na další stranu
Leopold F. Němec
volné soboty
ptáci to mají hrozně blbý
musí létat v sobotu
v neděli
musí létat v pátek
nemluvě o tom že létají
i když je státní svátek
i bezdomovec to má blbý
nic nedělá v sobotu
v neděli
nemusí dělat v pátek
a samozřejmě že nedělá
ani když státní je svátek
a blbý to má i poslanec
ten dělá v sobotu
v neděli
dělá i v pátek
a smuteční klade věnce
když občané mají svátek
jenom já to mám docela fajn
celý týden mám robotu
už v neděli večer těším se
až bude zase pátek
a v sobotu manželka v posteli
tvrdí že měla svátek
já ale nejsem blbý
vím že ho měla v pátek
v neděli
bývám na šrot
tak aspoň kurva v sobotu
dejte mi všichni svátek
zelený osud
nevím proč neviděly
mé zelené kočičí oči
jak celí chtiví
kolem tebe krouží
a jako já
touží po jediném
být tam
v tranzu dokonat
rozechvět celé tělo
jak večerní vítr
a nasytit i zrak
to tvoje krása prokletá
červený hadr v koridě
je příčinou že pláčeš
jen stojíš
klopíš zrak
a mlčíš zarytě
hřích a otylá vášeň
nakonec tě zlomila
teď bez uzdy
pobíháš po návsi
jak Aymého zelená kobyla
no tak si plivni
co týká se morálky
nemám žádnou velkou čáku
třeba jako vousatý
Rasputin z Obilňáku
kdo jiný by to mohl být
než carský lžimnich
jenž oblažoval carevnu
a děcku jedu dával pít
koho skrývá pod kutnou
ten nevítaný pop
tuším ďábla s ocasem
jenž žene ženy v hrob
nemoc se mu vyhýbá
zbožným lidem ale ne
skrze nemoc bůh nás zkouší
i ty se dočkáš satane
ústa svoje ztiš a zmizni
nebo přistup ke mně blíž
klidně na mne třeba plivni
a neznesvěcuj Kristův kříž
blůz staré pohovky
nebe je modré
slunce je teplé
stará červená pohovka
čeká a čeká
přijde? nepřijde?
sundej klobouk
prosím
a žádné otázky
toť celý on
vnuk starého Procházky
vzrůstem nevelký
však srdce jak velký zvon
teď vrzavé tóny
zrezivělých per
s nářkem zpívají kuplety
stále stejných her
dokud na věží kostela
nezačne k motlitbě svolávat
starý a velký
otlučený zvon
bim bam
bim bam
rozvalina a poustevník
na vápencovém hrbolku
z krásné a pyšné bašty
jen stará rozvalina
uprostřed lesa leží
obrostlá houštím a hluchavkou
vprostřed ní tajemná díra zeje
snad hladomorna
nebo sluj
vervou a s chvěním do ní se spouštím
za úzkým vchodem
hned do šířky se roztahuje
všude přítomné vlhko
stěnami mne olizuje
podél nichž z lůna díry
vane zvláštní puch
váhám zda hlouběji
do tmavé sluje
nebo z vlhka raději ven
či na okraji zůstat ležet
mezi hluchavkami
schlíplý a unaven
již dlouho jsem poustevník
tak riskuji
starou rozvalinou
v její tmavé a vlhké díře
na věky být zavalen
maturita
mladý les
v něm spousta
rovných
ztepilých smrků
uprostřed bílá břízka
a starý buk
k sobě se kloní
jako by dělali vrků
pod nimi listí
tráva
a mech
studí a zrychluje
milencům dech
náhle vše ztichlo
veverka sojka
i mladé ptáče
jen studentka bez blůzky
potichu pláče
profesor nemluví
nepláče
není zde jeho duch
jen oči má upřené
na ty dva listnáče
jako by dělali vrků
zvláštní to nepoměr
uprostřed mladých smrků
|
