|
na další stranu
Leopold Němec
BLBÝCH PSŮ JE STÁLE DOST
V kovových úchytech ráhna
protivně skřípou
řetízky houpačky,
jak housle mladého jáhna.
Houpačka se kýve tam
a hned se vrací zpět,
jako vojna a mír.
Ve dne strašlivý ten zvuk
slyšet vůbec není,
kvůli hlášení rozhlasu
a vřískotu dětí.
Konečně ustává všecek ten hluk,
jen na pískovišti ještě kouří,
sousedova holka a starostův kluk.
S půlnocí zhasínám a jdu spát,
přivírám okno,
aby vrzání houpačky,
která se kývá, i když tam nikdo není,
nerušilo mé noční snění.
Měsíc se chvílemi rozzáří,
jak v Černobylu dozimetr.
Na prázdné houpačce si asi hrají
nebožtíci, nebo větr.
Ti nevřískají a nedělají melu,
jen vydávají puch.
Večerním chladem tisknou tělo k tělu,
dokud kohout kokrháním neukončí noc.
Touláním urousaný český fousek
má dobře vyvinutý čuch.
Pozná, že na houpačce nikdo živý není.
Sedne si před ní, do kokrhání štěká
a na vetřelce dělá dlouhý nos.
Blbých psů je stále ještě dost.
Vstanu a v lednici hledám
od oběda ohlodanou kost.
Z okna ji hodím po tom psovi,
i když nevím, co budu zítra jíst.
Už toho mám dost, krást mi snění.
Zajdu na obec k starostovi,
žádat o příspěvek na bydlení.
ZELENÝ OSUD
Proč neviděly
tvé zelené kočičí oči,
jak celý chtivý touží po jediném.
Být tam a jako hudebník rozezní tympány,
chtěl rozechvět tvé celé tělo.
Kolem se točil jak tornádo v tranzu,
aby tě nasál a nasytil i zrak.
Nejen tvá krása prokletá,
červený hadr v koridě,
je toho příčinou,
proč pláčeš a mlčíš zarytě. Slyšíš?
Hřích a tvá vášeň otylá,
nakonec tě zlomila.
Teď bez uzdy pobíháš po návsi,
jak Aymého zelená kobyla.
STARÝ MUŽ
V parku před kioskem
na skládací židli,
na slunci se hřeje starý muž.
Před sebou plechovku piva,
o stolek opřenou má hůl.
Je stejně sukovitá,
jak jeho třesoucí se ruce.
S hlavou schýlenou k zemi
pobaveně sleduje,
jak drzý vrabec kousek bagety
spadené pod stůl
vytrvale cupuje.
Šetři se vrabčáku,
mluvil k němu stařec,
nedři se jako vůl
a zvolni trošičku.
Co z toho budeš mít.
Místo bidýlka jen posranou větvičku,
sukovitou stejně,
jako mé ruce a vycházková hůl.
DROBKY O FRANTIŠKU G.
Tak si to představte.
V hospodě U Vašků
strčil jsem ruku do splašků
a vytáhl démant Gellnera.
Toho bouřliváka,
výtržníka a gaunera.
Zrovna o něm jde taková řeč.
Hospodský povaleč i prozaik,
lyrik ryzího srdce,
či nelítostný ironik.
A sebevrah nebo možná zběh.
I anarchii čtenář jistě promine
a proč by taky ne.
Básníkovi čest a sláva
i závěrečné pas de deux.
Místo ledovců už roste tráva,
po nás ať přijde potopa.
CESTA Z KLEMOVA
Přes Újezd za řeku Svitavu
občas jen vandrovník zajde.
Pár chalup při cestě z Klemova
sotva kdo cizí najde.
Hlubokým žlebem ve svahu
voda jen spoře teče,
obrostlá smrkovým lesem
k hájovně cesta se vleče.
Chrpy se horkem sklánějí
slunce když vystoupá nad hlavu,
pole jak pupík nad lesem,
kobylka oře v zápřahu.
Na konci cesty se zvedají
prsa jak přezrálé blumy.
Tady však lidé říkají,
že jsou to Oborské chlumy.
