na další stranu
Eduard Veselý
Bořivojka
Pestrými štíty hospůdek je tetovaná
Montmartru Žižkova se táhne rukávem
Šedivou žílou silnic šněrovaná
prsteny aut se leskne nad ránem
Alejí rozsvícených oken půjdu k západu
holínky komínů než měsíc obuje
Tam slunce zhasíná svou zahradu
večerních pijáků se včelstvo srocuje
Hospůdka Nad Viktorkou plástev medová
pěnivá sklenička mě svedla po cestě
Jak srdce prostitutky byla ledová
skleněné rty jsem zulíbal té nevěstě
Medúzy nonstopů už do tmy žahají
Jak rozkojené bradavky mě přivinou
Do plných pohárů mi verše padají
Za chvíli vítr posnídám a půjdu za jinou
Bota ve větvích
Snad někdo stromu výšku záviděl
tak po něm hodil aspoň botu
Stala se ptákem který vyplazuje jazyk
Ptákem co poletí jen dolu
Nač lámat si s tím hlavu
jak ocitla se bota ve větvích
Možná jen někdo běžel po nebi
a nechtěl se už vracet
Bezhvězdná noc
Po nebi oči krouží hledají
jak malí hloupí ptáčci zobat hvězdy chtěli
z propasti mraků můra sletěla
z tabule noci hvězdy setřela
v zrcadlech víček zůstanou však napořád
Nahý vítr ve městě
Chytáme nahý vítr v ulicích
jak síťky na motýli míjí tváře
uteče do parku a obleče se do listí
na rohu prolistuje staré noviny
Chodníkům zaplivané paty osuší
nedává přednost na přechodu
Někdy se zatočí jak husar na koni
a začne dělat kousky
Utrhne tašku ze střechy jak plod
pak rozevlátě nabídne ji chodcům
Jestli se na něj zlobí je mu fuk
Ten starý uličník je vždycky nad věcí
Oči
Jednou si vezmu okno na záda
a odnesu až do lesů
Tam otevřu ho k slepým pařezům
odtrhnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka
Zelené číše listů za oknem
Slunce v nich perlí jako šampaňské
budu z nich pít až dopiju je do stínů
Poslední kapky spadnou světluškám
Stříbrnou cestou zpátky k neonům
mé okno pomůže mi měsíc nést
Doma ho tiše opřu o stěnu
zavřu zas dokořán a rozsvítím
Ráno
Z košíku hvězd zas skutálel se den
Jak čerstvý pomeranč je nedotčen
Až slunce oloupe z něj slupku tmy,
do spánku po ní sklouznou sny
Mokré ruce
Mám rukavice z čapích zobáků,
lopatky parníku mi nad hladinou překáží
Telefon probuzená žába na pánvi
a průvan škodolibě nabídl mi záclony
Zelená víla
V domečku na palouku pod čelem
zelená víla sedí u spinetu
Klávesy hladí něžným dotekem
Z komínu znějí tony menuetu
Lechtivý spinet varhan nabral sílu
Brunátný trubač troubí na trombon
Závojem kapesníku přikryl vílu
Nosatý myslivec jí láká na bonbon
Obutí lidé
V žalářích bot se nohy míhají
Svá měkká těla hlemýždí tam skrývají
Před špínou chodníků a davem botonožců
Hrubých a špičatých jak hlavy nosorožců
Však kdysi byli nohy svobodné jak ptáci
Pak člověk vynalezl práci
On sobě boty ušil později
A zrodili se první zloději
V oblacích bosí ptáci létají
Řetězy chodníků a silnic nemají
Do míst kam boty nedošlápnou odletěli
Obutí lidé uvěznit je chtěli
|
