na další stranu
Leopold Němec
A UVIDĚL TĚLO SVÉ MATKY
Epizoda ze života Sigmunda Freuda
Na trati Lipsko-Vídeň
vlak náhle v polích zastavil, až cuklo to.
Matku Sigmunda Freuda
nečekaný ten pohyb povalil,
sukně se vyhrnula pod bradu, a bylo to.
Malý Sigmund v intenzivním prožitku
civí na zadek a matčina prsa.
Čisté baroko
Dole pod bříškem, v rozkroku,
fascinován zírá na hnízdo netopýra
však obrazu satana dítě se neleklo.
Obrazotvornost má v pohybu,
vrstvy jedna s druhou se střídají
a v temném nezřetelném jádru
již obrysy nového se míhají.
Intelektuální peklo.
Již před tím byla to chůva,
kdo probudil jeho sexualitu,
když u Klokočova jí v klíně hopsal.
Teprve mnohem, mnohem později,
už jako zralý muž,
z dětských vzpomínek na světlo dostal
příčinu svého neklidu.
Věčné téma básníků,
lásku a nenávist,
nevědomé složky psychiky
a v nahotě pudů přesně popsal
jejich polaritu.
Oslavné i zlostné kritiky
mezi moralisty i hloupými básníky
dočkal se otec psychoanalytiky.
napsáno v roce 2006
k 150. výročí narození Sigmunda Freuda
AVIATICKÉ BOTY
Ve vzduchu zašustilo cosi,
jakoby vítr zívnul a kříže protáhnul.
Dosud modré nebe potemnělo,
tulák límec přitáhnul.
V olšině se šikují militantní vosy.
Šest dnů šel tulák pískem,
rozpáleným kamením
a bosý.
V pavučině uvězněná moucha
a pár kapek ranní rosy
je pro pavouka blahobytu znamením.
V povětří opět zašustilo.
V naději tulák zvedl svůj jahodový nos,
přibližně v místě, kde začínal les.
Mezi stromy panáčkoval muflon
a předstíral, že větří.
Tulák mu pohlédl do očí a zabučel jak v říji pes.
V tu ránu, ze všech stran,
na bosého poutníka slétly se létající galoše,
na neštěstí obě levé.
Vtrhly se na tulákovy opuchlé nohy,
a odnesly ho neznámo kam.
Od té doby jsem na cestě za řeku,
šťastný, v galoších a sám.
JÁ TI TO ŘEKNU
Ty si tu tak sedíš a děláš na mne škleb.
Víš vůbec, co píšou v novinách? Jaký je teď svět?
Málo se vás rodí, nás zase málo umírá.
Málo u vás, málo u nás a mezi námi třicet let.
No a co, co jste čekali, odchovanci fejzbuku.
Umíte jen šťourat.
A co tvůj táta, a kdy tvá máma, a proč ne já.
Životu nestačí dát pírsing.
Tak vstaň a nezkoumej co je uvnitř,
nebo tam dole. Já ti to řeknu.
Je tam má duše, vole.
|
