj otec
lovec
ulovil laň

Matka má
sandtnerka
oboje upekla


benjaminek
přikládal polínka

Sestra má
požárnice
potom všechno uhasila

***

Nemohu se dívat na hodiny hrací
Vzpomenu si vždy na pána který zvrací
když zvonkovou hru v šest spustí Loreta
a na náměstí
klapne poslední roleta

Pán buší na dveře a zavřené okenice
nakonec ale musí zlomeně předklonit se
ohnout se nad kanálem vyzvracet všechna muka
a ráno jít do práce
a nechat srdce pukat

***

Chtěl bych být
seschlé ňadro stařeny
chtěl bych být strom
jemuž už shnily kořeny
chtěl bych být shnilé
poslední jablko v almaře
chtěl bych mít jiné touhy
než tyhle zvrhlé tužby lháře

Kolo

Za zasněženou plání
stojí černé stavení.
V tom starém černém stavení
sedí čtyři páni.

Prvému chybí oči,
druhý nemá uši,
třetí neví, že svět se točí,
čtvrtý zná jen, co se sluší.

Tihle čtyři páni
jsou spravedlnost světa.
Byli nám sem sesláni
- je to jejich meta.

Do jara nevydrží

Do jara zajde
řekli si
při pohledu na dívenku
plnou bujaré síly
mládí a nadšení

Do jara zajde
usnesli se
škoda jídla
škoda pití
škoda všeho pro ni

Nechme ji v cele

A opravdu
a skutečně
dívenka do jara zašla

Exkurze v kanále

Pampelišky nám tu sice nerostou
ale když tyhle fekálie usušíme
a pohnojíme jimi louky
je tam hnedle
pampelišek plná prdel

Dva

Na rány kladli si
jitrocel
na hlavu lopuchový list
aby jim nežhnulo do očí
slunce
aby je nepálily žahavé kopřivy
a potom obrněni láskou
nazí se vrhli
do strniště

***

Bim     Bam řekl jsem vesele Ale nikdo tomu nerozumí A tak jsem smutný

***

Upadáš
v narkotický spánek
Možná máš
zrovna špatný den
Svým dechem
dělám v tvých vlasech vánek
Jsem mechem
dokud nepřijde den

***

Když ráno
padne ti slunce do pokoje
Napsáno
máš na čele znamení
Dvě tváře
jedna z nich je moje
Z polštáře
proberou se ze snění
Nevím kam
odejdu až se vzbudíš
Možná sám
nebudu moci žít
Sněd jsem jed
a jsem otráven tudíž
Sladký med
tvých očí jsem neměl pít

***

V tramvaji na místě pro invalidy
sedí v rohu má hlava
hoří v líci žhne rudým plamenem
nevím zda je to ta pravá
Havran průvodčí
vykloval mi oči
z uší mi kape andělský zvuk
V tramvaji na místě pro invalidy
sedí má hlava
Jsem celkem fešák kluk

***

Umíraje hladem
bojím se cokoli sníst -
bylo by mi špatně
z přežrání

Balada za zády

Potok hučí, šumí lesy,
skoro stejně jako kdysi,
hučí stejně jako tehdy,
když táhly vojsk tu hordy.

Stále klidně hučí
a na tom mu nezáleží,
poslouchá-li jej Čech či Němec,
Nor či západní Senegalec.

Stejně ukrývají houštiny,
ať jsi pronásledovatel či pronásledovaný,
stejně láká k ukrytí díra
jeptišku i pionýra
a komáři se neptají,
koho v noci bodají,
ať vraždíš či nevraždíš jejich bratry,
přece krev ti vysají.

Zelené hory si stejně dělají legraci
z dýchavičných dědků,
jako přirozenou hradbou byly
našich předků.

Je jedno mlze, jestli nehodu zaviní,
prší, slunce svítí, vítr fičí,
jen člověk někdy bezmocně mlčí.
Přijme stejně bažina
kněze jako špióna
a ptákům je jedno komu zpívají.

Smrt koně

Drasticky cením
svoje žluté zuby
zatnuté do žlabu
v agonii

A všichni řvou:
Dobijte ho ať se netrápí

Až pak přijde
bělovlasý stařec s puškou
(když jsem byl hříbě
jezdíval na mně)
a hladí mě na čele

Cítím chladnou hlaveň
na lysině vedle oka
a potom -
zase jsou tři metráky
čerstvý koniny

***

Zásadně zavrhuji rasismus
                  (Chameleon)

***

Více světla
                  (Lampa)

***

Jsem pro další rozvoj plavectví a vodních sportů
                  (Vodník)

***

Šetřím elektrický proud
                  (Rozbitá výbojka)

***

Využijme nezkrocené podzemní živly
                  (Nájemník ze suterénu)

***

Jak lvové bijem o mříže
                  (Chovanci z ústavu choromyslných)

Ztečení hory

Nejsi mrtev tikají ti hodinky
od maminky
darovaná šála tě hřeje na zádech
tvůj ztichlý dech
rozehřívá k životu lišejník
ač zimou ztich
Umíráš
Ležíš v krvi pod skalou
první a poslední
který se odvážil a odváží
a hora zahanbena k smrti
stydí se a odvrací
když tvé tělo odvážejí

Ostatní tvorba Ladislava Landy publikovaná v Divokém víně:
DV 77/2015: Balada Magdaleně a další
DV 25/2006: Lekl leknín
DV 13/2004: (Chtěl bych být…), Kolo a další
DV 12/2004: Návod, (I když jsem visel za nohy…) a další
DV 11/2004: Sonet Soně, Bejvalo veselo
DV 10/2004: Sezení, Zpěv sirén v Ústí nad Orlicí a další
DV 7/2003: (Malá slabost v kolenou…), (Po břiše mi leze…) a další
DV 7/2003: fotogalerie
DV 5/2003: (Můj bratr chodil…), Jak cítím déšť a další
DV 3/2003: Balada Magdaleně, Vzpomínky