na další stranu
Leopold F. Němec
Jiří Anderle: Voják, žena a tři děti
1981 tuš, olej, kolážovaná fotografie na plátně, 100 x 120 cm
U TEMPLU
z kostela svatého Jakuba
otevřenými vraty
varhany znějí z chóru
jakoby chtěly ojemnit
vousatý hlas rabína
z vedle stojícího templu
když zpěvně předčítá souvěrcům
starou vzácnou tóru
jen o kousek dál
s kalichem na střeše
v o mnoho mladším kostele
s tlustými rudými koberci
a s akustikou jako v chrámu
evangelíci augsburského vyznání
modlí se k svému pánu
říkám si probůh
všechny ty hlasy a zvuky
až dolétnou k němu nahoru
nebude v tom mít zmatek?
já nevím
jen jsem si vzpomněl
jak hlasitě a dlouze zpívá
muezín v mešitě
TREMPOVÉ
Brzy ráno pod širákem
zima jako v márnici
dvě úplně nahá těla
hlavy mají v čepici
vyhládlí a urousaní
v lese blízko Vamberku
dva trempové ve spacáku
číhají na veverku
veverka se objevila
vlezla k nim do spacáku
oba po ni rukou chňapli
že ji šupnou do láku
jisté smrti veveruška
unikla jen o vlásek
on má v puse chomáč chlupů
ona drží ocásek
ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ
pro lásku
pro obchod
možná i pro štěstí
u stánku vprostřed Brna
postává na Římském náměstí
přes oblé boky
stuhou obepnutý svetřík
na nohou
obtažené džíny
vlasy jí cloumá větřík
hluboké oči v barvě Indočíny
těžko hádat
kolik má asi let
místo růžence v prstech žmoulá
ze slonoviny amulet
tak co? bral bys?
to víš že bral prokrista
musím se ale rozmyslet
kdy jsem
a kdy nejsem rasista
WHITEHORSE
ohnutá krajina ponížený služebník
na hřbetě hotel s vířivkou
a rozhledna
v příkopě pod věží bílý kůň
úplně nahý
porcelánové zuby cení
jen tak bez kreditky
leží mrtvý
ohledána koronerem
mrtvola propuštěna policií
k poslednímu rozloučení
pohodný už se blíží
v umělém kameni
laserem vypálený bude epitaf
sám sobě nepřítelem
vzpomíná tvůj přítel vrah
TAM NĚKDE LEŽÍ PŘEDCI
Šrámy a jizvy
po těle i na duši
válčením v boha podlomená víra
nemoci hlad
a bláto zalezlé až za uši
cestou od Borodina
V chalupě rolníka
nechali vojáka
hojit rány z utrpěných běd
zde ztratil své statečné srdce
v roce 1813
mého otce dědův děd
Císařský voják a rolníkova dcera
i děti jejich dětí
jsou již pochovány
však jejich krev i má je přece
dál předci v Slezsku leží
tam někde u Miendzyrzecze
ŤUKY! ŤUKY!
V tom na prahu stojí
chlapisko jak hora
střízlivý jen zpola
jako trampi z Brd
Všechny moje básně
na které jsem hrd
do redakce odnesl
vyšlo ale prd!
Věnováno velkému klukovi Pavlu Šrutovi
FOUKÁ
krajem se nesla
jak chomáček z pampelišky
lehce
pomalu
klikatě
já bloud ho zkusil chytit
do rozevřené dlaně
jenže jako z udělání
od kostelní věže
nečekaně fouklo
chomáček se nese dál
já s prázdnou dlaní
jak solný sloup
stojím na závětrné straně
|
