Leopold F. Němec

Vážený pane Hessi,

již drahnou chvíli z trochu většího povzdálí pozoruji Vaše všeliké konání, jehož cílem je nepochybně snaha naplnit své curiculum roztodivnými taškařicemi měrou vrchovatou. Docela se Vám to daří. Důkazů je dostatek, protože noviny, televize a jiné zpravodajské kanály jsou toho plny. Vy sám jim je začasto poskytujete, což je od Vás zvláště rafinovaný trik.
Jenomže já jsem všechny ty zpravodajské hry prohlédnul. Bezpochyby i díky tomu, že na vojně jsem byl ubytován v baráku, který sousedil se sídlem zpravodajských služeb. Je nasnadě, že o tom tedy něco musím vědět. Doposud jsem však zůstával klidným.
Až Vaše poslední finta s odléváním měděné sochy mne přiměla k činu. Tak trochu jste se prozradil sám, když jste napsal, že se na domovní znamení chodíte dívat 10x za den. Prý aby ho někdo neukradl, protože bronz má cenu. A to je ta Hessova finta. Houby bronz, zlato má cenu. Zkušený analytik pozná, že na fotografii s názvem socha teče do formy, se nelije bronz, ale zlato! Bodejť byste nestál furt před barákem! Opravdu dobře vymyšleno.
Zbývalo už jen zjistit, kde jste k tomu zlatu přišel. Nedalo mi to moc práce. Proč asi Mužík a Genzer přestali tak najednou hledat štěchovický poklad? No jistě, našli ho, a vy se svými kamarády (omlouvám se, že původně mne napadlo s kumpány) jim ho pomáháte ulít.
Rozhodl jsem se tedy, že Vám pošlu pár básniček do DV, abyste z obavy o svůj díl štěchovického pokladu ustavičně nevartoval před svým domem a také si něco přečetl.
Jestli ale moje básničky číst nebudete a dáte přednost tomu zlořečenému zlatu, odejdu do ústraní a budu přemýšlet, kde soudruzi z NDR udělali chybu.

Hezký večer přeje Leopold F. Němec

HAUSBÓT

drží se za ruce
přes lávku když vstupují
u břehu do kotvícího
hausbótu
z dálky to vypadá
každou chvíli že se vznesou
jako dva modré balónky
a přece se krade
jen měsíc a pár dnů trvalo
než lásku jim kdosi uzmul
z vodního domku
i když lávka byla zvednutá
jak v nedobytném hradě
je to hrozná sprosťárna
kázat vodu
a krást ušlechtilé koně

BYLO OTEVŘENO

neklepeš ani teď
kdy už dávno tu nebydlíš
všechno sis odnesla
i ten obrázek kde jsme všichni
já, ty, naše děti
a on
vzpomínáš?
bylo to v září
a stačilo jen pár dnů
abych měl prázdnou zeď
tak nevím proč jsi přišla
a schválně ani neklepeš

DOPIS Z TIBETU

cesta starým lesem
od potoka zvolna
stoupá
tlukot
tlukot
mandarín s balalajkou
na ni nehraje
ve větvích větry omlácené
bučiny
kdo dělá ten hukot
rychleji
rychleji
teď vidím ho
sedí nahý na koni
a cval
a cval
nejezdí ruku v bok
byl to on
a již ztrácím ho
natažená ruka
zůstala v prostoru až po rameno
až tam
až tam

DŮM U ŠTĚSTÍ

večer vyvětrat hlavu
procházkou v podloubí
které víc jak sto let
drží v obklíčení náměstí
nezdál se být špatný nápad
do chvíle
než chytla moje zápěstí
a nepříliš velkou silou
vtáhla mne za vrata
s gotickým portálem
a nápisem "dům u štěstí"

smaltovaný medailon
připomínající daný slib
začal na hrudi mne pálit
když neodbytná představa
že uvnitř domu
otevře svůj klín
piktogram jak dojít ke štěstí
neskonale jitřila mou duši
a na vzpomínky padal stín

závoj z tepla objetí
zamlžil ostrost mého obrazu
rozmazal tvé oční stíny
a celým tělem cítil jsem
příchod inkarnace
s proměnou v dřevorubce
jenž do pařezu
vší silou vráží klíny

NOTORIK

bláto a špinavá voda z kaluže
ti skřípe mezi zuby
když voláš "do prdele"
a hrozíš na červeného opla
který tě zacákal
jak nejrychleji mohl

ani v hospodě jsi nebyl
a do patra po schodech
trousíš z bot bláto
v pondělí stejně nikdy nechodíš
i tak
s obavou třikrát zvoníš
a provinile říkáš "ahoj"
protože domů
jdeš zase jako prase

PANEL STORY

v temném sklepě
panelového domu
v úterý večer po zprávách
došlo k tomu
v co doufal jsem slepě

vypranou prádla fůru
sousedka v sušárně věšela
s kolíčky
na prádelní šňůru
natahovat se trochu musela

jak zvedala s prádlem ruku
zvedala se i její mikina
z pod které
rozpustilé kuku
dělala na mne prcina

zezadu jsem ji obejmul
přitiskl se k ní pevně
pradlenka kolík pustila
čekala na to zřejmě

v extázi padáme na zem
na zem padá i svetříček
v ruce oba držíme
ona můj
já její prádelní kolíček

Ostatní tvorba Leopolda F. Němce publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Poustevník a další
DV 129/2024: Schodiště Bono publico a další
DV 128/2023: Blbých psů je stále dost a další
DV 126/2023: Bouchání na vrata a další
DV 124/2023: Rozhovor s Janem Husem a další
DV 123/2023: Výslech, Loučení a další
DV 122/2022: Magnetická střelka a další
DV 121/2022: A uviděl tělo své matky a další
DV 120/2022: Noční obloha a další
DV 113/2021: Slavné májové dny
DV 112/2021: Palácová revoluce a další
DV 109/2020: Gratulant, Ponožky z borůvčí a další
DV 105/2020: Zemětřas, Magnetická střelka a další
DV 103/2019: Proč píšu poezii
DV 102/2019: Jak medvěd hledal nevěstu
DV 101/2019: Moravský vrabec a další
DV 100/2019: Vanové lázně a další
DV 99/2019: Indie po setmění a další
DV 98/2018: Cesta kolem komína a další
DV 96/2018: Noviny.čz a další
DV 95/2018: Smrtící polibek a další
DV 93/2018: Věrnost, Bílé noci a další
DV 92/2017: Pravděpodobně poslední básně
DV 79/2015: Homodukt, Čekání a další
DV 74/2014: Pacient a další
DV 73/2014: Bílé Karpaty a další
DV 68/2013: Dopis
DV 64/2013: U templu, Trempové a další
DV 52/2011: Síla poezie
DV 51/2011: Taková hloupost
DV 50/2010: In versio, Biograf a další
DV 47/2010: Prsatá barmanka a další
DV 46/2010: Střechy z papíru a další
DV 45/2010: Druhá polokoule, Brněnská spalovna a další
DV 44/2009: Chřipka, Za humny a další
DV 43/2009: Noční host, Stará známost a další
DV 38/2008: Návštěva, Duhový poklad a další
DV 37/2008: Chobotnice, Kouzlo nechtěného a další
DV 35/2008: volné soboty, zelený osud a další
DV 32/2007: Gurmán, Korupce, Jezdkyně a další