ČEŠTINA, OLOMOUC A KONFUCIUS
Už si nevzpomínám, kdejsem četl článek s názvem Co asi je Asie. V uvedeném článku se konstatuje, že Číňané a východoasijské národy si vyvinuli úplně jiný druh jazyka a tím pádem jiný druh myšlení než máme my Češi.
Příčiny této „schopnosti myslet jinak“ autor článku vidí v tom, že Asiaté mají úsporné jazyky, které je nutí myslet ve vztazích. Smysl každého výrazu určují slova kolem, a to, jak ho vysloví ten či onen řečník. Významy tak rostou ze situace a vzájemně se prolínají. Záleží na intonaci, okolních slovech a situaci. Nejobdivuhodnější ve své úspornosti prý je čínština. Jako příklad uvádí autor slovo ping, které může mít až 14 významů.
Potud tedy novinový článek. Ale jak se říká v Polabí; když se řekne ping, mělo by se říct také pong. Nelze přece jen tak napsat, že Číňané mají jiný druh myšlení, než my Češi. To se musí dokázat.
Uvidíme, řekl jsem si, a rozjel se na Univerzitu Palackého do Olomouce, kde mají Konfuciovu akademii. K mému překvapení tam mají v neděli zavřeno. Neplánovaný volný čas mne přivedl na tržnici, kde i v neděli má svůj stánek otevřen můj dávný čínský přítel ČengČanLi. Kvůli krkolomnosti jeho jména jsme mu říkali Čečan a už mu to zůstalo. Po dlouhém vzájemném uklánění z radosti nad naším nenadálým setkáním, jsem na něj rovnou vypálil, oč mi jde.
„Poslyš Čečane, ty už tady na Hané žiješ pěknou řádku let a můžeš tedy srovnávat. Je pravda, že v čínštině smysl každého výrazu záleží na slovech kolem, na tom, jak to řečník vysloví, jak intonuje a v jaké situaci to řekne?“
„No jóó, Leone, to máš fakt,“ usmíval se jak koblížek. „Ale to je tady taky tak, jak tam v ten naše lidová Čína.“
„Jak to myslíš,“ odpověděl jsem u vědomí, že Číňané myslí jinak. A upřeně jsem mu hleděl do očí, až se mi začaly vychylovat panenky.
„Podivé se Leone,“ neskrýval Čečan svůj hanácký přízvuk, „když třeba řeknu, To je teda prdel, tak tím můžu myslet támhle tu slečnu,“ a bradou ukázal před sebe. „Nebo tím můžu myslet, že to na co se mně ptáš, je hrozná sranda. Anebo tím můžu myslet, že Holomóc je hrozná díra. Všechno je to sice pravda, ale záleží na situaci, na intonaci a na tom, jaký mám na mysli vztah.“
Udělal krátkou pomlku, mírně pootočil hlavu ke zmíněné slečně a jeho obličej se rozsvítil jak čínský lampión.
„Poslóché Leone“, pokračoval potměšile, „jestlipak ty poznals, na co z toho sem já myslela.“
V tu chvíli už i můj zrak klouzal po květované sukýnce. Začal jsem se hrozně smát.
„Vidíííš,“ povídá Čečan protáhle a zhoupnul se při tom v kolenou, „nejen intonace, situace, nebo slova kolem, ale i pouhé mé gesto, pohyb nebo výraz tváře určí, v jakém vztahu já myslím.“
Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Čečan se plácal do stehen a volal: „To je teda prdel.“
Bylo mi jasné, že tentokrát to myslí v jiném vztahu. Lidé na tržnici se po nás začali otáčet. Provinile jsem se na Čečana podíval a na omluvu řekl: „ To víš, to není Peking, to je Holomóc.“
V tu chvíli už Čečann řval smíchy: „Jo Holomóc, to je pěkná prdel.“
Tomu co následovalo, učinili přítrž až přivolaní strážníci. Situace, jejich intonace i gesta napovídaly, že až taková prdel to zas asi nebude.
Tak vidíte, prý čeština není úsporná a nezná myšlení ve vztazích. A to nám musí vysvětlit Číňan z Olomouce. Zkrátka Konfuciova akademie do Olomouce patří plným právem.
|
